1.

"Dva bratři, dvě sestry – zemřeli všichni v dětských létech. Protivili se mně všichni až k hnusu. Protivili se mně i rodiče a nenáviděl jsem je... Nenáviděl jsem všechny lidi, každé pohlazení nutilo mne až ke zvracení. Již v prvních létech tohoto živůtku pociťoval jsem sebe a lidstvo jako dvě spolu válčící mocnosti. Již tenkrát byla mou základní vlastností Vůle, vše absolutně komandující. Myslím, že u mých sourozenců byla vyvinuta víc, než u mne – proto zemřeli."

2.

"Mnohé hodiny ležel jsem například skřehlý na sněhu v křečích. Chlastal jsem vodu, ve které byli umýváni neštovičníci a jedl buřty, ze kterých zbyli téměř jenom červi. Něco si ošklivit – neznámo. Ukrad jsem jednou kočce zakousnutou myš a sežral ji, jak byla, s chlupy a kostmi – jako bych byl jedl knedlík."

3.

"Práce je jenom svinstvo prasečí. Že prý šlechtí; dobrá, jenomže leda mezka nebo vola. Práce je jen pro otroky. Všichni národové, kteří za něco stáli, prací opovrhovali, považovali ji za muže nedůstojnou a zneuctívající. Sparťané nesměli se ani učit řemeslu i umění, vyjma zpěvu a básnictví! Že je dnes práce v takové vážnosti, je pouze důkazem, že dnešní lidstvo nestojí za – "

4.

"Hrdý člověk odejde ze života, kdy chce. Většina lidí se z něj však nechává vyhodit jako z hospody."

5.

"Zachránil mne alkohol, rum a nerozředěný líh. Až dodneška zůstal jsem zachráncům věren. Rok 1912 a 1913 neviděl mne střízlivým ani minutu. Chlastání dostoupilo, díky Bohu, vrcholu!"

6.

"Neztrácejte ani vteřinu! Ten čas je navždy ztracen, který nestráví člověk v hospodě."¨

7.

"Svět je chlípné lejno. Lidstvo – ty fuj, fuj, tisícinásobně fuj! Jaký výtvor, takový tvůrce. Je možno poznat svou absolutní bídnost a dále žít?"

8.

"Stará žena – toť demaskovaná dívka, dívka, s níž stržena illuse. Hnusná bába – toť jádro nejrozkošnější panny... Přešla-li mladost, odprýskalo-li pozlátko, objeví se, co pod ním jest – hniloba..."

9.

"Jsem bez haléře, bez slušného oděvu, bez útulku, bez přátel a známých, bez znalosti jakéhokoli lidského povolání, nevydělav dosud v životě ani krejcaru. Každé vydělané peníze považuji za smrad smradů. Raději bych snesl robinsonské živoření nebo vydělávání loupením, než brát plat."

10.

"Žmolek z prdele statného drvoštěpa má větší cenu, než celá dnešní česká inteligence."

11.

"Sexuální – vyjma několika návštěv v bordelech a potkání v noci na mezích nic vážného. Ne že by se mně to nebylo líbilo, ale neměl jsem k tomu čas. Jinak jsem ale důsledně kde kterou ženu na potkání poplácával, aniž bych byl kdy od přihlížejícího manžela dostal facku. Dělal jsem to ani ne tak proto, že mně to bylo příjemné, ale proto, že jsem to považoval za příkaz slušnosti a zdvořilosti. Jak pravila moje královna nymf: 'Ty hulváte nevzdělaná, vidíš tu třicet krásných žen a nemáš tolik cti v těle, abys aspoň jednu poplácal po prdeli?' Jinak hodlám ještě obohatit sexuální patologii odkrytím asi dvaceti perverzit, dosud neznámých. Což znamená – žil jsem eroticky příšerně mnoho, ale skoro jen ve fantazii."

12.

"Život lidský je smradlavý záchod, z něhož však tu a tam libá vůně vystupuje."

13.

"Budu krmit krysy, pečovat o housenky, pěstovat vši na své hlavě, – ale nebudu už prokazovat dobrodiní lidem. Krysy a housenky jsou pořád ještě stokrát ušlechtilejší než lidé, – a kousání lidí, jimž prokáže se dobrodiní, bolí tisíckrát víc, než kousání vší. A bude-li ze mne všivák, není to nic špinavějšího a hnusnějšího, než být lidumilem!"

14.

"Pohlavní úd" – toť hloupě odporně prudérní. Zamyslí-li se člověk nad slovem 'přirození', jistojistě se posere se smíchem. Kdo však vysloví slovo 'pyj', je svině, které je hned třeba za to držku roztrhnout! Pamatujete na náš výlet do Braníka? Pod plotem ležela 14 dní stará zdechlina psa. Vy vylezl jste na plot a oběma nohama jí skočil na břicho, takže se, chuděrka, i po smrti vyblila. Vy ochutnal jste to – přisámbůh necítil jste přitom takový hnus jako já, slyším-li 'pyj', slovo přeoplzující oplzlost samu!"

15.

"Všechny mozky všech lidí hnijí a všechny myšlenky lidské kultury jsou jen produkty nejsmrdutější hniloby."

16.

"Svět je stejně hádankou, jako jest jí otázka: Kolik cecků má kráva? Ptaní se po smyslu jeho méně má smyslu než ptaní se po smyslu klozetových papírů; jen ten může se po nich ptát, kdo nepřišel nikdy v pokušení užít jich, jen proto se lidstvo ptalo po smyslu světa, že mu celá věc byla v hloubi duše cizí a všivě lhostejná."