Tváří se jako téměř hrdinská organizace bojující se zločinem. Má dokonce tu drzost se prezentovat jako hip a cool parta, která svoji činnost provozuje jen z lásky k hudbě a chce nás i zábavnou formou poučit o tom, že ti muzikanti přece potřebují dostat zaplaceno. A shrábnout nějaké ty peníze. I z hudby, která jim po právu vůbec nenáleží. Dokonce i z prázdných cédéček. Jak se však OSA zasloužila o prázdné hudební nosiče - a další záhady - nám už nikdo nevysvětlí. Zde jsou 3 hlavní důvody, proč se jedná o takřka zločinnou činnost. Víc jich není potřeba.  

1. OSA vybírá poplatky za nezastupované interprety

rap.genius.com To, že se interpret nebo autor hudby rozhodne být zastupován OSA, je samozřejmě jen a jen jeho věc. Nikdo mu to nemá za zlé. Dokonce ani Svazu. Vše dává smysl. Autor napsal skladbu, vlastní k ní práva a teď chce přirozeně za každou produkci skladby peníze, které mu náleží. OK, to už trochu skřípe, že? Chybí tam totiž slůvko "veřejnou" neboli, že za každou veřejnou produkci zastupované skladby by se mělo platit. Dobrá, ale co kadeřnice, která si pustí cédéčko oblíbené kapely pro svůj vlastní poslech? Co barman, který udělá to samé nebo má snad nedejbože vypálenou kompilaci (i kdyby ze samých poctivě zakoupených originálů)? Vybírají snad za poslech peníze? Chtějí se obohatit na autorství druhých? Ale no tak. Tohle však nechme být, autorský zákon v tomto hovoří velice jasně, ač krátkozrace a infantilně. O dost záhadnější je fakt, že OSA vybírá poplatky i za nezastupované autory a interprety, tedy už peníze potom nikomu nepředává. Co s nimi tedy Ochranný svaz autorský dělá? Pravděpodobně je dává na dobročinné účely. Ach ano, ještě, že žijeme v krásném světě plném laskavých lidí a jednorožců. Pak ale existuje teorie, která tvrdí, že OSA tyto peníze vlastně... Jak bylo to slovo? Ano, krade. Poněkud zvláštní praktika od organizace, která tak vehementně nazývá internetové pirátství krádeží. Vrcholem všeho jsou pak revizoři, lustrující řídce navštěvované  undergroundové koncerty v malých provinčních klubech, domáhající se svého bakšiše po pořadatelích, kteří často na těchto koncertech sami prodělávají. OSA si tedy nebere jen procenta ze zisku zastupovaných interpretů a autorů. Bere si i desátky (nebo daleko víc) z již tak mínusového rozpočtu nadšenců, kteří nad ziskem ani nepřemýšlejí a pořádají koncerty na Svazu naprosto nezávislých interpretů. Opravdu nevím, z jakého úhlu se na věc koukat, aby člověku nesvítily do očí neonové palcové titulky: "Hyenismus! Svinstvo! Krádež!!"  

2. OSA používá velice podezřelé, až podvodné praktiky

Tento důvod si ukažme na příkladu jedné (samozřejmě zcela fiktivní) telefonické konverzace mezi pořadatelem koncertu kapel, které nejsou zastupovány OSA a výběrčím Svazu (shodou okolností ex-polovinou devadesátkového popového dua a bratrem jedné české heavymetalové celebrity - říkejme mu třeba Slavomír Kolečko). Berme to jako rozhlasovou hru.   POŘADATEL: Haló? KOLEČKO: No nazdaar, tady Míra! Míra Kolečko! POŘADATEL: Kdo? KOLEČKO: No vždyť víš, z OSY! Prosím tě, já ti volám kvůli tomu koncertu XY, co jsi dělal tenkrát. Vždyť ty jsi nezaplatil poplatek, člověče! (žoviálně se chechtá) POŘADATEL: Já vás ale neznám a na tom koncertě nehrála žádná kapela zastupovaná OSA. KOLEČKO: No ale jo! Hráli tam XY a ty jsou zastupovaný! Ono se to tam u nich jmenuje jinak ta OSA! POŘADATEL: Jak? KOLEČKO: No to já nevím. (ticho) KOLEČKO: Tak co? Jseš tam? POŘADATEL: Já vám žádný poplatek platit nebudu. Interpreti nebyli zastupováni a akce byla soukromá párty pro zvané. KOLEČKO: Dobře, tak možná zastupovaný nejsou, ale akce soukromá teda nebyla! Já jsem našel na internetu fotky! POŘADATEL: Vážně? Gratuluju. Tak mi je pošlete na e-mail, ať se přesvědčím. Opakuju, že akce byla soukromá. KOLEČKO: Tak podívejte se, pane. Hrozí vám pokuta za neuhrazení poplatku. Já nejsem povinen vám posílat žádné fotky. POŘADATEL: A já nejsem povinen vám platit poplatek za soukromou oslavu bez vstupného a honorářů. KOLEČKO: Tak takhle se mnou jednat nebudeš! O mně ještě uslyšíš!   Povšimněte si zejména způsobu, jakým pan Výběrčí nejdřív Pořadateli familiérně tyká a tváří se jako starý známý. "Co jsme si, to jsme si, tak zaplať výpalné, kámo, a bude zase dobře", načež, když zjistí, že to nefunguje, začne jednat velice oficiálně a přísně a když zjistí, že nefunguje ani to, začne znovu tykat, tentokrát výhružně. A pak je dobré si všimnout, jak Výběrčí "mistrně" přešel z jednoho obvinění k druhému, když mu první bylo vyvráceno. Nutno dodat, že pak už se Pořadateli neozval. I takovými způsoby se OSA domáhá "svých" peněz. Ale koneckonců, jak si můžeme přečíst v etickém kodexu na webových stránkách OSA, Svaz nejspíš v tomto zábrany nemá. Jediné, co je v etickém kodexu zaneseno je totiž pravidlo, že člen OSA nesmí být zároveň jeho zaměstnancem. Tolik k etice.   No dobrá, chtěl jsem být korektní, ale nedokážu odolat - naše "rozhlasová hra" se zakládá na pravdě, jedná se o skutečnou konverzaci. A co se týče identity pana "Kolečka", nápovědu najdete v tomto klipu:    

3. OSA vytváří nepravdivý obrázek o stavu hudebního průmyslu

Ochranný Svaz Autorský a jeho nohsledi (rozuměj kapely a interpreti lízající Svazu řitní otvor) se snaží ve veřejnosti vzbudit dojem, že internetové pirátství je příčinou nejen úpadku hudebního světa a horší kvality současných interpretů, ale i strádání nebohých umělců a téměř hladovění bývalých celebrit, které údajně utratily poslední drobák jen proto, aby nás mohly oblažit svou hudbou. Vrcholem až k slzám dojímajícího populismu byl pak letos dokument svázacky nazvaný "Buď toho součástí. Podporuj muziku!". Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je mi z krátkého filmu na blití nebo jestli mi přijde spíš vrcholně komický. Asi něco mezi tím. Sledujeme "přední české umělce" (nebo co), mimo jiné kdysi prý roztomilou Ewu Farnou, Bena Cristovaa (mimochodem kde se proboha tenhle šašek vyloupnul? Ne, vážně, vůbec jsem ho nezaregistroval, je produktem jedné z umělých soutěží nebo ho "vytvořila" přímo nějaká firma?) nebo třeba libereckého oblíbence Paulieho Garanda, což je hipsterský objev něčeho, co se tváří jako hip-hop, má to poměrně sofistikovaný ksicht, ale ve skutečnosti to na druhé straně spektra plní rapu stejně medvědí službu jako primitiv Leo Beránek nebo holkobijec Ektor. Tito interpreti v dokumentu brojí proti hudebnímu pirátství. Každý svojí formou. Od poměrně civilního Garanda, který nám víceméně kamarádsky domlouvá: "Ale no tak, podívejte se, kolik to všechno stojí a zkuste to taky ocenit" a dojemně hledí do kamery, přes totálně zmateného Cristovaa, který blekotá cosi o tom, jak mu ze všech těch "koncertů", co "hraje" "lezou depky do hlavy" a že chudáček chodí spát až k ránu, až po totálně vyndanou a hysterickou Farnou, která tu na pokraji nervového zhroucení téměř vzlyká do kamery, že: "v neděli měla Superstar, v pondělí a v úterý skládala nebo nahrávala písničky s kapelou, ve středu letěla letadlem do školy do Varšavy a o víkendu hrála koncerty." Ubohá to dziewczyna. A ještě za to dostávala o něco méně, než si představovala? Srdce nám usedá. Dost mi to připomíná scénu z velice prorockého dílu amerického kultovní seriálu South Park, ve kterém hlavní hrdiny zatkne FBI za stahování hudby z internetu, načež je agent provádí sídly slavných celebrit a ukazuje jim jejich strašlivý osud zaviněný internetovým pirátstvím. Lars Ulrich z Metallicy si například nemůže hned pořídit zlatou nádrž se žralokem ke svému bazénu, musí na ní pár měsíců počkat, Britney Spears zase roní slzy, protože její nový levnější tryskáč nemá dálkové ovládání k domácímu kinu. Agent celou scénu uzavírá dramatickým: "Člověk by měl na tyto strašlivé následky myslet nebo...se obávám...že hudebníci budou odsouzeni k životu v jenom částečném luxusu". To, co zní jako vtipná a přehnaná satira je ale bohužel opravdu to, jak nám odpůrci hudebního pirátství s OSA v čele prezentují reálný stav věcí. Zajímavým faktem budiž to, že se stahuje a sdílí v pořád větším a větším množství a strašlivý pád hudebního průmyslu, ani konec hudby jako takové pořád ne a ne přijít. Hmm, čím to asi bude? Možná tím, že hudebníci v dnešní době už skutečně na prodeji nosičů závislí nejsou. Ti bystřejší se adaptovali na nový trh a vydělávají prostě peníze jiným způsobem. Koncerty a merchandise jsou jistějšími a logičtějšími příjmy. A nebo se sem tam dokonce najde i pár kapel či interpretů, co hudbu dělají pořád čistě (bůh chraň!) z lásky k ní a čiré kreativity. Možná by to mohli zkusit znovu i ti ostatní. Kdoví, třeba se jim pak podaří vytvořit něco smysluplného a lidi si jejich výtvor ještě rádi koupí.     Bylo by ovšem velice rozumné najít si způsob, jakým svou hudbu prodávat i bez zprostředkovatelské mafie, která si říká Ochranný svaz autorský. Nejenom, že budou mít umělci pod kontrolou vlastní tvorbu, ale především se na jejich umění nebudou přiživovat paraziti z OSA, kteří přijdou spolu s revizory MHD a fanoušky kapely Mandrage až na samé dno pekla. A že si sem tam nějaký ten barman nebo kadeřnice pustí vaše cédéčko v práci a nezaplatí vám za to? Tak to prostě zkousněte, ono vás neubude. Aneb slovy Henryho Rollinse: "Radši, než aby mi lidi za moje nahrávky platili, chci, aby je poslouchali."