Mládí
Alžběta II. se narodila 21. dubna roku 1926 princi Albertovi, pozdějšímu králi Jiřímu IV., a jeho ženě Alžbětě. Po svém narození byla v pořadí až třetím nástupníkem trůnu. Králem se stal její strýc Eduard, který ovšem abdikoval a britským králem se stal Alžbětin otec, čímž se dostala do pozice následníka trůnu. Během svého mládí studovala ústavní historii na Eton College a náboženství u arcibiskupa canterburského, mj. se učila světovým jazykům a mnoha dovednostem, mezi něž patřila například jízda na koni, vyšívání či tanec.
Během druhé světové války statečně pobývala v Anglii, ačkoli existovaly plány na její evakuaci do Kanady. Připojila se k ženskému pomocnému sboru jako nižší důstojnice Alžběta Windsorová a dosáhla funkce mladší velitelky. Dva roky po válce se Alžběta provdala za prince Philipa, který přijal titul vévody z Edinburghu.
Na počátku roku 1952 se vydala se svým manželem na cestu do Austrálie a na Nový Zéland, během které ji však zastihla zpráva o smrti jejího otce. Alžběta se tak 6. února roku 1952 stala ve svých 25 letech britskou královnou. Korunovace se konala v následujícím roce ve Westminsterském opatství.
Vláda
Během dlouhé Alžbětiny vlády došlo k transformaci Britského impéria do Commonwealthu, ačkoli tento proces započal již za vlády Jiřího IV. Alžběta II. se tak stala hlavou několika samostatných států, v současné době se jedná o šestnáct samostatných zřízení. Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století se nesla v obrazu dekolonizace. Přes dvacet zemí získalo v tomto období nezávislost na Británii v kontextu vzájemných dohod.
V osmdesátých letech se stala ministerskou předsedkyní Margaret Thatcherová, a přestože na její politiku nazírala Alžběta poměrně kriticky, udělila Thatcherové řád za zásluhy a jejich vzájemný vztah se nadále nesl v přátelském duchu. Během svého vládnutí byla vystavena také spoustě nesnadných situací, mezi něž patří například Suezská krize, australská ústavní krize, pokus o atentát z roku 1981 či tragický příběh prince Charlese a jeho ženy princezny Diany.
Současnost
Roku 2007 se stala nejstarším britským panovníkem na trůně a roku 2012 oslavila tzv. diamantové jubileum, tedy vládu po dobu 60 let. Tomu předcházelo stříbrné jubileum v roce 1977 a zlaté jubileum v roce 2002. V roce 2015 se stala nejdéle vládnoucím britským panovníkem, čímž překonala svou praprababičku královnu Viktorii.
Mimo výše zmíněné je však Alžběta II. také nejdéle vládnoucí ženou v historii a nejstarším úřadujícím panovníkem v současnosti. V roce 2020 se jí při 68. výročí její vlády podařilo překonat Františka Josefa I., a stala se tak druhou nejdéle vládnoucí evropskou panovnicí, k čemuž jí mimochodem pogratuloval i prapravnuk Františka Josefa, Eduard Habsburk.
Aby se stala vůbec první nejdéle vládnoucí evropskou panovnicí, bude muset vládnout ještě další 2 roky a „předehnat“ tak Ludvíka XIV., francouzského panovníka známého jako Král Slunce. Do určité nevýhody ji ale v „soutěži“ s Ludvíkem XIV. staví také fakt, že zatímco on byl korunován ve věku čtyř let, Alžběta byla korunována až v dospělosti.
Zdroj: Britannica, Wikipedia, Echo24