Následující případy prosím neberte v žádném případě jako návod, jak se vypořádat s vánočním stresem. Spíš jenom jako lehce mrazivý důkaz toho, že ani o svátcích míru a klidu Smrtka nezahálí a někde v temnotách si brousí kosu... na někoho z nás.

1. Potopený vlak

Odklízení trosek (www.therichest.com)

Občas se prostě stane neštěstí, které nikdo neovlivní. Ale že i na Vánoce, to už je trochu k vzteku. A že dokonce i na Novém Zélandu, tedy v zemi, kterou téměř každý vnímá jako pohádkově krásné dějiště filmových zpracování Hobita a Pána Prstenů, to už je co říct. Vlak, který převážel na Štědrý den roku 1951 pasažéry přes řeku Whangaehu, je toho důkazem.

Most přes tento vodní tok se pod vlakem prostě rozlomil a všechny vagony popadaly do vody jako dětské vláčky. 151 pasažérů ten den v novozélandských vodách ukončilo svůj život a už se nikdo nedostal domů za svými rodinami. Nabízelo by se několik připomínek na téma „vánoční vlak Santa Clause“, ale nepropadejme úplnému cynismu. Spíš tato tragédie slouží jako důkaz toho, že občas prostě prozřetelnost zasáhne i tam, kde to nečekáte a očividně jsou jí nějaké křesťanské svátky srdečně ukradené.

2. Tragédie v Italian Hall

Sál, ve kterém došlo k tragédii (www.youtube.com)

Bizarní neštěstí se událo na Štědrý den roku 1913 v Calumetu v americkém státě Michigan. Stávkující horníci byli i se svými rodinami pozváni na vánoční večírek odborů do společenského sálu Italian Hall. Ve chvíli, kdy bylo v sálu přes 400 lidí, někdo zařval „Hoří!“ a propukla panika. Z „Hall“ se stalo „Hell“. Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, bylo při zběsilém pokusu o úprk před neexistujícím ohněm ušlapáno celkem 73 lidí, z toho 59 dětí. A varování před ohněm byla samozřejmě kachna.

Dodnes zůstává nezodpovězenou otázkou, zda se jednalo o (vzhledem k okolnostem poněkud nejapný) vtípek, nebo to byl pokus o narušení večírku ze strany odpůrců odborů. V takovém případě si pak onen stávkokaz v následujících letech podobné aktivity nejspíš odpustil. Objevily se i teorie, že najatí bouchači těžební společnosti drželi zvenčí dveře. Co si však budeme povídat, lidé jsou schopni se ušlapat nebo pozabíjet i bez toho, Vánoce nevánoce.

3. Černá pomsta

Ulice Mayfieldu jako bitevní zóna (www.therichest.com)

V Mayfieldu v americkém Kentucky měli ke konci 19. století nepěkný zvyk – lynčovat černochy. Koneckonců ani dnes od toho nejsou američtí představitelé práva a pořádku daleko – stačí se podívat na policisty, kteří ještě v roce 2014 vidí černocha a hned ho musí začít škrtit. Nicméně v Mayfieldu to tenkrát v prosinci 1896 trochu přehnali a zlynčovali víc „bratrů“ než bylo zdrávo, což přirozeně afro-americkou komunitu poměrně vytočilo.

Černoši se chopili zbraní a rozhodli se, že v rasové válce, kterou v jejich očích běloši začali, vyhlásí odvetu. Město se ve dnech 23. a 24. prosince stalo bitevní zónou, v níž zahynulo několik lidí na obou bojujících stranách. Tato tragédie ale paradoxně znamenala začátek obratu k lepšímu a možná nebýt těchto drastických událostí, lidé různých barev pleti by si nakonec nikdy nevybojovali svobodu, která jim po právu náleží. Koneckonců Vánoce jsou přece časem zázraků a splněných přání.

4. Vánoční masakr v Kongu

Tyto děti trávily Vánoce 2008 ve strachu a krvi. Ještě vám pořád tolik vadí davy nakupujících v Palladiu? (www.bobcornwall.com)

Že Kongo a další středoafrické země nejsou zrovna nejveselejší destinací pro dovolenou, to je celkem známý fakt. Ale že si krvežíznivé bojující strany občanských válek nedají pokoj ani o Vánocích, nad tím zůstává rozum stát. Zatímco jste se na Štědrý den roku 2008 cpali kaprem a řízky a sledovali Libuši Šafránkovou, jak se utápí ve slizkém pohledu Pavla Trávníčka, v Kongu se děly věci, které bychom mohli v těžkém záchvatu eufemismu nazvat poněkud nevánočními.

Příslušníci ugandské povstalecké armády začali na Štědrý den obcházet vesnice včetně kostelů a stříleli všechny, kdo jim přišli pod ruku. Kromě dětí. Ty byly odvlečeny do otroctví – dívky coby prostitutky, chlapci na nucené práce. Ale jasně, to je přece daleko, ať se tam v té Africe ti divoši postřílejí. Ehm, dobrou chuť, snad vám ten bramborový salát letos v puse příliš nezhořkne.

5. Krvavé Vánoce Charlieho Lawsona

Rodinná idylka amerického farmáře...ehm, tedy zatím (justicebeserved.blogspot.com)

Řekněte sami – kdy je lepší čas na to krvavě povraždit svoji rodinu než právě o Vánocích. Farmář Charlie Lawson ze Severní Karolíny by vám o tom mohl vyprávět. Tedy kdyby byl ještě naživu. Na Štědrý den roku 1929 tomuto milému a počestnému otci od rodiny prostě hráblo a bez zjevného důvodu postupně postřílel svou manželku a pět starších dětí. Poté umlátil k smrti svoji čtyřměsíční dceru. Mrtvoly vyskládal před dům a ruce jim sepjal na prsou. Následně se s brokovnicí odebral do nedalekého lesa a vystřelil si mozek z hlavy. Prostě vánoční pohoda.

Případ dodnes zůstává jednou z nejslavnějších nevysvětlených vražd. Lawson neměl absolutně žádný motiv, rodina fungovala šťastně a bez problémů, všechno bylo v pořádku. Těžko říct, co farmáři přelítlo přes nos. Možná na něj sestoupil duch svatý.

Na sociálních sítích se v těchto dnech setkáváme s celou řádkou emotivních prohlášení od lidí, kteří údajně „nesnáš(ej)í Vánoce“. Stává se skoro trendem předhánět se v tom, kdo svůj nezájem o svátky nebo snad přímo nenávist k nim projeví nejtransparentněji.

Možná by nebylo od věci se před dalším takovýmto velkohubým prohlášením zamyslet nad tím, jak to dopadlo v těchto extrémních případech a jestli není přece jenom o trochu příjemnější vytrpět pár těch koled i nakupujících šílenců v obchoďácích, přečkat i toho Trávníčka v upnutých princovských kalhotách a prostě si na Vánoce trochu odpočinout a nemyslet na blbosti.

A TADY máte 7 způsobů, jak si zase zamilovat Vánoce.