Na začátek jen rychlý úvod. Karty jsou staré snad jako lidstvo samo. V primitivních formách se objevily už ve starověkých civilizacích od Egypta po Čínu, k nám do Evropy se dostaly oklikou až ve 14. století díky arabskému importu. A neměly to tu zpočátku vůbec lehké, protože byly považovány za dílo ďábla. V některých komunitách je ostatně tenhle pohled běžný dodnes.

V každé středověké evropské zemi se vyvinuly unikátní sady, z nichž dnes nejvíce známe ‚mariášky‘ a ‚žolíkovky‘, tedy karty německé, resp. francouzské, přičemž ty francouzské jsou odvozeninou od těch německých. Vždy šlo o ČTYŘI karetní barvy.

eagle_cards_fan.jpg

Pátá barva ve formě „zelené orlice“ má zřejmě svůj původ v mariášové „zelené“. (Foto: Nate Steffenhagen via Portfolio52)

A pak přišla PÁTÁ. Jejím ‚vynálezcem‘ byl původem Vídeňák a později Američan Walter William Marseille – psycholog, psychoanalytik a grafolog, který si čile dopisoval např. s Einsteinem a jehož celoživotní snahou bylo nastolení nestranné celosvětové vlády a tím i celosvětového míru, něco na způsob pozdější Společnosti národů a současné OSN.

Ale vedle těchto velkých věcí měl čas věnovat se i těm malým, jako byly třeba právě karetní hry. K tradičním čtyřem barvám přidal pátou, kterou byla „orlice“. Zcela jistě v tom hrál roli jeho původ – už od dětství musel všude kolem sebe vídat hrdý státní symbol rakouského orla.

Jednoduše proto, že tehdy obvyklé karetní hry připadaly Marseillovi příliš jednoduché, ale přidáním další sady karet by se zajímavě ‚zesložitily‘. Cílil zejména na hráče bridže a pokeru. Balíček karet s pěti barvami si nechal patentovat v roce 1937 a zaznamenal s nimi velký úspěch v Americe. Možná i proto, že USA mají jako státní symbol orla, přirozeně jednohlavého.

2384ec1aa56f329.jpg

V pokeru se přidáním nové barvy rozšířilo i množství kombinací a možností výhry. (Foto: Nate Steffenhagen via Portfolio52)

Je jen zvláštní, že svůj vynález nenabídl tehdy (a dodnes) věhlasné firmě Piatnik – ta měla zkušenosti nejen s výrobou klasických karet pro tradiční hry, ale přicházela i s různými novinkami (například kartami pro lidi z náboženských komunit, které hry s klasickými kartami zakazovaly, protože – jak již bylo zmíněno na začátku – karty jsou dílem ďábla; jeden příklad za všechny je kdysi velmi rozšířený Kvitlech pro aškenázské Židy).

Výroby ‚pětibarevných karet‘ se chopila společnost United States Playing Card Company, ale moc dlouho jí to nevydrželo. Hráči bridže i pokeru si sice tuhle inovaci pochvalovali, jenomže nakonec se jim zřejmě nedostala tak úplně pod kůži. A ani tehdejší média nebyla k této novince příliš vstřícná – argumentovala hlavně tím, že mozková kapacita i těch nejlepších hráčů je omezená.

c2c1c2ce5510e22.jpg

52 karet v klasických čtyřech barvách vs. 65 karet v pěti barvách: větší zátěž mozku měla vést k jeho vyšším výkonům. (Foto: Nate Steffenhagen via Portfolio52)

„Nervové buňky průměrného hráče bridže jsou během složité hry už tak velmi namáhány soustředěním na 52 karet ve čtyřech barvách,“ psal časopis Life v roce 1938. „Pro hráče s dobrou pamětí a soustředěním je to výzva, pro ostatní je to vysoká překážka.

A tak se stalo, co se stát muselo – průměrní opět zvítězili nad vynikajícími. Navíc lidé měli tou dobou docela jiné starosti, protože začala světová válka. A po jejím skončení už karty s pátou barvou zelené orlice nikdo nevyráběl ani neprodával, a skončily tak v propadlišti dějin, přesněji řečeno jako vzácné zboží na internetových aukcích.

A tady se ještě můžete podívat na kouzelné video, jak spolu starý a nový Bond hrajou karty.