Jazyk starověkých Chetitů
Bedřich Hrozný je často přezdíván jako český Champollion, podle slavného francouzského egyptologa, kterému se podařilo rozluštit egyptské hieroglyfy. Českému orientalistovi se totiž podařilo rozluštit 2500 let starý jazyk starověkých Chetitů a dokonce prokázal, že patří k indoevropským jazykům.
Narodil se 6. května roku 1879 v Lysé nad Labem do rodiny evangelického faráře. I on se jím mohl stát, po smrti otce se však přes studium na Akademickém gymnáziu v Praze dostal na gymnázium v Kolíně, kde studia dokončil a kde jej učil orientalista Justin Václav Prášek. Zde se kromě latiny a klasické řečtiny naučil také základy hebrejštiny a arabštiny. Na své studijní cestě se dostal až na filosofickou fakultu, kde se začal více věnovat právě jazykům (akkadštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině).
Tajemství sladu a piva
Bedřich Hrozný měl pro svůj obor nadání – již za dobu svého studia se zvládl naučit celkem deset orientálních jazyků. Jeho akademický život byl úspěšný, zaměřoval se zejména na klínopis, zvládal ovšem i četné zahraniční cesty do kolébek studovaných jazyků. Právě při pobytu v Malé Asii byl v roce 1906 objeven německou expedicí velký archiv chetitských králů, který obsahoval mnoho hliněných tabulek popsaných tehdy již známým klínovým písmem, ovšem zcela neznámou řečí.
V průběhu první světové války pak nastane životní úspěch Bedřicha Hrozného. Nejen, že se mu podaří jazyk rozluštit, ale dokonce přichází se zjištěním, že chetitština patří ke skupině indoevropských jazyků. Výsledky publikoval roku 1917 ve své knize Die Sprache der Hethiter. Stal se tak vlastně zakladatelem nového oboru – chetitologie.
Přibližně o osm let později zaznamenal Bedřich Hrozný další objevitelský úspěch. Během expedice v roce 1925 se mu podařilo při vykopávkách v Malé Asii objevit více než 1000 záhadných hliněných tabulek popsaných klínovým písmem. Tabulky obsahovaly mimo jiné smlouvy a dopisy kupců, a především pak potvrdily, že i Sumerové tři tisíce let před naším letopočtem znali slad a uměli vařit pivo, a to hned podle několika různých receptů.
Po návratu do Československa pokračoval i nadále ve své úspěšné akademické kariéře. Zlom mohl nastat až v roce 1939, kdy se mu naskytla možnost emigrovat. Bedřich Hrozný tuto variantu ovšem zamítl, a ještě téhož roku byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy.
Postavil se nacistům
Stalo se tak v době, kdy Evropu a celý svět začala pomalu sužovat druhá světová válka. Stín sousedního nacistického Německa padl jak známo i na Československo. Mnoho obyvatel se v tu dobu muselo potýkat s četnými represemi, životem ve strachu a pod nadvládou okupantů.
Bedřich Hrozný se však okupační síle dokázal ve své funkci rektora Univerzity Karlovy velice odvážně vzepřít. 17. listopadu roku 1939, když byly zavřeny české vysoké školy, dokázal zachránit život několika již zatčeným studentům. Ve chvíli, kdy začali němečtí vojáci obsazovat Univerzitu Karlovu a zatýkat studenty, stál postavou vysoký Bedřich Hrozný rozkročen na schodech a zařval: „Ven, darebáci! Toto je akademická půda!“
Následně se před vchodem postavil spolu s děkanem právnické fakulty doktorem Wenigem proti vojákům a přikázal jim, aby na místo ihned přivedli svého velitele. Vojáci jej k překvapení všech přítomných poslechli a velitele přivedli. Tomu posléze profesor Hrozný sdělil, že na akademickou půdu dle platných zákonů nikdo bez svolení rektora nesmí vstoupit, armádu a policii nevyjímaje. Vojáci skutečně začali budovu opouštět, což poskytlo příležitost již zatčeným studentům, kteří z korby nákladního vozu utekli a zachránili si tak životy.
Okupační správa měla o uznávanou vědeckou kapacitu zájem, proto mu také nabídla místo na ministerstvu školství. Hrozný odmítl. Po válce obdržel v roce 1947 Státní cenu a roku 1952 byl jmenován členem nově založené Československé akademie věd. V témže roce ve věku 73 let zemřel. Bedřich Hrozný byl uznávaným akademikem a velkým člověkem, jehož život a bádání dalece přesahují hranice standardní vědecké činnosti.
Zdroje: National-geographic, iRozhlas, Wikipedia, iDnes