Anarchie v Čechách
Počátek 15. století se u nás nesl ve znamení chaosu, který v zemi vypuknul v důsledku husitských válek. Právě v této době vládl Českým zemím poslední král z rodu Lucemburků, kterým byl římský císař Zikmund. Ten si již v době svého vládnutí vybral jako svého nástupce Albrechta Habsburského. S tím ho pojilo úzké pouto, jelikož mladý Albrecht přišel ve věku 7 let o otce a jeho poručníkem se následně stal právě císař Zikmund. Mladý Albrecht tak již od dětství vyrůstal v královské společnosti, a tak se například v roce 1420 ve věku 23 let vydal na křížovou výpravu proti husitům.
O pouhé dva roky později přijal Zikmundovu nabídku a vzal si jeho dceru Alžbětu, čímž se stal císařovým tchánem. Ten neměl mužského potomka, proto chtěl z Albrechta učinit svého nástupce na českém trůnu. V roce 1422 tak Albrechta pověřil správou Moravy, s čímž ale velká část domácí šlechty nesouhlasila. Trvalo tak až do roku 1434, než byl Albrecht právoplatně učiněn moravským markrabětem. O tři roky později zemřel císař Zikmund a český trůn byl opět uvolněn. Navzdory přání předchozího krále si ale Albrecht musel svůj nárok na trůn dlouho a složitě obhajovat.
Jelikož byl katolík, jenž navíc neuměl ani slovo česky, byl tento Habsburk zcela nepřijatelný pro místní husity, ale i některé vyhraněnější české šlechtice. Přesto se nakonec Albrechtovi podařilo získat sympatie českých katolických šlechticů, kteří jej tak v prosinci 1437 zvolili právoplatným českým králem. Ke korunovaci došlo ale až v červnu následujícího roku. Samotný akt korunovace proběhl v poměrně významně proměněné podobě. Zatímco tradičně příslušela role kladení koruny na hlavu nového krále pražským arcibiskupům, čímž se pretendent stal králem z „vůle Boží“, v případě Albrechtovy korunovace se této role ujali čeští pánové. Ti tak chtěli dát jasně najevo, že se Albrecht stal králem „z jejich vůle“.
Král mimino
O svou nově nabytou korunu pak musel Albrecht svádět boje s polským princem Kazimírem IV. Jagellonským, kterého preferovala velká část domácí šlechty. Polský princ se se svým vojskem skutečně vydal obsadit Slezsko, nicméně se Albrechtovi podařilo nakonec vyjednat mír. I na domácí scéně docházelo k nepokojům, kdy se musel král opět, stejně jako v roce 1420, vydat bojovat proti zpupným husitům do města Tábor, odkud ale opět odešel s nepořízenou.
Poslední vojenské tažení pak Albrecht započal v červnu 1439, tedy rok po své korunovaci. Tentokrát se vydal bojovat do Uher, kde byl také korunován králem, proti hrozící turecké invazi. V bojích sice nepadnul, ale při návratu z bitvy se nakazil úplavicí, a nakonec v Uhersku v říjnu 1439 zemřel na následky nemoci. V Čechách po jeho smrti opět nastal boj o trůn, jelikož králův syn Ladislav se stihl narodit až několik měsíců po smrti svého otce, čímž získal dnes již všeobecně známý přídomek „Pohrobek“. Rok vládnutí Albrechta tak nechal osud Českých zemí v rukou nemluvněte.