Rozpovídal se o nich v dalším dílu (NE)BLÁZNI: „Ti dva byli jak obyvatelé různých světů,“ říká, „a úplně jiná byla taky startovní situace naší vzájemné spolupráce. Když jsem nabídl první text Haně Hegerové, byla už jedinečnou královnou žánru, a já jen skladníkem z Výrobního svazu invalidů. Upřímně řečeno bych nejspíš neměl šanci, kdyby mě nedoporučil Petr Hapka, kterému Hana Hegerová věřila.“

Najednou mohl Michal Horáček poprvé v životě tvořit pro ženu, která má šamanské schopnosti: „Takoví lidé určitě žili už někdy před třiceti tisíci lety – disponovali hlasem, který všichni ostatní fascinovaně poslouchají. Řekl bych, že u nás má takový hlas už jen Jarek Nohavica, a ve svých šťastných dobách ho míval Richard Müller.“

Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát s Michalem Horáčkem.

Na Haně Hegerové oceňoval mimo jiné fakt, že dokázala z pódií odejít na vrcholu: „Sice by bylo všude hned vyprodáno, ale ona si myslela, že nemá extra talent, že se musí vždycky hodně připravit, aby byl výsledek dokonalý, a když se z poměrně urostlé dámy pomalu stával věchýtek, tak to věděla a zareagovala.“

Zatímco Hana Hegerová byla vždy maximálně připravena, a proto práce na písni trvala ve studiu jen pár minut, Horáčkův valašský objev František Segrado připravený nebyl – ale přesto i s ním trvalo natáčení chvilku. „Spolehl se na to, že bude mít správnou slinu, s tím šel k mikrofonu, a Frantovo podání je cenné právě v té jeho bezprostřednosti – on byl totiž chlap. Mužských je spousta, ale chlapů málo, což v písničkářském světě platí trojnásob.“

Těžko říct, jak by si ti dva rozuměli: „Opravdu nevím,“ směje se Horáček, „jestli by Hana Hegerová brala vážně člověka, který si ke smokingu bere pohorky.“

On sám teď pro žádného zpěváka netextuje, protože má jinou prioritu – na pražské Filozofické fakultě začal studovat obor Dějiny umění. „Je to náročnější než všechno, co jsem zatím studoval, mám program na dalších nejméně sedm let, a tak se může stát,“ říká, „že až jednou konečně dostuduju, tak umřu.“