Kouření, segwaye, příroda, alkohol na vodě, kola v Praze… Co mají tyhle kontroverzní témata společného? Naši vlastní idiocii.
Zákazy, které nám tak vadí, způsobuje náš vlastní hovadismus. Zamyslete se, jestli se vás to náhodou netýká taky.
1. Segwaye
Loni v prosinci v centru Prahy tyhle osobní dopravníky zakázali. Psali jsme o tom třeba ZDE a hlasitě voláme: „Konečně! Včera bylo pozdě!“ Uživatelé segwayů (v naprosté většině zahraniční turisté) se totiž při jídě po chodnících chovali jako hovada a ohrožovali kolemjdoucí. Asociace Segway ČR teď kvičí jako prasata, kterým berou kbelík se šlichtou: „Problémem nejsou samotná vozítka, ale nezodpovědní průvodci některých firem, kteří nerespektují stanovená pravidla používání segwayů, na prohlídky berou i patnáct až dvacet lidí najednou a blokují a ohrožují dopravu i chodce…“
Copak tohle čeští majitelé segwayů nevěděli dřív? Proč si mezi svými klienty už dávno neudělali pořádek sami? Kdyby jezdili ohleduplně, žádný zákaz by nebyl potřeba. Jenže tohle je bohužel obecné pravidlo, které platí jako přes kopírák i v celé řadě dalších případů. A o našem národě nevypovídá nic lichotivého.
2. Kouření
Jeho zákaz v hospodách a jeho omezování na řadě jiných míst by nebyly nutné, kdyby se část kuřáků nechovala jako bezohlední idioti. Bez ptaní si zapalovat si u stolu, kde někdo jí, kouřit v blízkosti dětí nebo na krytých zastávkách a čuňácky házet vajgly na zem, to prostě nemohlo skončit jinak než plošným zákazem. Z osobního zlozvyku čeští kuřáci prostě udělali něco, co obtěžovalo a ohrožovalo i všechny nekuřáky v okolí. Zákaz si tedy vykoledovali sami, jinak to prostě nešlo.
3. Bordel v přírodě
V cenných lokalitách se dnes v Česku buď smíte pohybovat jen po vyznačených stezkách, nebo tam nemůžete vůbec. Ve Skandinávii nic takového neznají. Platí tam princip allemansrätt neboli právo volného pohybu v přírodě. Můžete chodit a stanovat kdekoli, kde nebudete někoho rušit nebo něco ničit.
V Česku se volně tábořit ani stanovat už dávno nesmí. Proč? No protože Češi jsou dobytkové. Nově to ukazuje třeba případ někdejšího vojenského prostoru Brdy, který byl veřejnosti otevřen loni na jaře. Jakmile tam vtrhli výletníci, po lesích se povalují odpadky. Čuně si batohu přinese řízky a pivo, ale papíry a plechovky už neodnese. Mrskne je do roští, i když odpadky váží jen zlomek hmotnosti původního nákladu. To by si ve Skandinávii nejen nikdo nedovolil, ale ani by ho to nenapadlo. Každý tam používá takzvaný trash bag – prostě látkový nebo igelitový sáček na binec, který si po sobě z přírody hezky odnese do nejbližší popelnice.
V Brdech jsou problémem i nelegální ohniště. Dobře, někdo si chce na výletě opéct buřta, i když se to nesmí. Dejme tomu, pokud dává pozor, aby nezapálil les. Jenže česká hovada vypalují nová ohniště i tam, kde už jsou stará. V Brdech je pak na některých místech vedle sebe třeba pět nebo i víc černých fleků s popelem, ve kterých česká hovada samozřejmě nechávají plechovky a lahve. Však on to někdo uklidí… Na tohle neplatí nic jiného než zákazy a pokuty – bohužel. A doplatí na to bohužel i slušní lidé vychovaní Foglarem, kteří ctí zásadu: „Co do přírody přinesu, to si z ní i odnesu, a nezůstane po mně nic než stopy.“
4. Alkohol na vodě
Chystáte se splout Lužnici, Vltavu nebo Sázavu? Na pivo zapomeňte. Policie vodáky nově kontroluje a pokut „nadýcháte“, hrozí vám pokuta až sto tisíc korun. Na první pohled je to nesmyslná buzerace. Na vodě se přece pilo vždy a dávat posádkám kánoí a raftů dýchat si nedovolili ani komunisti.
Jenže spousta dnešních českých svátečních vodáků jsou hovada. Nasednou do raftu, který neumějí ovládat (ani nemusejí, je prakticky nepotopitelný) a vylejou se do němoty. Řeka pro ně není prostorem pro outdoorový zážitek, ale pro totální zmaštění. Na českých řekách se pro tyhle pitomce už dokonce objevily „plovoucí bary“, které je vydatně zásobují chlastem. Zaprvé je to nebezpečné (člověk namol se snadno utopí), zadruhé to ohrožuje ostatní a zatřetí je řeka plná opilců prostě hnus. A to na vodě rozhodně neabstinuju…
Mimochodem, to samé platí i pro pražské ulice. Politici se chystají zakázat prodej alkoholu po desáté večer (a pití na veřejnosti) a omezit otevírací dobu restaurací. To si taky nedovolili ani komunisti. Jenže je to bohužel potřeba – centrum Prahy v noci připomíná jednu velkou kalírnu a nedá se tam bydlet ani spát. Nově třeba vznikla petice za uzavření náplavky mezi Železničním a Palackého mostem. Chodím tam na pivo, ale musím říct, že obyvatelům okolních ulic opravdu nezávidím.
5. Cykloteroristé v Praze
Psali jsme o nich ZDE. Příteli bikerovi Adamu Maršálovi jsem slíbil, že pro ně už nebudu používat termíny cyklofašisté, cyklozmrdi a cyklobuzny, ale jak jinak s nadsázkou nazvat hovada na bicyklech? Řítí se po chodníku, v očích smrt a v ústech kletby: „Uhni, debile, nevidíš, že jedu?!“
Samozřejmě to zase platí jen pro naprostou menšinu – většina pražských cyklistů je ohleduplná a po chodníku jezdí krokem. Ale těch pár cykloteroristů prostě stačí k tomu, aby bylo na čase hlasitě apelovat na politiky: “Zrušte v centru cyklostezky, pokud vedou v místech, kudy chodí lidé!” a na policajty: “Důsledně pokutujte jízdu po chodnících!” Ti policajti se na to už naštěstí chystají, viz ZDE. Což paradoxně píšu jako aktivní cyklista. Pozor – ne cykloterorista!
Zdá se vám, že je kolem nás čím dál víc zákazů? Máte pocit, že plíživě vzniká totalita? Všechny zákazy způsobuje jen a pouze náš vlastní hovadismus, to je prostě axiom. Můžeme si za to sami. Takže si hezky sáhněte do svědomí a v duchu si řekněte: „Je to tak, my Češi jsme prostě dobytkové. A na dobytky platí jen bič.“
A TADY si pro vyvážení přečtěte jednadvacet bodů, podle kterých poznáte slušného Čecha.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
