Nevyhazovat peníze zbytečně se můžete rozhodnout z nutnosti, ale můžete to dělat i z chorobné obsese nebo na základě racionální úvahy. Ve všech těchto případech musíte vědět, jak na to.
Ne že bychom byli “socky”, ale proč zbytečně utrácet? Rozumné šetření začíná u maličkostí, protože jak se říká “Halíře dělají talíře”. Tady je pár šetřících fíglů, které se dají použít, kdykoli vyrážíte na nákup:
1. Udělám si seznam
Sepíšu si, co doma chybí a co je třeba dokoupit. Už při tom sepisování mne kolikrát napadne, že něco vlastně nepoužíváme a tudíž je to zbytečnost. Ale hlavně pak v obchodě jedu podle seznamu, což mě ochraňuje před bezhlavým nakupováním nesmyslů.
2. Neberu s sebou děti
“Tatí, kup mi bonbónky!” plus tisíc dalších nesmyslů. Děti chtějí všechno co vidí a nepřemýšlejí, kolik to stojí. Protože děti miluju, citovému nátlaku jen těžko odolávám. Když děti nechám doma, ušetřím.
3. Nenakupuju impulzivně
V obchodech na mne neustále útočí věci, které jsem nikdy neviděl a neochutnal. Argentinské hovězí, indické koření, švýcarské sýry… Není hřích si to občas dopřát, ale je hřích kupovat to bez rozmyslu, jakmile to někde uvidím. Opravdu potřebuju italský med s lanýži?
4. Sleduju, kde co kolik stojí
Ne že bych jezdil pro rajčata až někam na periferii, protože jsou tam o desetník levnější. Je ale fajn vědět, že na rohu u Vietnamců stojí brambory o tři koruny míň než v zelenině na náměstí. Když jich tam koupím pět kilo, už je to znát.
5. Nakupuju ve velkém
Velká balení jsou skoro vždycky levnější, což platí nejen pro prací prášek. Na řadě výrobků je dokonce vyznačeno, kolik % dostáváte ve velkém balení gratis, což platí třeba pro limonády. U potravin si jen dávám pozor na záruční dobu a na to, jak dlouho je už mám doma.
6. Mám přehled, co je doma
Dřív se mi občas stávalo, že jsem nakoupil něco, co se nakonec nesnědlo. Třeba proto, že jsem to přehlédl v lednici nebo ve špajzu. Zkazilo se to a musel jsem to vyhodit – stejně jako peníze, které jsem za to utratil. Šetření tedy nezačíná až v obchodě, ale už doma. Jde jen o to mít přehled a sledovat, co ještě vydrží a co už bychom měli sníst.
7. Zapojuju vlastní ruce a hlavu
Mohl bych koupit nakrájený zeleninový salát v plastové vaničce nebo maso naložené na grilování, ale proč? Obchodník si přirazí poplatek za přípravu, a já si to přitom můžu doma připravit sám. Nakrájet salát nebo naložit maso mě stojí jen pár minut času, a navíc přesně vím, jak jsem to dělal a co jsem přidal. Takže nejde jen o peníze, ale i o zdraví a hlavně o radost, kterou mi vaření přináší.
8. Kontroluju pokladní
Už se mi stalo, že jsem podle letáku koupil něco ve slevě, ale oni mi tu slevu nezapočítali. Nebo mi pokladní namarkovala deset rohlíků místo devíti. Asi to nedělají schválně a prostě se pletou, ale proč bych na to měl doplácet?
9. Nenechám se nalákat na ochutnávky
Znáte to – třeba u řezníka mají na talířku kousky nakrájeného salámu na párátkách. Proč neochutnat? Jenže tím ve vás vyvolají podvědomý pocit, že jste něco dostali zadarmo a měli byste se jim revanšovat nákupem půl kila salámu, který jste vlastně původně vůbec nechtěli. Takže ochutnávat ano, ale pak se chovat s rozmyslem.
10. U kasy zapínám rozum
U pokladny čekáte, než vám namarkují zboží. Máte proto čas sledovat okolí, a právě na to obchodníci sázejí. Vystaví tam sladkosti, drobnosti, zlevněné zbytečnosti a další lákadla a doufají, že po nich impulzivně sáhnu. Nesáhnu.
11. Vynechávám “luxusní” obchody
Řeznictví na náměstí a pekařství na pěší zóně pro turisty bude vždycky dražší, než ty samé obchody v postranní ulici. Zboží je tam stejné, ale nepřiplácím tam za ”luxus” exkluzivního umístění obchodu. Majitele chápu, platí tam vyšší nájem, ale raději zajdu do té postranní ulice.
12. Využívám slevy
Papriky vypadají oschle, jogurtům se blíží expirace, exotická hořčice nejde na odbyt… Ve všech těchto případech obchodník sníží cenu, aby se zboží zbavil, což je moje příležitost. Základ ale je nekupovat zkažené, nahnilé ani jinak podřadné zboží. Opravdu nejsem “socka”!
13. Sleduju, kde je jaké zboží umístěno
Obchodníci jsou chytří – levné věci dávají až úplně dozadu, do rohu a nahoru. Než najdete ovesné vločky, musíte projít kolem alkoholu, masa a lahůdek, což člověka samozřejmě svádí. Zapojuju proto hlavu a říkám si: “Ne ne, na tenhle trik mě nedostanete!”
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
