Jedinou skutečnou pustinu v Česku jsem za tři dny prošel napříč z jednoho konce na druhý. Zkuste to taky – dají se tam zažít neuvěřitelné věci!
V českém vnitrozemí neexistuje žádná jiná tak velká a souvislá oblast bez trvalé lidské přítomnosti. Představte si plochu 30 x 15 kilometrů pustiny! Brdy jsou naše jediné vnitrozemské hory, ale až do letošního 1. ledna se sem nesmělo bez speciální propustky. Od roku 1930 tu totiž byla dělostřelecká střelnice, později rozšířená na obrovský vojenský prostor.
Teď vojáci prostor po šestaosmdesáti letech opustili (až na malé oblasti) a vznikla tu Chráněná krajinná oblast (CHKO) Brdy. Nikdo tu nic nechrání – zatím. Najdete tu třeba:
1. Samota
Na pár asfaltkách jsme o víkendu potkali cyklisty a k loveckému zámečku Tři trubky zabloudilo ze Strašic i pár pěšáků. U jednoho z Padrťských rybníků se slunily dvě nahé slečny. Ale to je asi tak všechno – jinak je bývalý vojenský prostor pustý a prázdný. Žádné davy sem nepřitáhl ani slunný a teplý víkend.
Samotu podporuje i blahodárný fakt, že tu chybí jakékoli ubytování a občerstvení. Musíte být absolutně soběstační. Je osvěžující putovat krajem, kde nekoupíte ani buřta a kam si musíte nést na noc spacák a karimatku.
2. Bunkr Jordán
Leží pod vrcholem kopce Houpák (794 m) a je to klasická předválečná betonová dělostřelecká tvrz, kterou asi znáte z českých pohraničních hor. Dvoupatrový objekt z roku 1936 má sice podzemí, střílny i ocelové zvony, ale nebyl určen k boji s nacisty. Československá armáda si na něm prostě jen testovala odolnost opevnění a trefovala se do něj všemi myslitelnými zbraněmi té doby. Bunkr odolal a teď se v něm chystá otevření muzea.
Mimochodem, právě tedy se točila scéna z filmu Obecná škola, ve které otec Souček (Zdeněk Svěrák) vystřelí z nalezené pancéřové pěsti.
3. Ticho
V centru oblasti je skoro absolutní nedostatek zvuků, na které jsme zvyklí z všední reality. Žádná rachotící auta, houkající vlaky, vlezlá hudba, nepříjemný křik… „Ticho není absencí něčeho, ale přítomností všeho,“ říká stará orientální moudrost. Pusté Brdy vám připomenou, jak je pravdivá.
4. Absence značek
Dá se předpokládat, že se vylidněnost Brd nezmění minimálně do doby, než tu Klub českých turistů namaluje síť značek (což je bohužel v plánu). Běžní turisté se sem bojí. Zabloudili by… Jiná tak rozlehlá plocha bez barevných značek zatím v Česku není. Proč to tak sakra nemůže zůstat?!
5. Poučení o významu disturbance
Běžný člověk si myslí, že nejhezčí příroda vznikne, když se do ní nebude zasahovat. To je ale omyl – ty nejcennější a nejvzácnější druhy často naopak potřebují poměrně brutální zásahy. Jsou totiž adaptovány k osidlování ploch, kde by se jiné druhy neudržely. Výbuchy, požáry, rozrývání tankovými pásy, to všechno je rájem pro rostliny a živočichy, kterým ekologové říkají „r-stratégové“. Když stresové podmínky pominou, začnou je vytlačovat „k-stratégové“, kteří jsou lépe adaptováni na konkurenci.
Právě na Brdech si teď můžete všimnout, jak paradoxně ekologicky přínosný tu byl pobyt armády. Na první pohled tu škodila přírodě, ale to je právě nesmysl. Vytvářela totiž takzvanou disturbanci – skvělé podmínky pro „r-stratégy“. Teď armáda zmizela, a pokud to s podporou cenných druhů myslíme vážně, měli bychom sem pustit motorkáře a čtyřkolkáře a občas někde i zapálit kus lesa.
6. Nejvyšší bod Brd
Jmenuje se Tok a měří 865 m. My jsme ho nenašli, prostě jsme na cestě k němu špatně uhnuli nebo překročili bludný balvan. Pohled z družice ale ukazuje rozlehlou bezlesou planinu, tvořící střechu celých středních Čech, ze které se musejí otevírat daleké výhledy na severovýchodní část Brd. Bývala tu dopadová plocha pro dělostřelecké granáty, ale to už je dávno.
7. Večerní oheň (a následný nocleh pod širákem)
Normálně ho na vandrech nezapaluju, protože je to o pořádnou pokutu. Podle českých zákonů nesmíte oheň rozdělal skoro nikde, viz ZDE. V Brdech jsem se ale nebál – na tak velké rozloze by byla extrémní smůla, kdyby nás u ohně někdo chytil.
I kdybychom navíc zapálili les, paradoxně bychom tu pomohli přírodě (viz bod číslo 5). A oheň uprostřed bezcestných lesů má prostě svoje kouzlo.
8. Riziko
Značná část nově otevřené krajiny dosud nebyla zbavena nevybuchlé munice. Na hranicích plochy, kde může číhat nebezpečí, jsou sice výstražné cedule, ale nikdo je nerespektuje.
Pokud půjdete po cestách, nemusíte se bát. Mimo cesty je sice prý riziko minimální, ale je. A někoho právě riziko láká…
9. Padrťské rybníky
Jsou dva (Hořejší a Dolejší) a pocházejí už z 16. století. Ale hlavně jsou pořádně velké a jejich břehy jsou zcela pusté. Žádné pláže, žádní rybáři, žádné surfy, prostě nic – jen dvě vodní hladiny ukryté v lesích.
Můžete tu zažít pocit jako někde u kanadských jezer. Na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka se dá skvěle přespat. Budit vás tu bude jen kvákání žab.
10. Zaniklé vesnice
V bývalém vojenském újezdu jich najdete asi deset a jejich historie je příznačná pro 20. století. Nejdřív je po obsazení Československa v březnu 1939 vystěhovali nacisté. Budovy ale nechali stát, takže se obyvatelé po skončení 2. světové války mohli vrátit.
img_1714_kopie.jpg
Uprostřed pustiny najednou kvete jabloň. Dům zmizel, stromy zůstaly. (Foto: foto Ivan Brezina)
Komunisté se tu po únoru 1948 zachovali hůř než němečtí okupanti. Obyvatele vesnic nejen vyhnali, ale domy zbořili buldozery nebo je vyhodili do povětří. Z mapy tak zmizela třeba Padrť, Zadní a Přední Záběhlá, Kolvín nebo Hrachoviště. Když tudy dnes procházíte, tu a tam spatříte už jen zplanělé ovocné stromy a základy domů. Estetika zániku, která poutníka sice děsí, ale zároveň i čímsi přitahuje…
Více se dočtete třeba ZDE.
11. Divočina
Když se na bývalý vojenský prostor podáváte na družicové mapě, na první pohled si všimnete jeho členitosti. Husté lesy se střídají s pasekami, vrcholovými skalisky zarostlými vřesem, rybníky, houštinami, strmými údolími potoků, rozsáhlými plochami odlesněnými dopadem dělostřeleckých granátů a další činností armády, sem tam i nově vysázenými „školkami“…
O lesy se tu skoro sto let nikdo pořádně nestaral. Příroda si tu víceméně dělala, co chtěla, a díky novému režimu CHKO si to bude víceméně dělat i nadále. Nic podobného nikde jinde v Česku nenajdete. Šumava, Krkonoše, Jeseníky, Jizerky, tam všude je patrná přítomnost člověka. Na Brdech ale není nic – jen divočina, táhnoucí se od obzoru k obzoru.
12. Studánky
V lesích se těžko hledá voda, pokud nesejdete do údolí potoků. A nebo pokud nenarazíte na některou z brdských studánek.
img_1618_kopie.jpg
Studánka Pod hranicí na cestě ze Zaječova k bunkru Jordán (GPS 49.7439994N, 13.8571997E) (Foto: foto Ivan Brezina)
Většina z nich je udržovaná a někde najdete i jednoduché sezení. Kupodivu tu není nepořádek. Že by proto, že lidská prasata se do pustiny bojí?
13. Bloudění
Rozlehlou plochou o rozměrech 30 x 15 kilometrů se sice vine několik asfaltek a lesních cest, ale bez GPS jste tu ztraceni. Na většině území dnešní CHKO není mobilní signál, takže na orientaci podle online map zapomeňte. Papírové mapy jsou nepřesné a podařilo se nám zabloudit hned několikrát.
img_1676_kopie.jpg
Jedna z mála asfaltek na obrovské ploše bez lidských obydlí (Foto: foto Ivan Brezina)
A právě v tom je to kouzlo! Když večer u ohně přečtete slavnou povídku Jacka Londona Láska k životu, opravdu si můžete představovat hlady umírajícího zlatokopa, ploužícího se kanadskou divočinou…
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
