14. ledna roku 1875 se v Horním Alsasku, dnešní Francii, narodil protestantský teolog, varhanní virtuóz, lékař a filosof Albert Schweitzer. Mimo jiné proslul jako jeden z nejvýznamnějších znalců, vykladačů a interpretů díla Johanna Sebastiana Bacha. Za svůj altruismus a neúnavnou humanitární práci obdržel v roce 1952 Nobelovu cenu za mír.
Albert Schweitzer
Albert Schweitzer pocházel z Alsaska, tedy z území, na nějž si již od nepaměti činila nárok jak Francie, tak Německo. S tím mimo jiné souvisí i Schweitzerova rodná francouzština celoživotně poznamenaná alsaským německým dialektem.
Schweitzer byl synem protestantského faráře, matka byla dcerou evangelického pastora. V souvislosti s jeho vrozeným hudebním nadáním byl od dětství veden k hudebnímu vzdělání. Studoval teologii a filosofii na univerzitách ve Štrasburku, Paříži a Berlíně.
V roce 1905 nastoupil na lékařskou fakultu se svým snem stát se misionářem v Africe. Krom toho byl v té době již uznávaným koncertním varhaníkem, který vystupoval, aby si vydělal na své vzdělání.
„Úcta k životu“
Než v roce 1913 získal doktorát, vydal velice úspěšně několik knih, včetně vlivného díla „Hledání historického Ježíše“ a knih o skladateli Johannu Sebastianu Bachovi. S lékařským diplomem v ruce se Schweitzer a jeho žena Helene Bresslau přestěhovali do francouzské rovníkové Afriky, kde založil nemocnici v Lambaréné (dnešní Gabon).
Když vypukla první světová válka, byli Schweitzerovi, původem Němci, posláni do francouzského internačního tábora jako váleční zajatci. V roce 1918 byli propuštěni a v roce 1924 se vrátili do Lambaréné.
V následujících třech desetiletích Schweitzer často navštěvoval Evropu, aby zde přednášel o kultuře a etice. Jeho filosofie se dotýkala konceptu, který nazýval „úctou k životu“ – myšlenky, že veškerý život je třeba respektovat a milovat a že lidé by měli navázat osobní, duchovní vztah s vesmírem a všemi jeho výtvory. Tato úcta k životu by podle Schweitzera měla přirozeně vést lidi k životu ve službě druhým.
Nobelova cena za mír
Schweitzer si získal všeobecnou chválu za to, že svou povznášející teorii uvedl do praxe ve své nemocnici v Africe, kde léčil mnoho pacientů s leprou a obávanou africkou spavou nemocí. Schweitzer, kterému byla v roce 1952 udělena Nobelova cena za mír, použil svou odměnu ve výši 33 tisíc dolarů na založení leprosária v Lambaréné.
Od počátku 50. let až do své smrti v roce 1965 Schweitzer neúnavně mluvil a psal o svém odporu k jaderným testům a jaderným zbraním a připojil se tak k hlasům svých kolegů, nobelistů Alberta Einsteina a Bertranda Russella.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
