Kanada je druhou největší zemí na světě hned po Rusku. Na rozdíl od Ruska se jedná o idylickou zemi, kde vše funguje, tak jak má. U příležitosti 150 let existence země javorového listu si připomeňme věci, kterými by se od Kanaďanů měli inspirovat i Češi. Pak by byl i život u nás v srdci Evropy o poznání kvalitnější.
1) Slušnost
Kanaďané jsou celosvětově proslulí jako nejslušnější národ na světě. Pro českého návštěvníka pak působí jako zjevení, když se na něj v Kanadě každý usmívá, pozdraví, ochotně pomůže a poradí, za všechno poděkuje a neváhá se upřímně omluvit za své chyby. Naproti tomu pro Kanaďany bývá kulturním šokem, když se na ně při návštěvě v Česku každý jen mračí, jako turisté jsou považování převážně za zdroj peněz a většině domácích nestojí ani za ten pozdrav. Máme co dohánět, přitom stačí tak málo.
2) Multikulturalismus
can6.jpg
V Kanadě je úplně jedno jaké vyznáváte náboženství, jakou máte barvu pleti a z jaké země jsou vaši předci. Všichni jsou tam v prvé řadě Kanaďani a žijí spolu v harmonii. Proč to nejde i jinde? (Foto: bbc.com)
Myslíte si, že multikulturalismus nefunguje a ani nikde fungovat nemůže? Tak se zajeďte podívat do Kanady. Země by měla být pro zbytek světa učebnicí toho, jak vedle sebe mohou v pohodě žít zcela odlišné náboženské, rasové a národnostní komunity, navzájem spolu bezproblémově vycházet a docílit bezproblémového soužití. Receptem je možná to, že onen multikulturalismus zde není lidem vnucován a nedochází k nesmyslné pozitivní diskriminaci, ale všichni tak nějak přirozeně chápou, že lidé jsou si rovni a je úplně jedno, zda jste černoch, běloch, Asiat, muslim, křesťan nebo hinduista. V Kanadě je každý posuzován individuálně a je prostě dobrý člověk, nebo špatný člověk. Tečka.
3) Národnostní soužití
can5.jpg
Kanada jako bilingvní země je asi jediným místem na světě, kde spolu vychází anglicky a francouzsky mluvící lidé. (Foto: macleans.com)
Máte už po krk toho, jak na sebe u nás neustále nadávají Češi a Moraváci, dělají si naschvály a neustále se častují dementními vtípky? Přijde vám mentalita Čechů a Moraváků natolik odlišná, že nevěříte tomu, že jsou vůbec schopni ve stejném státě existovat? Nezbývá, než si opět vzít příklad z Kanady, zde vedle sebe žijí dvě tradičně znepřátelené národnostní skupiny - potomci Angličanů a Francouzů, které snad už ani odlišnější být nemůžou. Provincie Quebec je frankofonní, ale všichni zde mluví ochotně anglicky a cítí se být v prvé řadě Kanaďany, stejně jako jejich anglofonní spoluobčané ze zbývajících teritorií a provincií, z nichž většina ovládá francouzštinu. Všechno jde, když se chce.
4) Hokej
can4.jpg
Kanada jsou prostě hokejoví bozi. Zatímco výkonnost ostatních týmů kolísá, ten kanadský je stabilně na špici už desítky let. (Foto: sportsillustrated.com)
Můžeme se tisíckrát bít v prsa, že jsme hokejovou velmocí, nicméně jediný stát, který se tímto titulem opravdu může pyšnit, je Kanada. Nejenže právě zde se zrodil moderní hokej, ale stal se z něj národní sport, který je finančně dostupný víceméně pro každého a ne jen pro vyvolené zbohatlíky jako v Česku. Každé menší město má svůj stadion a tým a v zemi se narodily takové legendy jako Wayne Gretzky, Mario Lemieux nebo Gordie Howe. Klíčem k úspěchu je obrovská státní podpora sportu a důraz hlavně na trénink dětí a mládeže, kde ty největší talenty jsou po zásluze odměňovány a hýčkány. Daří se zde i ženskému hokeji a lidé jako by se rodili s bruslemi na nohou. Pokud chceme opět vyhrávat a ne jen vzpomínat na téměř 20 let staré zlato z Nagana, je potřeba se v hokeji vydat kanadskou cestou.
5) Královna Alžběta
can3.jpg
Kanada v čele s královnou Alžbětou je důkazem toho, že konstituční monarchie funguje. (Foto: thechronicleherald.ca)
Ač je Kanada samostatnou zemí, formálně se stále jedná o konstituční monarchii. Stejně jako u ostatních zemí britského Commonwealthu je tak hlavou státu britská královna Alžběta II. Ta se zde těší úctě a respektu a je vždy slavnostní událostí, pokud panovnice nebo kdokoliv z královské rodiny do země zavítá. Respekt k tradici kombinovaný s moderním přístupem k demokracii je Kanadě vlastní. Královna je zde vnímána jako symbol stability. Něco podobného by neuškodilo ani Česku, v místní úpadkové politické kultuře, kde se politici jen hádají a střídají jako na běžícím pásu, by neuškodilo mít přirozenou autoritu, která by do dění nijak významněji nezasahovala, ale tak nějak by jen dodávala zemi úroveň. Teď už jen najít toho krále. Dodejme jen, že následník habsburského trůnu Karel žije ve Vídni a pokud bychom nechtěli instalovat Rakušana, i v Česku máme vlastní šlechtické rody s mnohasetletou tradicí.
6) Justin Trudeau
can2.jpg
Vyměníme Zemana za Justina. Vlastně vyměníme úplně kohokoliv za Justina. (Foto: oneyoungworld.com)
Ač formálně v čele Kanady stojí královna Alžběta, která je zastupována generálním guvernérem (v současné době Davidem Johnstonem), reálně zemi řídí demokraticky zvolený premiér. Tím současným je pětačtyřicetiletý Justin Trudeau, o němž můžeme zcela bez váhání říct, že se jedná o státníka, kterého můžeme Kanadě všichni závidět. Nejen že je nebývale charismatický a pohledný natolik, že ženám se podlamují kolena a i mnozí muži váhají nad svou sexuální orientací, hlavní je styl politiky, který razí. Trudeau je rozený demokrat, který stojí za občany své země a bojuje za jejich zájmy. Je velkým průkopníkem rovnosti mužů a žen a bojovník proti diskriminaci, má silné sociální cítění a přesto není žádným otravným sluníčkářem, který své názory lidem vnucuje, ale je ochoten o nich diskutovat a pečlivě naslouchat i názorovým oponentům. Do toho je i výborným sportovcem. Prostě politik, jak má být a ne jen další elitářský panák v obleku.
7) Jídlo
kan.jpg
Poutine je typické kanadské jídlo, pokud jste ho ještě neochutnali napravte to. (Foto: taste.com)
Kanada není zrovna známá jako kulinářská velmoc, přesto zde ale vznikla jídla, která jsou pro zbytek světa nepoznanými klenoty. Samozřejmostí je javorový sirup, který je národním bohatstvím a nejen že výborně chutná, ale hlavně je i zdravý. V Kanadě bylo rovněž vynalezeno burákové máslo, které je mylně považováno za americkou potravinu. Naprostou lahůdkou je pokrm zvaný poutine - domácí bramborové hranolky zalité hustou omáčkou z hovězího vývaru a posypané speciálním polotvrdým sýrem. Poutine můžete ochutnat už i v Praze, což vřele doporučujeme. Sladkou tečkou pak může být například beaver tail, což je něco jako sladký langoš s různými polevami od čokolády, přes ovocné džemy po nezbytný javorový sirup. K tomu všemu je stejně jako USA Kanada grilovací velmocí. Kanadská kuchyně je pro většinu lidí neprobádaná, což je škoda. Neváhejte rozšířit si své obzory a nechte si chutnat.
8) Národní hrdost
V poslední době se v Česku rozvinul nešvar spočívající v tom, že mnoho lidí se označuje za vlastence a přitom jsou jen zaprděnými rusofilními rasisty, xenofoby a burany, kteří své zemi dělají jen ostudu. V Kanadě je vlastenectví přirozenou součástí života, před většinou domů vlají kanadské vlajky, ale nepůsobí to tak kýčovitě a strojeně jako v Americe. Být hrdý na to, že jsem Kanaďan, znamená pro obyvatele země přihlášení se k hodnotám jako demokracie, rovnost a tolerance, které jsou základními stavebními pilíři kanadské společnosti. Země má dlouhou historickou tradici a spoustu jmen, na která mohou být pyšní. Navíc jsou Kanaďané vlastenci po celý rok a ne jen když se zrovna daří jejich týmu v hokeji či jiném sportu. Na rozdíl od Američanů vám žádný Kanaďan nikdy nebude vnucovat, že jeho země je lepší než ta vaše. Ale vy si to stejně budete myslet a právem, jelikož Kanada objektivně lepší zemí než Česko je.
Tady se pak podívejte, čím bychom se měli inspirovat od Německa a proč by bylo nejlepší být jednou z jeho spolkových zemí.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
