1. Smrt Artexe v Nekonečném příběhu

Scéna, v níž se bílý kůň Artex utopí v bažině smutku, je synonymem traumatizujícího prvku ve filmu. Vlastně i teď, když to vidíme, má ta scéna sílu, protože je to velmi depresivní metafora zoufalé odevzdanosti povinnostem a strastem dospěláckého života, úzkostí, pochybností, úvah o vlastní nedostatečnosti... Uff, do tohohle se radši pouštět nebudeme!

2. Smrt Mufasy ve Lvím králi

Jasně, je to kreslený film. Po epickém úvodu jedné z nejúspěšnějších disneyovek ale jako dítě fakt nečekáte, že otce hlavního hrdiny udupe splašené stádo a Simba je tak odsouzen k osiřelému bloudění divočinou. Ten moment, kdy si přes sebe smutné lvíče přehodí bezvládnou pracku vlastního otce a přitulí se k jeho pomalu chladnoucímu kožíšku. Ach jo.

3. Tancující poklopec Davida Bowieho

Nejen smutnými scénami může být dítě trauamtizováno! Fantasy snímek Labyrint je poměrně příjemná podívaná, což má z velké části na svědomí výborný David Bowie v roli Skřetího krále. Pokud ale film sleduje dítko již lehce odrostlejší, nemůže si nevšimnout opravdu nadité boule, která se zpěvákovi rýsuje pod světlými legíny. Ve scéně, kdy Bowie tančí se svými zakrslými poddanými, je obzvlášť výrazná a ve zvídavé dospívající mysli to budí nejednu otázku.

4. Konec Mouchy

Při průzkumu pro tento článek jsme došli ke znepokojivému zjištění - na světě existují rodiče, kteří své děti klidně nechají koukat na horor Moucha. Asi není třeba upozorňovat na spoiler, když těm, co to neviděli, prozradíme, že se Jeff Goldblum na konci promění na obří mutantí mouchu. A ta je prostě moc. Moc nechutná, moc velká, moc děsivá, moc slizká. Bubák pod postelí oproti ní vypadá jako fajn kámoš.

5. V podstatě všechno v Coppolově Draculovi

Dracula F. F. Coppoly patří k nejlepší filmovým adaptacím kultovního románu Brama Stokera, ale fakt to není film pro děti. Gary Oldman v roli krvelačného monstra lezoucího vzhůru nohama po rovné zdi vlastního hradu, Drákulovy polonahé nevěsty svádějící a posléze sající krev hlavnímu hrdinovi s tváří Keanu Reevese nebo vražda upírky Lucy, které Anthony Hopkins aka Van Helsing musí useknout hlavu - to jsou všechno scény, bez kterých se až do skončení puberty úplně klidně obejdete.

GALERIE Traumata našeho dětství

+ DALŠÍCH 7 FOTEK + DALŠÍCH 8 FOTEK

6. Setkání Gertie a E.T.ho

Oblíbenost E.T.ho autorce článku nikdy nebyla úplně jasná. Scéna prvního setkání Eliottovy sestry Gertie a mimozemšťana, kdy se ti dva navzájem vyděsí, ufounovi naroste krk a vydává podivné skřeky; pardon, ale vypínám. Hned!

7. Honba za stínem v Zemi dinosaurů

Země dinosaurů je krásně poučný animovaný počin se šťastným koncem. Ale stejně jako ve Lvím králi, i tady bylo nutné zabít ústřední postavě rodiče, konkrétně maminku. Když odvážná brontosauřice prohraje souboj s Tyranosaurem, dá se to ještě chápat jako zákon přírody. Pak ale přijde něco, co nečekáte. Bloudící potomek dinosauřice zamění svůj vlastní stín za obrys své mrtvé matky, honí se za ním a až po chvíli zjistí, jak to opravdu je. To je kudla rovnou do srdce.

8. Vcucnutí Petra do Jumanji

Jumanji je super dobrodrůžo, které v dětském divákovi paradoxně vzbudí touhu vlastnit hru, po které se váš dům promění v džungli. Ale ten začátek, kde hrdinu Petra hra poprvé vcucne, to na nás působilo stejně jako na jeho filmovou kamarádku - vznikem potřeby izolovat se od okolního světa až do dospělosti.

Už voláte terapeutovi? Nejdřív se zkuste rozveselit 5 filmy, které jsou tak stupidní, že je musíte milovat.