Křížové výpravy neboli kruciáty byly v dobách středověkého křesťanství poměrně běžným jevem. Nejvýznamněji se zapsaly do historie křížové výpravy směřující do Svaté země k Jeruzalému, kde se střetávala křesťanská víra s vírou muslimskou. Kromě těchto křížových výprav byly ale uspořádány i mnohé další, které směřovaly do všech koutů světa. Jednou z nejznámějších a nejkrutějších je křížová výprava proti albigenským na jihu Francie. 22. července roku 1209 se křižácká výprava rytířů vydala k jednomu z měst a na dotaz jednoho z rytířů, jak ve městě odlišit kacíře od katolíků, odpověděl papežský legát Almarik: „Pobijte je všechny, Bůh už si ty své přebere.“
Kruciáty
Křížové výpravy nemusely být mířeny nutně proti muslimům ve Svaté zemi, mohlo jít také o eliminaci kacířů, pohanů a dalších „bezvěrců“ z pohledu křesťanského učení. Důkazem může být i první křížová výprava proti českým husitům, kteří byli považováni za kacíře. Ta byla vedena králem Zikmundem Lucemburským a skončila neúspěšně. V letech 1420 až 1431 následovaly další čtyři křížové výpravy proti husitským Čechám, přičemž všechny skončily neúspěšně.
Dalším příkladem proslulé křížové výpravy na území Evropy je tzv. Albigenská křížová výprava. Tu vyhlásil papež Inocenc III. roku 1208 proti katarům (albigenským) na území jižní Francie. Jako kataři či albigenští byli nazýváni členové velkého středověkého křesťanského hnutí především v západní Evropě. Oni sami se označovali za pravé křesťany, nicméně již od počátku byli římskou církví vnímáni jako nebezpeční heretici. Papež Inocenc totiž ještě předtím pověřil zdejší cisterciácké mnichy, aby zde kázali pravou víru – víru dle papežského stolce.
Přesvědčování albigenských ovšem nespělo nikam, načež papež přikročil k vyhlášení křížové výpravy. Právě potlačení hnutí albigenských bylo důvodem, proč ve 13. století vznikla papežská inkvizice. První papežovy výzvy směrem ke křížové výpravě nezaznamenaly u „křižáků“ žádný závratný ohlas, odměnou totiž byly slíbeny jen dva roky odpustků, což za riskování života všem šlechticům, panošům a vojákům pravděpodobně nestálo.
Albigenská křížová výprava
Během chvíle se tedy přistoupilo k podobnému principu, jenž fungoval ve Svaté zemi. Křesťanským bojovníkům bylo umožněno přivlastnit si půdu a panství, které dobili. V ten okamžik začal být o křížovou výpravu enormní zájem. Tato skutečnost je důkazem, že mnohým nešlo ani tak o šíření křesťanské víry, jako spíše o vlastní zájem a profit. Zároveň také došlo k jakémusi absurdnímu výsledku, který absolutně pohnul s ideálem křížových výprav.
Osvobození Svaté země se posunulo na druhou kolej, neboť se nikomu nechtělo trmácet přes celou Evropu do horkých a písečných oblastí Blízkého východu bojovat s muslimy, když bylo možné podniknout křížové tažení proti křesťanům přímo v Evropě. Boj s muslimy v Jeruzalémě se tak stal druhořadou záležitostí a hlavním cílem byl nyní zisk majetku prostřednictvím křesťanských křížových výprav proti jinak smýšlejícím křesťanům v Evropě. Jednalo se o skutečně absurdní situaci.
Albigenská křížová výprava byla velice nemilosrdnou a krvavou záležitostí. V žádném případě se nejednalo o mírumilovnou výpravu s cílem dosáhnutí míru bez zbytečných obětí. Křižáci na své cestě pustošili a vyvražďovali celá města, ničili také poklady a cennosti provensálské kultury. Zajatci byli hromadně upalováni na hranicích a tisíce nevinných lidí zahynuly při nemilosrdném drancování.
„Pobijte je všechny“
Ve městě Béziers bylo kompletně vyvražděno celé obyvatelstvo, a to bez ohledu na to, zdali se jednalo o katolíky nebo „opravdové kacíře“. Když se totiž 22. července roku 1209 vydali křižáci k městu, zeptal se jeden z rytířů, jak poznají, kteří z obyvatel jsou kacíři a kteří katolíci. Papežský legát Arnaud Almarik údajně odpověděl: „Tues-les tous, Dieu reconnaîtra les siens.“ – „Pobijte je všechny, Bůh už si ty své přebere.“ Někteří historikové věrohodnost tohoto výroku zpochybňují, nicméně dodávají, že atmosféru tehdejších křížových výprav popisuje naprosto přesně. Nerozlišovalo se mezi věřícími a kacíři, dokonce ani mezi muži, ženami a dětmi. Kdo stál v cestě křižákům dobývajícím město, ten přišel o život nebo byl zajat.
Křížová výprava proti albigenským na jihu Francie trvala neuvěřitelných dvacet let. Jedním z albigenských měst, které křižáci na své cestě dobyli, bylo také proslulé Carcassone. Určité dozvuky měla albigenská křížová výprava ještě v roce 1244, kdy padla poslední albigenská útočiště, včetně hradů Montségur a Quéribus. Výsledkem albigenské křížové výpravy bylo nejen připojení značné části jihu k francouzské koruně, ale také absolutní vyvraždění albigenských na tomto území.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
