Vy jste toho nakoupila opravdu hodně, bylo tam i něco, co třeba kupujete i doma? I když vy jste v minulých letech říkala, že se u vás moc nevaří.

Pozor, u nás se teď hodně vaří, já vařím. Je to samozřejmě o tom, že se sejde rodina, jak se nikde nemůže chodit, jsou zavřené restaurace, nemůžeme se navštěvovat, tak jsme teď o víkendech všichni spolu doma… Takže jsem se rozhodla, že budu vařit. Já trávím spoustu času doma, takže mám čas na vaření. My samozřejmě i nadále podporujeme restaurace a v týdnu si jídlo objednáváme, ale o víkendech pravidelně vařím.

Tak prozraďte, co jste se teda naučila a co oblíbeného vaříte?

Je to česká kuchyně, já nejsem moc inovativní, takže do žádných velkých experimentů se nepouštím. Ale poprvé v životě jsem pekla husu na sv. Martina. Povedla se. Já jsme ji pekla celou noc, mohla jsem to udělat i rychle, protože mám dobrou troubu, která by to zvládla, ale dala jsme přednost klasickému pečení. Dělala jsme k tomu domácí zelí a knedlíčky jediné jsme si vzala od nás ze Sokolovny. Ale dělala jsem omáčku z výpeku a myslím, že se to fakt povedlo. Rodina byla velmi spokojena, dokonce mě pochválili, že ze mě bude nakonec ještě velmi dobrá kuchařka.

Tak jestli už zvládnete svatomartinské menu – to už se můžete řadit opravdu mezi dobré kuchařky

Ano, dokonce jsem nedávno dělala wellington beef (hovězí svíčková obalená v těstě) podle Gordona Ramsayho. Takže už vařím oproti minulým letům na mnohem vyšší úrovni. Ale přiznám se, že pořady o vaření vůbec nesleduju, to není úplně má inspirace. Ale tyhle pořady zase miluje můj syn, který je sleduje.

Umí vaše děti vařit?

Dcera peče, klidně upeče bábovku, ale hodně si hledá recepty, aby to bylo zdravé. A syn si taky umí uvařit - vajíčka, těstoviny, takový ten základ.

Ale dnes ráno volal mámě, aby mu udělala snídani

No, to víte, oni jsou zvyklí, že jim maminka chystá snídani. Teď obzvlášť si na to hodně zvykli a Frederik, ačkoli si umí vajíčka udělat sám, tvrdí, že já je umím nejlíp.

Jak těžký je život v karanténě u Babišů?

Je to i u nás velmi psychicky náročné a to jak pro mě, tak pro moje děti. Manžel doma tolik času netráví… Vážně jsme s tím měli problémy, jako všude v ostatních rodinách. Syn hodně trpí tím, že je sociálně izolovaný. Syn se dokonce chtěl zapojit a do nějak pomoci, takže šel na městský úřad v Průhonicích a nabídl se, že by rozvážel jídlo a nakupoval pro seniory, prostě pokud bude něco potřeba, tak aby ho kontaktovali a dali nám adresy, kde je co potřeba. Byla jsem na něj pyšná, on se opravdu rozhodl úplně sám. Já jsem si myslela, že se na to vykašle a nikam nepůjde a překvapilo mě, že tam opravdu druhý den zašel. Ale i pro mě je ta situace těžká, vždyť se nemůžeme navštěvovat, chybí mi lidé, se kterými jsem byla zvyklá trávit čas. Je sice fajn, že jsem doma, vařím a uklízím ale chybí mi ten obyčejný život.

monika11.jpg

(Foto: Tesco)

Vy jste teda začala i sama uklízet dům?

Ano, paní uklízečku jsme nechala doma. Já ji i nadále platím, ale aby něco někde nechytla, třeba v MHD, tak uklízím sama celý dům. A řeknu vám, je to docela náročné, i fyzicky. Do toho máme hodně práce v nadaci. Tím, že je tady od začátku roku korona, máme toho podstatně víc, vytvořili jsme krizový fond a každý den řešíme případy – aby lidé nezůstali na ulici, aby mohli zaplatit nájem, dáváme peníze domovům důchodců, kupujeme pomůcky, podporujeme děti z azylových domů, teď jsme nakoupili notebooku, prostě hnedka reagujeme na okamžité potřeby.

Takže jste začala vařit, uklízet, nemůže k vám chodit osobní trenér, to vše možná i tak trochu díky nařízením, která vydává váš manžel. Je jasné, že je respektujete, ale je něco, co vám konkrétně vadí, nebo něco, za co jste manželovi vyčinila? Co vás vyložen obtěžuje?

Ano (smích), bylo toho určitě víc. Ale poslední nařízení, za které jsem mu pořádně vyčinila a manžel mě teda poslal někam (smích), že se nehodlá hádat ještě se mnou, je omezení při nákupech, ta vyměřená plocha na jednoho nakupujícího. Myslím si, že když už, tak to mělo přijít dřív a ne teď. Já nemám čas stát ve frontě, takže asi nebudeme jíst, protože já nebudu mít z čeho vařit.