Když jsem si poprvé domů přinesla nového Zaklínače 3: Divoký hon, řekla jsem si, že mi bude pro začátek stačit instalace a pak aspoň dvě, tři hodinky hraní. Nedopadlo to tak, jak jsem si představovala - z hypnózy jsem se probrala kolem odpoledne druhého dne, s kručícím žaludkem a tikem v oku. Recenzovat hru, která je tak obsáhlá a vůbec, již třetím dílem úspěšné trilogie, to je na ultradlouhý článek na Xtero pokračování. Prostě běh na dlouho trať.
Kdo ještě Zaklínače nezná, už by měl konečně otevřít oči. Je to nejznámější fantasy série polského spisovatele Andrzeje Sapkowskiho. V minulých letech byl více znám v Evropě, ale díky třem herním zpracováním, které se mu dostalo od studia CD Projekt Red, prorazil jako střela do celého světa - množí se komiksy, spisovatel sám dokonce po letech přidal sérii novou knihu, uvažuje se i o filmovém zpracování, které by překonalo slabotu od polské produkce. Prostě se Zaklínači extrémně daří. A Divoký hon pobírá jedno ocenění za druhým. I ti co Geraltovi nikdy příliš neholdovali, musí konečně uznat, že ze Sapkowskiho hlavy vznikl barevný, magický a úchvatný svět. A ještě že tu máme ty šikovné vývojáře.
Co je na novém Zaklínači tak skvělé? Všechno. Pojďme si to shrnout. Celková recenze by byla opravdu vyčerpávající pro nás všechny, tak vám povím, co mi na něm nejvíce učarovalo. A svatosvatě přísahám, že nebudu moc spoilerovat.
1. Je to neuvěřitelná krása
Graficky je hra náročná, ale to co vám pak nabídne, je bez řečí naprostá krása. Barvy zapadajícího slunce, plynoucí řeky, déšť, mráz, válkou zdevastovaná země nebo šumející les. Zaklínačův svět je vizuálně tak perfektní, že vás nemilosrdně vtahuje dovnitř. Jestli jste navíc ještě přelouskali všechny knihy, Divoký hon vám splní sen, který nedokázal (a možná ještě dlouho nedokáže) ani film/seriál. Jako vždy není nouze o nahé scénky s vnadnými čarodějkami, které předvádí, co mají. Jeden by blahem skoro chrochtal. Kdysi ovšem jeden moudrý muž (či žena?) řekl, že grafika není všechno. Co dál?
2. Obrovský svět
Také se občas říká, že nezáleží na velikosti. Omyl. Např. Skyrim nový Zaklínač překonal rozlehlostí svého světa o cca 20% - a ve srovnání s předchozím dílem, Vrahy králů, je 35krát větší, což je docela ohromující. Samozřejmě, toulat se po takovém světě hodinu bez pořádné akce začne někomu trochu lézt na mozek. Svět Divokého honu je ale štědře obohacen úkoly, událostmi a monstry, která potřebují utnout tipec (a nebudou to vždy notně jen monstra). Takže se při dlouhé cestě rozhodně nudit nebudete. Co se mi navíc na třetím Zaklínači líbí - je v něm vymyšlený systém rychlého cestování, od vsi k městu, jak zrovna vy sami potřebujete. A věrná kobyla Klepna je na kochání se po krajině vždy k dispozici.
3. Tak kam vás dovede vaše volba?
S Vrahy králů jsme si toho užili až až - dnes jsou uznávanou klasikou RPG her, ale Divoký hon právě ukázal, že je ještě pořád místo, kam se posunout. Co tím míním? V Zaklínači 3 máte 36 možných konců. Čistá hra bez vedlejších úkolů vám zabere cca 50 hodin. S vedlejšími úkoly u ní klidně můžete strávit přes 100 až 120 hodin. Po dokončení hlavního příběhu se můžete vrátit zpátky do světa plnit úkoly - ne všechny, které byly svázané s vaším příběhem a rozhodnutími, budou ale stále otevřené, což je pochopitelné. U Vrahů králů mi přišla nutnost volby až zbytečně zamotaná do politiky, která mě chvílemi příliš rozčilovala. V Divokém honu ale Geraltovými rozhodnutími často ovlivňujete životy obyčejných lidí - ten dopad je mnohem citelnější, než jsem cítila u druhého dílu. A občas svých voleb, jak už to tak v životě bývá, můžete i litovat. Jestli je tohle nejlepší RPG roku 2015? A co třeba nejlepší RPG vůbec? To by Divokému honu sedělo jak prdel na hrnec.
4. Sekání, mrzačení a smrt
Už minule si hráči vychvalovali Zaklínače 2 pro jeho bojový systém. Kombinace kouzel, šermu a schopností je výjimečná - už od traileru jste si také mohli všimnout, že na Geraltovi tvůrci znovu zamakali a pohybuje se mnohem plynuleji. Nechybí ani míchání potřebných lektvarů a meditace. Můžete metat bomby, střílet kuší, vrhat znamení, drtit nepřítele ocelí nebo stříbrným mečem.
5. Příběh vás nesemele do kuličky
Divoký hon si toho z minulých dílů nese poměrně dost. Dlouhotrvající válka, politika, důležité postavy a staré křivdy. Navíc pro hráče z předchozích dílů - určitě si všimnete, že vaše činy z Vrahů králů ovlivní děj Divokého honu. Pro nové hráče to ale nemusí být notně tragédie vstupovat do rozjetého kola. Úkol je jasný - Geraltova (skoro) dcera Ciri je v nebezpečí, stíhá ji Divoký hon. A Geralt ji musí najít dřív než oni. Ovšem najít Ciri není vůbec snadné, je to v celku drsná detektivní práce, ve které se občas musíte spoléhat na štěstí. Tvůrci tentokrát přidali Geraltovi novou schopnost - zaklínačské smysly. Věřte, že bez ní byste se často neobešli.
6. Rozšíření o nové postavy
Není nic lepšího, než hrát s bělovlasým vědmákem, který umí mečem mávat tak rychle, až krev a kusy těl lítají všemi směry. Tentokrát na zpestření vyprávění tvůrci přidali herní části s Ciri, které je Zaklínač na stopě. Stejně jako s Geraltem, tak i s Ciri v kusech, které jsou věnované vyprávění jejího příběhu, můžete činit jistá rozhodnutí, která ovlivňují děj. Hru s mladou zaklínačkou, která je také obdařena zajímavým schopnostmi, si rozhodně užijete.
7. Překvapení jedno za druhým
Zaklínačův denní chleba jsou monstra a prokleté zrůdy. Celkem pochmurnej job. Na Divokém honu mě těší, že se dokáže stejně jako v knihách Sapkowskiho dostat do nečekaně šílených situací. Jednou si s dětmi hrajete na schovávanou, naháníte milenky Geraltova nejlepšího přítele (přičemž se málem pomlátí smíchy ti, kteří si všimnou fórku mířeného na milovnice Fifty Shades of Grey), vábíte v lese na zvonek ztracenou kozu. Co všechno byste neudělali pro objevení Ciri? Klidně víc.
Ono by se samozřejmě důvodů našlo víc, ale kdo ještě z nás zdolal více jak stovku hodin ve světě Zaklínače? Pokud máte možnost, nad Divokým honem neváhejte - protože jen tak žádné RPGčko ho dlouho, velmi dlouho nepřekoná.
O Zaklínači v komiksu se můžete dočíst v mé recenzi nebo Adamově komiksové sobotě. A pokud vás ještě minula, oceníte i článek o Bouřkové sezóně, poslední knize ze světa Geralta z Rivie.