www.mightysounds.cz Nemá smysl zastírat, že tohle není tak trochu PR článek. Určitě by vám nedalo moc práce zjistit, že jako dramaturg a ‚nakupovač‘ zahraničních kapel funguji v tomhle podniku od samého počátku. Mighty Sounds dlouhou dobu spolupracoval s Maximem, nezanedbatelná část Maximu teď působí v G.cz a koneckonců za restart svojí pseudonovinářské kariéry vděčím do velké míry i tomuhle letitému propojení. Aby však PR článek nebyl pouze nudný PR článek, vykládám karty poctivě na stůl a pokusím se nastínit, co všechno se událo za ta léta, co nám tohle monstrum rostlo pod rukama.  

1. Mighty Sounds 2005

jasmi.rajce.idnes.cz Hyperaktivita spojená s naivitou, či snad latentními sklony k masochismu, vzbudila v kolegovi Jakubu Siňorovi touhu zorganizovat obří akci s prakticky nulovými zkušenostmi. Mně ještě ani neuschnulo maturitní vysvědčení, a už jsem byl kvůli své pasivitě najednou vtržen do víru dění, z něhož nebylo cesty zpět. Když jsme poprvé jeli omrknout louky v Olší u Opařan, vyskočil Siňor nadšením z dodávky a pobíhal dokola vyřvávaje: „To bude párty jako hovado!" Načež náš produkční Franta Švadlena, který měl jediný už nějaký ten festival za sebou, zbledl, zezelenal a posléze zase zbledl. Nakonec to byla opravdu úžasná party. Bohužel nikdo z organizujících se jí nemohl zúčastnit, protože jsme měli plné ruce a nohy práce a bahna. Dvacetihodinové směny končily vytlačováním posledních ožralů z areálu, protože naše tehdejší ochranka čítala asi 10 lidí. Pršet přestalo někdy v neděli po poledni. K naší smůle pouze asi na 10 minut. Přijelo však 4500 ska a punku chtivých návštěvníků a i přes finanční ztrátu a chronický refluxní zánět jícnu, který jsem si uhnal kombinací Red Bullu (k udržení se na nohou) a whisky (na zahřátí), mě ani na vteřinu nenapadlo, že bychom do toho za rok nešli znova. Rekonvalescence trvala asi dva měsíce, během nichž jsme asi za 2000 Kč uspořádali koncert Against Me!  

2. Mighty Sounds 2006

www.mightysounds.cz Druhý ročník začal tradičně deštivě, ale ještě než jsme stačili otevřít brány, tak se naštěstí vyčasilo a odstartovali jsme zlatý hattrick krásného počasí. Pořadatelský tým byl stále nepočetný a poskládaný z nadšenců a kamarádů, kteří měli dostatek elánu potit tři dny a tři noci krev. Přestože jsme skládali program primárně z kapel, které jsme měli rádi, osud tomu tak chtěl, že nikdo z nás prakticky žádnou neviděl. Pod bičem vysílačky, která půlí mozek na dvě hemisféry – jedna poslouchá komunikaci asi padesáti lidí a druhá musí reagovat na hmotné osoby, které se nepohybují v danou chvíli pouze v éteru. Náš nyní již kolega Robert Vlček dělal kdysi v Praze koncert britské kapele Jesse James, já jí někde vyštrachal a pozval, což se ukázalo jako jeden ze zlomových momentů pro další ročníky. Jejich zpěvák Donagh O'Leary se pohybuje na punkové scéně již léta, chodíval na pivo s Joe Strummerem z The Clash a krom toho funguje jako vydavatel a publisher, takže má obrovský přehled, co zajímavého ostrovní scéna vyprodukuje. Od té doby jsme byli zásobováni skvělými typy na britskou mladou krev a Donagh, který byl festivalem okouzlen, protože podle jeho slov v Anglii nic takového neexistovalo, si letos odkroutí svůj devátý Mighty Sounds. Paradoxně dnes již obrovský festival Boom Town v Británii byl inspirován právě Mighty Sounds.  

3. Mighty Sounds 2007

www.mightysounds.cz Po mírném nárůstu v roce 2006 jsme se o rok později přehoupli přes magickou hranici 10.000 návštěvníků. A nikdo vlastně úplně nechápal, jak je to v případě tak úzce žánrově zaměřené akce možné. V té době Mighty Sounds stále dominovalo hlavně ska, ačkoli právě třetí ročník do určité míry nabral více rock'n'rollový spád a ve vrchních řadách programu se objevila jména jako Mad Sin či The Peacocks. Zkušenosti se pomalu začaly zúročovat, a přestože v rámci celoročních příprav měli všichni čtyři hlavní organizátoři celkem jasně rozdělené role, na místě pořád fungovalo pravidlo „problém řeší ten, který je nejblíž." Festival se přehoupl z módu „totální anarchie" do fáze „řízená anarchie" a konečně jsme měli možnost občas na pár minut omrknout nějakou tu kapelu či se zastavit u drinku. V té době jsem ještě musel kontrolovat každou zahraniční kapelu, jestli je včas na místě osobně, a vzhledem k mému ne příliš vyvinutému citu pro pořádek při předfestivalovém krmení interpretů informacemi se nám například jakási francouzská kapela zatoulala do Olší na druhé straně republiky. Z dnešního pohledu si to nedokáži úplně vysvětlit, ale asi jsme jako banda aktivních muzikantů měli dostatek smyslu pro improvizaci a harmonogram se nám nějakým zázrakem nikdy nijak zásadně nerozsypal.  

4, Mighty Sounds 2008

www.mightysounds.cz Ročník 2008 by se dal do jisté míry charakterizovat jako „usnutí na vavřínech." Třetí festival v řadě v modrých číslech, posun dramaturgie více k punku a psychobilly a znovu rostoucí návštěvnost. Poté, co jsme předchozí tři ročníky připravovali u stolů hospod a kaváren, jsme si konečně pořídili něco jako kancelář, a to i na základě doporučení výčepního z jedné nejmenované restaurace blízko pražského Újezda, který nám bez skrupulí sdělil, že „sem se chodí lidi nažrat, ne úřadovat." Nicméně Mighty Sounds se znovu vydařil a možná jsme v tu chvíli měli pocit, že to už takhle půjde pořád. Koneckonců díky přijatelným cenám kapel, které jsme zvali, jsme mohli držet lidové vstupné a s rukou na punkovém srdci se bránit jakýmkoli korporátním sponzorům. Svým způsobem to byl úplně ideální stav, kdy věci nějak tak samovolně fungovaly, a ač bylo kvantum práce a zodpovědnosti stále obrovské, člověk se konečně mohl ve finiši kochat svým dílem a zároveň mít trochu citu v konečcích prstů u nohou. Vybavuji si scénu, kdy jsem vzal svého nejmladšího bratra ze strany na stage, aby se mohl podívat na koncert the Real McKenzies. Kdosi z naší crew se jej zeptal, kolik mu je, a on odpověděl, že mu zrovna v ten den bylo jedenáct. Informace se záhadně rychle dostala ke kapele a za pár minut seděl bratřík kytaristovi na ramenou a několikatisícový dav mu přál vše nejlepší.  

5. Mighty Sounds 2009

www.studentpoint.cz Zvláštním paradoxem je, že rok 2009, nepočítaje Mighty Sounds letošní, osobně považuji za dramaturgicky nejlepší ze všech. I když je to možná pouze subjektivní úhel pohledu a můj více než vřelý vztah ke kapelám jako Backyard Babies, NoMeansNo, World/Inferno Friendship Society či SNFU. Sinusoida oblíbenosti ska začala pomalu nabírat negativních obrátek, a asi i proto jsme se pokusili vsadit na trošku tvrdší a alternativnější notu. Nutno říci, že nám v té době již byla tahle stylová diverzita bližší, protože některé bloky po sobě jdoucích ska kapel byly již tak trochu špatně namíchaným speedballem. Bohužel večerní program započal asi hodinu trvajícím přívalovým deštěm a takové množství vody za tak krátkou dobu nebyla podlož bývalých polí v Olší schopna vstřebat. Následné třídenní mrholení dokonalo dílo zkázy a areál se proměnil v kolbiště životu nebezpečné i zasloužilým veteránkám bahenních zápasů. Festival vyrostl, produkce začala být čím dál tím víc náročná, takže předpoklad, že horší než první rok to již být nemůže, se k naší smůle nevyplnil. Promáčení návštěvníci za pomoci traktoru, který tahal ven auta utopená v bažinách hromadně, prchali již v sobotu odpoledne, věci se rozbíjely, ztrácely a kradly, a doklepat to celé do konce nás stálo jak mnoho úsilí, tak i financí – nekončící přísun nezaplacených faktur zpečetil půl dekády v Olší navždy. Se slzami v očích jsme opouštěli pravděpodobně nejkrásnější festivalové prostředí v Čechách a chystali stěhování do pár kilometrů vzdáleného Tábora.   Druhý díl 10 nejlepších ročníků najdete zde.