20. Tomasz Radzinski (Kanada) 1990-2012

www.premierleague.com Radzinski, který se narodil v Poznani, ale ještě v dětství přesídlil do Kanady, sice střílel za belgický Anderlecht Brusel góly jak na běžícím pásu, ale rozhodnutí reprezentovat svou adoptivní zemi jej prakticky připravilo o jakoukoli šanci ukázat se na přehlídce těch nejlepších.  

19. Ahmed Hossam (Egypt) 1999-2013

www.lesoir.be Útočník či ofensivní záložník přezdívaný Mido vtrhl na scénu v barvách Ajaxu Amsterdam po boku Zlatana Ibrahimoviče. Na vrcholu se však udržel pouhých 5 let a vloni ve 30 letech ukončil aktivní činnost a momentálně trénuje nejúspěšnější klub Afriky, ve kterém kdysi jako fotbalista začínal – SC Zamalek. Vzhledem k tomu, že Egypt pronikl na mistrovství světa pouze dvakrát, v letech 1934 a 1990, by mu však i delší kariéra ke startu asi nedopomohla.  

18. Šota Arveladze (Gruzie) 1990-2008

dailyrecord.co.uk Arveladzemu to parádně pálilo v Turecku, Holandsku i Skotsku, ale ani 26 zásahů v 61 zápasech za svou vlast nestačilo na to, aby si zahrál na vrcholném turnaji.  

17. Alexander Hleb (Bělorusko) 1999-současnost

www.vfl-wolfsburg.de Alexander Hleb si za svou pestrou kariéru zahrál například za VFB Stuttgart, Arsenalu Londýn či FC Barcelona, ale v třiatřiceti letech a s postupně upadající formou si může, obzvláště „díky" běloruskému pasu, nechat o velkém mezinárodním turnaji jen zdát.  

16. Nikos Machlas (Řecko) 1990-2008

www.moluksewoonoorden.nl Machlas, který v sezóně 1997/98 získal Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy, byl sice několik let jednou z největších hvězd holandské ligy, avšak Řecku k postupu na mistrovství světa nikdy nepomohl.  

15. Oleg Lužnyj (SSSR/Ukrajina) 1985-2005

www.premierleague.com Člen slavné kyjevské party, která vyplenila barcelonský Nou Camp, začal svou mezinárodní kariéru již v dresu SSSR, ale o Mistrovství světa v Itálii v roce 1990 přišel kvůli zranění. Od roku 1992 nastupoval za Ukrajinu, ale historicky první účast na největším turnaji v roce 2006 již nestihl.  

14. Giovane Élber (Brazílie) 1990-2006

www.bundesliga.com Elber sice za sedm sezón strávených v Bayernu Mnichov nastřílel 138 gólů, ale v dresu kanárků sbíral starty spíš ojediněle a do nominace na velký turnaj se nikdy nevešel, zvláště kvůli tomu, že se setkal se silnou generací útočníků, jakými byli Ronaldo, Romário, Bebeto, Rivaldo či Ronaldinho.  

13. Jari Litmanen (Finsko) 1987-2011

www.iltasanomat.fi Šikovný ofensivní záložník, který nejlepší léta kariéry strávil v amsterdamském Ajaxu, ale nastupoval například i za FC Barcelona či FC Liverpool, měl tu smůlu, že se narodil v zemi tisíce jezer, kterou sice reprezentoval celých 21 let, ale vedle mistrovství světa se nikdy nepodíval ani na mistrovství Evropy.  

12. Antonios Nikopolidis (Řecko) 1987-2011

www.soccerly.com Jeden ze hlavních strůjců řeckého senzačního vítězství na mistrovství Evropy 2004, nepřehlédnutelný pro svou stříbrnou kštici, která mu přinesla přezdívku „George Clooney", brankář Antonios Nikopolidis se sice dočkal největšího úspěchu, kterého jeho země na fotbalovém poli dosáhla, ale po neúspěšné kvalifikaci na mistrovství světa v roce 2006 a brzkém loučení se Řeků s Eurem 2008 odešel do reprezentačního důchodu.  

11. Mario Jardel (Brazílie) 1989-2011

www.dagbladet.no Svého času nejobávanější sniper Evropy a dvojnásobný držitel Zlaté kopačky, který se (pomineme-li sezóny, kdy ho sužovala dlouhodobá zranění) držel na průměru více než jednoho gólu na zápas, doplatil na obrovskou konkurenci a přetlak v brazilském útoku a na nejprestižnější turnaj se nikdy nepodíval.  

10. Kakha Kaladze (Gruzie) 1993-2012

www.fifa.com Jedna z největších postav fenomenálního tažení Dynama Kyjev Ligou mistrů ze sezóny 1998/99, které skončilo těsně před branami finále, sice po přestupu do AC Milán dvakrát na klubový vrchol dosáhl, ale jako kapitán gruzínské reprezentace se do historie zapsal pouze dvěma vlastními góly v zápase proti Itálii v rámci kvalifikace na mistrovství světa 2010.  

9. Eiður Guðjohnsen (Island) 1994-současnost

www.gva.be Rychlonohý křídelní záložník sice získal ligové tituly v dresech PSV Eindhoven, FC Chelsea a FC Barcelona, se kterou v sezóně 2008/09 vyhrál i Ligu mistrů, ale jakožto rodák ze země, která má méně obyvatel než Brno, se jeho účast na mistrovství světa vždycky pohybovala pouze v teoretické rovině.  

8. Sami Hyypiä (Finsko) 1989-2011

www.bayer04.de Dlouholetá opora zadních řad Liverpoolu, ve kterém působil i jako kapitán, budiž po Litmanenovi dalším příkladem, že pokud jste z Finska a chcete si zahrát na mezinárodním turnaji, měli by vás rodiče dát radši na hokej.  

7. John Arne Riise (Norsko) 1996-současnost

www.tv2.no Arne Riise je sice rekordmanem v počtu reprezentačních startů za Norsko a v klubovém fotbale posbíral pěknou řádku trofejí, ale ke své smůle minul silnou generaci, která mile překvapila ve Francii v roce 1998 a všechny čtyři následující kvalifikace, které absolvoval, skončily neúspěchem.  

6. Eric Cantona (Francie) 1983-1997

Hvězda Manchester United a vyhlášený enfant terrible byl sice do roku 1995 klíčovým hráčem francouzského národního týmu, ale po neúspěchu v kvalifikaci o turnaj v USA přišel nechvalně proslulý incident, při kterém kung-fu kopem sejmul fanouška Crystal Palace a dostal stopku na 8 měsíců. Než se Cantona  stačil vrátit na trávník, jeho dirigentské místo už zastával Zinedine Zidane. Eric cítí hořkost dodnes a veřejně prohlašuje, že fandí Anglii.  

5. Ryan Giggs (Wales) 1990-2014

wpentertain.us Ryan Giggs nastupoval 24 let v dresu Manchesteru United, za který odehrál neuvěřitelných 963 zápasů. Bohužel jakožto Velšan nikdy svým uměním světový šampionát neokořenil. Podobný osud může zastihnout i momentálně nejdražšího fotbalistu všech dob Garetha Balea, který vloni přestoupil z Tottenhamu Hotspur do Realu Madrid za 86 miliónů liber.  

4. Bernd Schuster (Německo) 1978-1997

www.redcafe.net Ofensivní záložník, který si zahrál za tři nejslavnější španělské kluby – Real Madrid, Barcelonu i Atlético Madrid, Bernd Schuster sice získal v dresu Západního Německa zlato na mistrovství Evropy v roce 1980, ale reprezentační kariéru ukončil již ve 24 letech po dlouhých neshodách s Německým fotbalovým svazem, které vyvrcholily, když odmítl odehrát zápas proti Albánii v době, kdy se mu měl narodit druhý syn.  

3. George Weah (Libérie) 1985-2003

Vítěz Zlatého míče a jeden z nejlepších afrických fotbalistů všech dob je sice držitelem francouzského a amerického pasu, ale protože zůstal věrný rodné Libérii, na mistrovství světa se nikdy nepodíval. Díky svému vlastenectví mu však v roce 2005 uteklo prezidentské křeslo jen o vlásek a vzhledem k tomu, že se George narozený ve slumu na předměstí Monrovie stále aktivně v politice angažuje, je možné, že si časem alespoň na tomto kolbišti spraví chuť.  

2. George Best (Severní Irsko) 1963-1984

Sir Elton John a George Best. www.thedenimkit.com Legendární bouřlivák, seladon, alkoholik a v první řadě geniální záložník doplatil stejně jako Ryan Giggs na to, že pocházel ze „špatné" části Spojeného království. Místo účasti na mistrovství světa si nakonec uhnal cirhózu jater, ale i tak zůstal národním symbolem a bylo podle něj přejmenováno letiště v Belfastu.  

1. Alfredo Di Stéfano (Argentina/Kolumbie/Španělsko) 1945-1966

www.4dfoot.com Jeden z nejlepších fotbalistů historie a legenda Realu Madrid pochází původně z Buenos Aires. Přestože za reprezentační kariéru Di Stefano vystřídal postupně dresy Argentiny, Kolumbie a Španělska a díky pestrobarevnému původu mohl teoreticky hrát i za Francii, Itálii a Irsko, brány mistrovství světa mu smolně zůstaly uzavřeny. V roce 1950 Argentina účast odmítla, o čtyři roky nemohl Di Stefano hrát kvůli tomu, že měl na kontě i starty za Kolumbii a v roce 1958 se v barvách Španělska na finální turnaj neprobojoval.