Atentát na Heydricha na nátlak Britů

K operaci Anthropoid by možná vůbec nedošlo, nebýt toho, že Britové už od počátku druhé světové války tlačili na československou exilovou vládu v Londýně, že domácí odboj v okupovaném protektorátu je příliš slabý a neefektivní. Čechoslováci se rozhodli Britům vyjít vstříc a na britském území cvičili specialisty, kteří se pak vraceli domů pomáhat domácím odbojářům. S nástupem Heydricha se Československo rozhodlo přitvrdit a zahájilo výcvik vojáků specializovaných na teroristickou činnost, tedy atentáty a fyzickou likvidaci příslušníků německé okupační správy, zrádců a kolaborantů. První takováto operace dostala krycí jméno Anthropoid.

Jeden z hrdinů jako náhradník

Jména hrdinných parašutistů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše zná v Česku snad každý. Nechybělo ale mnoho k tomu, aby se Kubiš akce vůbec neúčastnil. Podle původního plánu měl být totiž partnerem rotmistra Jozefa Gabčíka rotný Karel Svoboda. Ten si ale během výcviku při cvičném seskoku vážně zlomil nohu, a nebyl tedy výsadku schopen. Místo Svobody si sám Gabčík vybral Jana Kubiše, jehož znal jako spolehlivého muže z výcvikového tábora. Celý výcvik k operaci Anthropoid probíhal v utajení, o konkrétních plánech kromě vybraných vojáků věděli jen čtyři lidé. Vše mělo působit jako spontánní akt domácího odboje. Gabčík s Kubišem a ostatními parašutisty byli mnohokrát upozorněni, že jejich mise bude s největší pravděpodobností sebevražedná. Oddanost vlasti ale byla silnější než strach. Zraněný Svoboda válku přežil a zemřel až v roce 1982.

mohlo by vás zajímat

Reinhard Heydrich zemřel v Nemocnici Na Bulovce. Atentátníkům uřízli nacisté hlavy

Výpomoc od odbojové skupiny Jindra

Seskok parašutistů proběhl 29. prosince 1941. Gabčík s Kubišem dopadli u obce Nehvizdy poblíž Prahy, ač počítali s výsadkem v Ejpovicích. Celá akce by nemohla proběhnout a k atentátu by vůbec nedošlo bez obětavé pomoci parašutistům ze strany československého odbojového hnutí. Zastřešení operaci Anthropoid na domácí půdě poskytla odbojová skupina Jindra, která vznikla z členů zakázaného Sokola. Gabčík s Kubišem ale neprozradili, jaký konkrétní úkol mají. Když někteří odbojáři zjistili, že se jedná o čin s možnými nedozírnými následky, zalekli se a pokusili se kontaktovat londýnskou exilovou vládu s marnou žádostí o zrušení operace. Kdo ale vždy stál na straně parašutistů, byl například učitel Jan Zelenka-Hajský nebo dělník Oldřich Frolík. Bez jejich pomoci by byly naděje na úspěch operace mizivé.

Tři pochybení protektora, která ho stála život

K atentátu byla zvolena tehdejší Kirchmayerova třída, tedy dnešní spojka Zenklovy ulice s ulicí v Holešovičkách. Zde v ostré zatáčce muselo Heydrichovo auto zpomalit, což zavdávalo ideální příležitost pro uskutečnění atentátu. K hladkému průběhu pomohl paradoxně nejvíce sám Heydrich. Ten osudného 27. května vyjel ze svého zámečku v panenských Břežanech jen v doprovodu řidiče Johannese Kleina bez obvyklé eskorty SS, navíc v neopancéřovaném mercedesu. Když na projíždějící vůz zaútočili parašutisté, měl Heydrich ještě šanci smrti uniknout. Gabčíkův samopal STEN selhal a protektor, místo aby řidiči přikázal rychle odjet, poručil zastavit, a ještě se v autě postavil a začal sahat po své zbrani, aby se atentátníkům postavil. To z něj udělalo ideální terč pro granát hozený Janem Kubišem.

Útěk z místa činu

Poté, co byl atentát dokonán, dali se jeho strůjci na útěk. Sám výbuchem zraněný Kubiš několikrát vystřelil do vzduchu, aby odehnal civilisty, kteří se na místo začali sbíhat, nasedl na kolo a odjel na domluvené místo v Libni. Gabčík se rovněž dal na útěk pronásledovaný Heydrichovým řidičem Kleinem, který po něm zprvu střílel, ale následně si neopatrnou manipulací s pistolí uvolnil zásobník a zbraň se mu zasekla. Gabčík se pokusil ukrýt v nedalekém řeznictví, ale jeho majitel Brauner byl stoupencem nacistů a přivolal Kleina. S ním se Gabčík střetl a postřelil ho do nohy, což mu umožnilo zmizet. I výsadkář Josef Valčík, jenž se na atentátu podílel, zvládl přes Kobylisy uprchnout. Parašutistům pak postupně úkryt poskytly rodiny odbojářů a představitelé pravoslavné církve, kteří je ukryli v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Smrt kata českého národa

Heydricha po atentátu převezla dodávka, která náhodou jela kolem, do nedaleké nemocnice Na Bulovce. Jako první ho ošetřil lékař Vladimír Šnajdr a poté se ho ujal německý přednosta Walter Dick. Ten během vyšetření odhalil vážný rozsah Heydrichových zranění. Střepiny z granátu a automobilu Heydrichovi zlomily žebro a prorazily bránici se slezinou. Protektorův stav vyžadoval okamžitou operaci, ale tu oddálil sám Heydrich požadavky o převezení do Berlína, případně alespoň vyslání německých specialistů do Prahy. Nakonec s operací v Praze souhlasil, ale i tak týden po ní upadl do kómatu a 4. června nad ránem zemřel. Jako příčina smrti byla uvedena otrava organismu, nicméně dodnes je předmětem spekulací, proč vlastně Heydrich zemřel. Hovoří se i o tom, že na smrti měl podíl Karl Hermann Frank, který v Heydrichovi spatřoval osobní hrozbu a konkurenci a donutil tak lékaře, aby zanedbali péči o zraněného Heydricha.

Zrada, která zabila hrdiny

Příběh o hrdinných parašutistech bohužel nemá šťastný konec a kromě postav kladných má i postavu zápornou. Tou je parašutista Karel Čurda, který zradil ostatní výsadkáře a s vidinou tučné odměny vypsané na dopadení atentátníků prozradil vše, co věděl, včetně jmen mnoha členů odboje. Jejich mučením se gestapo dozvědělo o úkrytu sedmi parašutistů v kryptě cyrilometodějského chrámu na Novém Městě, kam bylo vysláno 800 příslušníků bojových oddílů SS. Parašutisté v obklíčení vzdorovali převaze dlouhých 8 hodin, kdy statečně odolávali vojákům i pokusům o vyplavení krypty. Všichni parašutisté si poslední kulku nechali pro sebe a než aby se vzdali nepříteli, spáchali sebevraždu. Jejich těla pak identifikoval zrádce Čurda. Ten sám byl po válce odsouzen k trestu smrti a v pankrácké věznici popraven oběšením.

Heydrichiáda – vlna teroru a pomsty

Bezprostředně poté, co se nacisté dozvěděli o atentátu na Heydricha, bylo v protektorátu vyhlášeno stanné právo a Němci dali jasně najevo, že smrt svého vysoce postaveného představitele pomstí. Nastalo období tzv. Heydrichiády provázené nejtěžšími represemi, zatýkáním, mučením a popravováním všech, co mohli mít cokoliv společného s atentátem. Toho nacističtí okupanti využívali často jako záminky pro to, aby mohli škodit i lidem, kteří o operaci Anthropoid nemohli nic vědět. Na kobyliské střelnici bylo popraveno několik desítek lidí. Nejkrutěji dopadl německý teror na obyvatele obcí Lidice a Ležáky. Ty byly z rozkazu K. H. Franka srovnány se zemí, muži byli popraveni, ženy poslány do koncentračních táborů a děti buď šly do lágru s nimi nebo v několika případech byly poslány na převýchovu. Vyhlazení Lidic a Ležáků patří k nejodpornějším nacistickým zločinům vůbec.

mohlo by vás zajímat

Velká nacistická láska: Reinhard Heydrich by nikdy nebyl tam, kde byl, bez své milované ženy Liny

Filmová inspirace

Silný příběh o osudech československých parašutistů, kteří ze světa sprovodili jednoho z nejhorších tyranů, během 75 let několikrát inspiroval filmaře. Vůbec poprvé motiv atentátu na Heydricha použil už v roce 1943 režisér Fritz Lang ve snímku I katové umírají. Do českého povědomí se nicméně asi nejvíce zapsalo filmové zpracování Jiřího Sequense z roku 1964. Z volání „Vzdejte se, nic se vám nestane“ v závěru filmu dodnes mrazí. Z českých filmařů o atentátu pojednali režiséři Otakar Vávra, Petr Nikolaev, Jiří Krejčík, Marek Najbrt a Jiří Strach. V posledních letech se o tématiku atentátu zajímají i zahraniční filmaři. Ve snímku Anthropoid si Gabčíka s Kubišem zahráli Cilian Murphy a Jamie Dornan. Nejnovější filmové zpracování nazvané HHhH (anagram německého Hitlerův mozek se jmenuje Heydrich) přijde do kin v tomto roce.

Co by kdyby?

Historici se shodují na tom, že hrdinství československých výsadkářů významným způsobem ovlivnilo dějiny a přispělo k porážce nacistického Německa. Co by se ale stalo, kdyby k atentátu nedošlo? Historie by se možná psala ještě krutějším způsobem. Heydrich byl obávaný nejen mezi lidmi, ale i mezi nacistickými strukturami. Obzvláště starší nacisté z okruhu Adolfa Hitlera měli z generála SS Heydricha oprávněný strach. Heydrich byl mladý, energický a téměř geniální, hovořil několika jazyky, byl skvělým střelcem a šermířem, mistrně hrál na violoncello a klavír a hlavně se vyznačoval neskutečnou krutostí. Čechy a slovanskými národy otevřeně pohrdal a prosazoval jejich zotročení na podřadnou práci a následné vyhlazení. Podle některých historiků scházelo málo, aby v případě, že by nebyl zavražděn, Heydrich do několika let nahradil stárnoucího Hitlera a stal se novým Vůdcem. Válka by tak mohla dopadnout úplně jinak, obzvláště ztrát na životech obyvatel Československa by nejspíše přibylo. Všichni, co přežili válku, tak mohou být Gabčíkovi, Kubišovi a dalším výsadkářům zavázáni. Hrdinní parašutisti obětovali své životy, aby zachránili miliony životů cizích.