Obalový design po sametové revoluci logicky prošel obrovským skokovým vývojem. Některé z obalů si ho rozhodně zasloužily, u některých si ale nejsme úplně jisti, jestli šlo o změnu k lepšímu. A nostalgii v tom nehledejte.
Pozitivní je sic fakt, že na dnešních obalech najdete složení výrobku a informaci o alergenech, ale estetická stránka věci za těmi původními – socialistickými – kupodivu občas dost pokulhává (i když rozhodně ne ve všech případech). Na druhou stranu, praktičnost se jim upřít nedá (ale i tady najdete výjimky).
Zavzpomínejte s námi a přesvědčte se sami:
1. Kofila
Netušíte, jak chutná? A jste vůbec Češi? Kávová tyčinka, kterou mají rádi i ti, kdo neholdují kávě, je tu s námi už od roku 1923. Její obal zdobí specifický rukopis výtvarníka Zdeňka Rykra, který má na svědomí i vzhled hvězdy Orion. Nám se ale líbila víc ve své původní verzi. Dnes mouřenína v modrých kalhotech a svetru s červenými kroužky obklopují nudná kávová zrnka. Ale chutná pořád stejně dobře. Nebo ne?
2. Polárkový dort
Tak tady je to asi jasné. Nebo se vám snad ta neinvenční průhledná plastová krabice líbí? Polárkáč v papírovém kyblíčku, ze kterého studily prsty, byl prostě k sežrání!
3. Jesenka
Jesenka si taky příliš nepolepšila. Subtilnější kresba jí slušela víc. Většinou ji ale vycucneme na posezení – a jak vypadá zvenčí, nám je šumák.
4. Granko
Na tenhle obličejík asi nikdy nezapomeneme. A plastový obal byl rozhodně praktičtější než dnešní verze.
5. Kočičí jazýčky
Proč!? Proč vyměnili ta koťátka? Ta původní sice vypadala poněkud vyplašeně, ale tahle novodobá pro změnu čumí, jak kdyby si něco šlehla.
6. Mléko
Mléko v plastovém sáčku – jedna z ikon socialismu v Československu. Modré polotučné, růžové plnotučné. Firma Tetra Pak přišla do tehdejšího Československa až v roce 1991. Do té doby jste si mléko v jiném obalu než plastovém pytlíku nebo skleněné láhvi neměli šanci nikde koupit.
7. Máslo
Za komančů se máslo balilo do pergamenového papíru, který odolává vodě i mastnotě. Dnes se používá hliníková fólie kašírovaná speciálními druhy papírů se zvýšenou odolností proti tukům a vodě. Keramická dóza na máslo to jistí...
8. Vegeta
Dnešní kulinářské trendy velí Vegetu – která zaoblí chuť tak, že pak všechno chutná stejně, tj. vegetově – zahodit do nejtemnějšího koutu spíže nebo spíš popelnice. Ale socialistické bydlenky ji milovaly. Její pouť kuchyněmi začala už v roce 1959. Ze své domoviny - Jugoslávie - se vyvážela do celého světa. Na československých pultech se objevila v roce 1971. Ta dnešní, které přibyla na obal i pod něj zelenina a další koření, si svoji pozici ale stále drží. Prodává se ve 40 zemích světa.
9. Pribináček
Kdo by neznal „Pramen zdraví z Posázaví“? Protože chcete-li prospěti dítěti bledému... Loni oslavil šedesátiny a ročně se ho prodá 100 miliónů kusů. Vyrostlo na něm několik generací dětí a vzhledem k jeho setrvalé oblibě ještě pár vyroste. Původně – v padesátých letech – se ho vyrábělo neuvěřitelných16 příchutí. Poté se produkce ustálila na třech základních – vanilkové, čokoládové a ovocné. První Pribináčky měly mnohem nižší dobu trvanlivosti než dnes. Nejprve 24 a potom 48 hodin. Většinou mizely z pultu i v dětech raketovou rychlostí. Dnes vydrží až tři týdny. Ale chutná - tentokrát skutečně - pořád stejně dobře. Akorát už se na něj nestojí fronty.
10. Pedro
Pedro se vrací! A nemáme na mysli studiové album od Wohnoutů z roku 2002, ale kultovní žvýkačku socialismu. Není to sice kdovíjaká novinka, protože oblíbená žvejka je zpět na pultech už od roku 2011, ale možná jste nevěděli, že momentálně ho vyrábí Finové. V roce 2012 totiž společnost Candy Plus, která obnovila výrobu jedné z nejoblíbenějších československých cukrovinek, odkoupila za 20,5 milionu eur (přes půl miliardy korun) finská společnost Raisio. Ale co se týče obalu, baví nás spíš kluk od Velimu.
A kde se vůbec vzaly všechny ty oči, které si nás z obalů v regálech obchodů prohlížejí?