Atentát na Adolfa Hitlera, neúspěšný pokus vzbouřenců z velících řad německé armády zabít Vůdce a svrhnout nacismus, vešel ve známost také jako operace Valkýra. Zda se dá akce hraběte von Stauffenberga a jeho spiklenců považovat za vnitřní německý odboj, nebo ne, to necháme na vás. Pojďme se spíš podívat na to, proč to tehdy vlastně nevyšlo...
Hitler musí zemřít
20. července 1944 se v Hitlerově Vlčím doupěti u Rastenburgu odehrála akce, která měla Německo a vůbec celý svět zbavit Führera a jeho nejbližších spolupracovníků. Nakonec stála operace Valkýra život 200 lidí včetně maršála Rommela, to ale vůbec neznamená, že dopadla podle plánu. Právě naopak.
V létě roku 1944 zasadili Spojenci Německu několik zásadních ran. 6. června proběhlo vylodění v Normandii a jen pár týdnů nato nacistická armáda utrpěla hned několik porážek na východní frontě v Bělorusku v rámci operace Bagration. Někteří na německé straně už začínali tušit, že válka možná neskončí tak jednoznačně, jak si myslelo vedení. A tak se skupina vojenských velitelů a vysoce postavených osobností rozhodla neponechat nic náhodě a pokusit se stále více neodvratný závěr uspíšit. Do jejího čela se postavil hrabě Claus von Stauffenberg a vymyslel fikaný plán s takřka poetickým krycím jménem - a zrodila se Valkýra.
Cílem operace bylo primárně zabít Führera a na atentát bezprostředně navázat státním převratem, který počítal s tím, že by noví vůdci Německa okamžitě začali se Spojenci vyjednávat o míru. Stauffenberg chtěl původně spolu s Hitlerem „sejmout“ i Himmlera a Göringa, ostatně, kvůli tomu se akce dvakrát přesunula, ostatní už ale nechtěli déle vyčkávat, a tak bylo určeno pevné datum akce. Po atentátu spiklenci plánovali rozjet stíhání a zatýkání členů SS a NSDAP, a zemi tak zcela zbavit přívrženců nacistického režimu. Krásně nalajnovaná vize, která ale nakonec selhala, a to hned z několika důvodů.
Proti bylo i počasí
Stauffenberg spolu s nadporučíkem Wernerem von Haeftenem vyrazili 20. července v 8 hodin ráno z letiště v Rangsdorfu. A spolu s nimi tam byla ještě nenápadná aktovka, která obsahovala dva velmi třaskavé balíčky. Když Stauffenberg s Haeftenem dorazili do Vlčího doupěte, Hitlerova hlavního stanu, Stauffenberg požádal již přítomného majora Freyenda, zda by si před jednáním mohl někde převléknout košili. Freyend mu nabídl svou ubikaci, kde Stauffenberg aktivoval bombu, už tam ale došlo k prvnímu zádrhelu - byl totiž vyrušen, takže místo dvou plátů nakonec bombu sestavil jen z jednoho, a tedy i pouze z jednoho kilogramu plastické trhaviny. Stauffenberg se ale příliš bál prozrazení.
S aktovkou se posléze vydal mezi kolegy, když přišel problém číslo dvě - normálně by se porada konala uvnitř bunkru, což by zajistilo, že i s poloviční dávkou trhaviny by exploze kvůli tlakové vlně pravděpodobně zabila všechny uvnitř místnosti. Ale protože bylo hezky, Hitler se na poslední chvíli rozhodl přesunout jednání do dřevěného zahradního domku. Teď už to ale Stauffenberg musel dokončit. Nervózně tedy vyrazil za ostatními a aktovku položil pod stůl asi metr a půl od Hitlera. Podle některých historiků ji pak ale ještě posunul, čímž se pravděpodobně dopustil chyby číslo tři - stoly to totiž byly těžké, dubové a masivní. Nálož při výbuchu ležela u masivní nohy stolu na jeho kraji, ten se tedy po explozi převrátil, a tak vlastně Stauffenberg Hitlerovi nechtíc vytvořil ochranný štít.
Jakmile byla bomba umístěna, Stauffenberg se omluvil s tím, že si potřebuje zatelefonovat. Venku před bunkrem stál v autě připravený Haeften. Nálož vybuchla, když zrádci projížděli první branou, ale bez větších problémů se jim podařilo projet i tou druhou. Stauffenberg, nevěda, jak atentát dopadl, vydal na dálku pokyn spustit operaci Valkýra. Jenže - a to byla chyba číslo čtyři - Haeften špatně odpojil dráty, takže se mu nepovedlo odříznout Vlčí doupě od světa. Na místo atentátu se tedy poměrně rychle dostali další lidé a naopak, ven šla zpráva, že Vůdce utrpěl jen velmi lehká zranění a je extrémně namíchnutý.
Tajní povstalci věděli, že je s nimi konec. Okamžitě začal divoký hon na ty, kdo zradili. Jeden z účastníků puče, generál Henning von Tresckow, raději hned druhý den spáchal sebevraždu, a to ač byl zrovna na frontě. 10. srpna byl popraven Stauffenbergův bratr Berthold. Ti, kdo se nezabili sami rovnou, byli dovlečeni k tvrdým výslechům SS, ze kterých mimo jiné vyšlo najevo, že o Valkýře věděl také polní maršál Erwin Rommel. Ten dostal od Hitlera na vybranou - buď popravu, anebo sebevraždu s tím, že bude uveřejněno, že zemřel na následky zranění z bitvy. Tím by zajistil bezpečí své rodině a Rommel pochopitelně volil druhou možnost. 14. října 1944 tak velitel Afrikakorpsu přezdívaný Pouštní liška spolkl kyanidovou kapsli.
A samotný von Stauffenberg? S tím udělal Führer krátký proces. Příslušníci SS jej dopadli téměř okamžitě a hrabě byl bez milosti zastřelen popravčí četou pozdě v noci 20. července nebo brzy ráno 21. července 1944.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
