Válečný hrdina-senior
Ze 44 amerických prezidentů jich 8 zemřelo ve svém úřadu. Zatímco prezidenti Abraham Lincoln, James Garfield, William McKinley a John Kennedy zemřeli kulkou atentátníka, zbylí 4 zemřeli na následky nemocí. Prezidenta Zacharyho Taylora skolila cholera, Warren Harding dostal srdeční zástavu a Franklin D. Roosevelt zemřel na následky mozkové mrtvice. V důsledku onemocnění zemřel i první muž, který svůj úřad pro skonání nedokončil. William Henry Harrison totiž prakticky ani nestihl vládnout. Bílý dům devátý prezident Spojených států opustil pouhý měsíc po své inauguraci.
Psal se rok 1840, když se William Harrison, bývalý válečný hrdina z války roku 1812 a bývalý senátor za stát Ohio, rozhodl podruhé kandidovat na post amerického prezidenta. Poslední americký prezident, který se narodil ještě jako občan britské koloniální Ameriky, se poprvé pokusil získat úřad prezidenta již během voleb roku 1836, ale nakonec prohrál s demokratickým kandidátem Martinem Van Burenem. Ekonomická krize, ze které se země od roku 1837 nedokázala vzpamatovat, spolu s obrovskou nepopularitou vládnoucího prezidenta, nakonec vedly k tomu, že se Harrisonovi podařilo na podzim 1840 vyhrát volby v drtivém vítězství proti Van Burenovi. Svůj podíl na tom měla i populární písnička „Tippecanoe and Tyler Too“ – zmíněným Tylerem byl John Tyler, Harrisonův viceprezident. Old Tippecanoe pak byla Harrisonova přezdívka, kterou získal poté, co v roce 1811 v bitvě u Tippecanoe porazila vojska pod jeho vedením indiánské kmeny sdružené v tzv. Tecumsehově konfederaci.
Pouštění žilou tyfus (ne)překvapivě nevyléčilo
4. března 1841 se tak William Harrison stal nejstarším prezidentem, jenž se až do zvolení Ronalda Reagana ujal úřadu. Harrison se navíc stal prvním prezidentem ze strany Whigů, která v první polovině 19. století patřila k hlavním stranám americké politiky. Během své inaugurace pak přednesl osmašedesátiletý Harrison nejdelší inaugurační projev v americké historii. Trval přes hodinu a půl. Bohužel, pouhých 31 dní po jeho přečtení Harrison zemřel bez toho, aby stihl nějak významněji ovlivnit politiku své země.
Byť se dlouhé roky tvrdilo, že Harrison zemřel v důsledku nachlazení, které si měl přivodit právě kvůli svému rekordně dlouhému projevu, jenž pronesl bez kabátu ve studeném zimním počasí, pozdější výzkumy tuto teorii vyvrátily. První známky nemoci se totiž u prezidenta projevily tři týdny po inauguraci. Prezident totiž vzhledem ke svému vysokému věku zřejmě onemocněl už v Bílém domě, kde se tehdy šířila tyfová nákaza. Lékaři se pak tehdejšími primitivními metodami pokoušeli nemocného prezidenta zachránit, ale kombinace ricinového oleje, petroleje a pouštění žilou (nepřekvapivě) nedokázala porazit těžkou infekci a zápal plic.
4. dubna 1841 nakonec William Harrison vydechl naposledy. Prezidentem se tak Old Tippecanoe stal na pouhý jeden měsíc. Prezidentova smrt zarmoutila celý národ, který svému desátému vládci v historii vypravil královský pohřeb. Nakonec se Harrison přeci jen zapsal svým způsobem do historie – jeho smrt totiž vyvolala menší ústavní krizi, jelikož nebylo jasné, jak se má vyložit článek ústavy, podle kterého měly pravomoci a povinnosti prezidenta přejít na jeho viceprezidenta. Byť někteří zákonodárci tvrdili, že se měl viceprezident John Tyler stát pouhým „úřadujícím prezidentem“, rozhodl se Harrisonův nástupce na radu předsedy Nejvyššího soudu rovnou prohlásit plnohodnotným prezidentem. Tento precedent pak trvá v Americe (v roce 1967 navíc podpořený ústavním dodatkem) dodnes.