Jistě víte, že norský Úřad pro ochranu dětí (Barnevern, CWS) ukradl českým rodičům dva malé syny. Loni v listopadu jsme o tom psali ZDE. A asi taky víte, že se neprokázala žádné obvinění, které Norové manželům Michalákovým podsouvali. Ukázalo se prostě, že údajné sexuální zneužívání a týrání stálo jen na dohadech a fámách. Norsko ale děti rodičům vrátit nehodlá. "V rozsudku se Evě Michalákové paradoxně vyčítá přílišná emoční angažovanost: ‚Matka děti provokuje k pláči tím, že se na ně s obavami v očích intenzivně dívá,‘", píše Echo24. V teorii logiky se tomu říká důkaz kruhem. Děti matce nevrátí, protože se bojí, že jí je nevrátí. Norové jí ukradli děti (foto Česká televize) "Oba Michalákovi chlapci v náhradní péči dobře prospívají a jejich situace se postupně zlepšuje," dočtete se na stránkách Norského velvyslanectví v Praze ZDE. Zní to skoro, jako kdyby si únosci pochvalovali, že se jim unesené děti daří převychovávat a mentálně vzdalovat domovu a matce. Není v tom ani stopa všemi civilizovanými státy světa sdíleného názoru, že děti mají vyrůstat se svými biologickými rodiči, mají mít možnost mluvit svým mateřským jazykem a nemají být násilně odloučeni od svých sourozenců.  

Necivilizovaný stát?

Ale možná prostě jen Norsko není civilizovaný stát. Proti "státním únosům" dětí norskými úřady totiž protestuje stále víc cizinců i Norů. Bohužel se totiž ukazuje, že je to běžná praxe. "CWS je nebezpečím pro demokracii," dočtete se na jednom z mnoha anglicky psaných webů na toto téma ZDE. "Tento úřad je odpovědný za monitorování a terorizování občanů. V Norsku jsou závažným způsobem porušována lidská práva a svobody rodičů a dětí…“ CWS ročně otevře asi 25 000 případů údajného týrání dětí. Asi polovina z tohoto počtu se řeší svěřením do pěstounské péče a počet dětí takto odebraných rodičům každý rok narůstá. Ta čísla bijí do očí. Opravdu je tak obrovský počet dětí týrán, zneužíván a ohrožován svými rodiči? Norsko má asi 5,5 milionu obyvatel. Pokud to přepočítáme na dvojnásobný počet obyvatel České republiky, muselo by u nás být týráno asi 50 000 dětí – tedy asi stejně, jako je počet obyvatel Karlových Varů nebo Děčína. To je zjevný nesmysl.  

Norský fašismus

Možná znáte nějaké dítě, které rodiče skutečně týrají. Mlátí ho hlava nehlava, nedávají mu najíst, zavírají ho na celé dny doma, sexuálně zneužívají… Třeba Mauerovi z Kuřimi, kterým v tom nevědomky pomáhala i současná ombudsmanka Anna Šabatová. Ano, je to hnus, a v takovém případě je odebrání dítěte zcela na místě. Ale takových případů jsou i ve dvojnásobně lidnatém Česku desítky nebo nanejvýš stovky ročně. Ne tisíce ani desetitisíce. Rozdíl čísel se dá vysvětlit odlišnými kulturními normami. V Norsku se za "týrání" považuje třeba i zvýšení hlasu, pohlavek nebo plácnutí přes zadek – tedy ‚nevinné‘ výchovné metody, které jsou v jiných zemích včetně Česka zcela běžné. A právě v tom spočívá norská schizofrenie. Zaklínají se tam sice liberalismem, svobodou a multikulturalismem, ale zároveň odmítají, že by občané z jiných zemí měli mít právo vychovávat své potomky podle svých zvyků. Příkladem norské schizofrenie je bizarní aféra z ledna 2012, kdy CWS sebral dvě děti indickým rodičům a dal je do náhradní péče (viz ZDE). Nebyli to žádní divoši – vysokoškolsky vzdělaný otec v Norsku pracoval jako geolog. Dvouapůlletého chlapce jen matka nekrmila lžičkou, ale v souladu s indickými zvyky rukama (Indové rukama běžně jedí). Tahle kulturní odlišnost posloužila CWS jako důkaz, že se rodina o syna špatně stará a je třeba jí ho sebrat. Indové jedí rukama – no a co? My v třeba mekáči taky, Norové snad ne? (www.elephantjournal.com) Dalším zásadním prohřeškem Indů v Norsku bylo, že chlapec (zopakujme, že mu bylo dva a půl roku!) spal s rodiči v posteli a neměl vlastní ložnici. Úředníci CWS neuznali, že společné nocování s malými dětmi je v asijské kultuře zcela běžným projevem rodinné soudržnosti. A nejen asijské. Když jedu se svými dětmi Davidem (14) a Michaelou (17) na trek do hor, spíme ve společném stanu, a aby nám ve spacácích nebyla zima, hezky se k sobě tulíme. Je to snad neblahé znamení, že je sexuálně zneužívám? Co z toho plyne? Norsko je ve skutečnosti fašistoidní a totalitní stát, který menšinám a cizincům násilně vnucuje normy norské společnosti.  

Vypadlý zoubek

Děti jsou v Norsku unášeny často z velmi bizarních důvodů. Loni v říjnu přišel o pětiletého syna ruský pár, který přijel do Norska za prací. Učitelka se ho ve školce zeptala, proč mu chybí mléčný zub. Hoch jí řekl, že ho o něj připravila matka. Učitelka okamžitě zavolala policii, která ‚týrané dítě‘ odvezla přímo ze školky. Později se ukázalo, že zub už ‚visel na vlásku‘. Když matka synovi ráno přetahovala přes hlavu tričko, látka se mu o něj zachytila, škublo to a mléčný zub vypadl. Hoch pak řekl učitelce pravdu, kterou ona jen hloupě interpretovala. Zdánlivě banální příhoda stála Rusy potomka (více ZDE). Vypadl mu zoubek, takže maminku už nikdy neuvidí (commons.wikimedia.org) Ano, je to tragikomické. Jen si tak matně vpomínám, jak jsem před lety se synem Davidem lyžoval na Benecku v Krkonoších. Stěžoval si, že se mu kýve mléčný zub, ale nemá odvahu si ho sám vytrhnout. "Tatí, a nevyškubnul bys mi ho ty?" povídá. A tak jsem přímo na sjezdovce vytáhl multitool na opravu vázání, rozevřel kleště a ‚zlobivý zoubek‘ byl venku. V Norsku už bych po tomhle Davida nikdy neviděl, tím spíš, že jsem ho ‚týral‘ schválně.  

Vylepšování genofondu

"Odebírat děti rodičům za ojedinělé použití výchovného plácnutí po zadku nebo kvůli pohlavku je příznakem demence jakékoliv společnosti," shrnuje náš názor jeden z diskutujících na webu. A pokračuje: "Odebrání dětí je vážný krok a musí k němu být vážný důvod, nestačí ‚svědectví‘ učitelky nebo sousedky. Formulace, že dítě pláče, protože mu rodiče řekli, že mu umřela babička, nebo že děti nesmějí vidět, jak si dá poctivej rodič k obědu pivo, považuju nikoliv za příznak demence, ale výslovně debility. Nedivím se, že tam mají jako jediní v Evropě maníka, který postřílel 70 mladých a ve věznici si stěžuje, že má malý přístup k počítači. Odhaduju, že taková míra debility může být i genového původu. Možná se Norové kříží hodně mezi sebou a pak to takle prostě vypadá. Pak by krádeže dětí ve velkém nebyly snahou ‚ochranu dětí‘, ale prostě loupeží dětí za účelem vylepšení genofondu." Vytvořil ho norský fašismus (www.telegraph.co.uk) Podle norských zákonů jsou děti de facto majetkem norského státu – a to i ty děti, které jen přechodně vstoupí na norské území. Poučení? Pokud máte děti do osmnácti let, vyhněte se té středověké breivikovské zemi obloukem. Neberte si Nory (a Norky), nepracujte v Norsku a nejezděte do Norska na dovolenou. Zapomeňte i na tranzit přes Norsko. Nikdy totiž nevíte, kdy se v Oslu na letišti zle podíváte na potomka a už ho kvůli jeho ‚týrání‘ nikdy neuvidíte. Nebudete mu tak moci dát ve správnou chvíli výchovný pohlavek a vyroste z něj další duševně stigmatizovaný Breivik.   Na závěr ještě jednou pro připomenutí a shrnutí, jak se celá kauza rozběhla, a spolu s tím taky jak mohl prezident vzít telefon...