Narodil se do dělnického města Ostrava 1. února 1915 do židovské rodiny. Ke komunismu měl blízko již od dětství, vždyť jeho otec Emil London byl jeden ze zakladatelů Komunistické strany Československa. Může se zdát překvapující, že KSČ nechala popravit syna jednoho ze svých zakladatelů, ale pokud nahlédneme do dějin Sovětského svazu, zjistíme, že Stalin nešetřil nikoho – generaci zakládajících bolševiků nechal skoro celou vyhladit. O Londonově dětství a dospívání se toho bohužel moc neví, hlavním informačním zdrojem je jeho kniha Doznání. Jeho maminka pocházela ze Slovenska, ale stejně jako její manžel byla Židovka. Jeho otec byl dělník, počátkem 20. století se vydal na zkušenou do Ameriky, pracoval dokonce ve Fordově automobilce. V New Yorku se seznamuje se svou budoucí manželkou, která také přijela hledat svůj americký sen. Již před svým odjezdem byl levicově zaměřen, v Americe se angažoval v různých socialistických spolcích. Po návratu do vlasti začal aktivně působit v sociálně demokratické straně, poté však musel narukovat.

Dětství malého Artura bylo těžké – otec byl dělník a jako sociální demokrat měl za Rakouska-Uherska problémy (například jej nechtěli zaměstnat, měli strach, že bude štvát dělníky proti vedení). Jeho otec byl politikou pohlcen a není divu, že i Artura začala lákat. Počátkem třicátých let se stal členem KSČ, ještě předtím byl členem komunistické mládeže. Jaký život asi žil, ilustruje i to, že byl zavřen do vězení již ve 14 letech za distribuci zakázaných letáků. Měl být zatčen znovu, aby se tomu vyhnul, emigroval v 19 letech do Sovětského svazu (1934). Pracoval v mládežnickém oddělení Komunistické internacionály. Byl v SSSR v době, kdy se zde konaly nejhorší čistky, tehdy jako oddaný komunista neměl o správnosti trestů žádné pochyby.

Španělská anabáze

Březen 1937 je pro Londona zlomový, je i se svou manželkou (která uprchla s ním) poslán do Španělska, kde zuřila krutá občanská válka. Neúčastnil se však bojů na frontě, působil v zázemí v bezpečnostních orgánech republiky. Z této pozice musel být v úzkém kontaktu s NKVD. V roce 1938 byl pověřen čistkami ve španělské komunistické straně. Poté se přesunuje do Francie, cestuje v kufru auta francouzského komunistického poslance. Proč takový způsob dopravy? Šlo mu o to, aby se vyhnul internaci v záchytném táboře. V roce 1939 spolupracuje s pařížským vedením KSČ (ke kterému patřil také Jan Šverma). O rok později je Francie poražena a London se začíná angažovat ve francouzském odboji.
V roce 1942 je i se svou ženou zatčen a odsouzen k 10 letům v koncentračním táboře, jeho ženě chystali trest smrti, ale nakonec dostala také pobyt v táboře v Ravensbrücku.

mohlo by vás zajímat

Metody StB: Příběh hrůzné organizace, která se nechala inspirovat u inkvizice

Návrat do Československa

On i jeho manželka (která byla stejně oddanou komunistkou jako London) koncentrační tábory přežili. Pravé peklo mělo pro Londona teprve nastat. Po návratu z tábora jim KSČ odsouhlasila, že mohou zůstat v Paříži a pracovat zde na československém velvyslanectví. Poté odjel na léčení své tuberkulózy (kterou onemocněl při pobytu v koncentračním táboře) do Švýcarska. Francie jej již nepustila zpět na svoje území – v tisku se objevilo obvinění, že je agentem sovětského informbyra. Je nucen vrátit se do Československa, kde zatím proběhl komunistický převrat. Má vysokou funkci, působí jako náměstek ministra zahraničí Clementise a také je vedoucím kádrového oddělení.

Nedlouho po uchopení moci začíná v KSČ hon na „vnitřního nepřítele“. Strana po válce získala rekordní počet členů, které potřebovala pro vítězství ve volbách, ale nyní jí byli na obtíž, jelikož je nemohla mít všechny pod kontrolou. Začaly tedy prověrky, které byly jakýmsi sítem, a kdo neprošel, byl jako špatné zrno oddělen a vyloučen. Bylo také nutné ukázat, kdo má nyní moc, a že poslouchat musí všichni – vidíme to v prvních procesech, jako byl ten s Miladou Horákovou, kde vedle sebe stanuli různí lidé, většinou intelektuálně zaměření. Tak se stane, že se do vražedného kola procesů dostane i Artur London. Není to náhoda – je Žid, bojoval ve Španělsku (tito lidé byli pro stranu nespolehliví, ačkoliv je sem sama posílala). V lednu 1951 je zatčen a uvězněn. Státní bezpečnost je rozhodnuta jej zařadit do procesu s Rudolfem Slánským, a tak se také stane. Ještě předtím si projde soukolím propracovaného systému psychického i fyzického mučení, jsou na něm zkoušena i psychofarmaka. Pokaždé něco přizná a když nabere sil, tak to hned odvolá. Překvapilo jej, že jedním z jeho vyšetřovatelů byl Smola, který měl pracovat pro gestapo. Při prvním setkání na něj řval, že Hitler měl vyhladit všechny Židy, přitom dupal na zem a vřískal, že celou tu špinavou rasu pohřbí deset metrů pod zem. London unikl trestu smrti jenom o vlásek, snad vzhledem ke své vzpurnosti – i na doživotní trest bylo důkazů málo (zfalšovaných), ale tehdy si nikdo nedovolil protestovat. London je nakonec propuštěn v roce 1956, celé soukolí a systém vyslýchání a procesů tak, jak je zažil, popíše ve slavné knize Doznání. Ta způsobí skandál v komunistickém hnutí.

ZDROJE:

wikipedie, novinky.cz