Je to už 17 let, co čečenští separatisté obsadili základní školu ve městě Beslan, vzali si za rukojmí stovky dětí a nakonec velkou část z nich pozabíjeli. Přesto tento příběh neztrácí nic na své zrůdnosti. Už z úcty k obětem je dobré si tragickou událost pravidelně připomínat. Dokonce i na teroristy je trochu moc, když malé děti střílejí do zad...
Beslanská tragédie
Mezi 1. a 3. zářím 2004 proběhlo v městečku Beslan na jihu Ruské federace něco, co vešlo ve známost jako jeden z nejhorších školních masakrů novodobé historie. Kam se hrabe kauza střelce na Columbine High! Ne, samozřejmě to není soutěž. Nicméně teroristický útok na beslanskou školu, též zvaný Beslanský masakr, si vyžádal životy 330 civilistů a deseti příslušníků speciální jednotky. Tři dny popravování rukojmích v režii vůdce islamistických separatistů Šamila Basajeva vyvrcholily explozí, která rozmetala budovu školní tělocvičny a stala se hrobem stovek nevinných lidí. A ačkoliv symbolicky je krev mrtvých rozhodně na rukou teroristů, to, kdo za výbuchem doopravdy stál, nebo jak to detailně probíhalo těsně před ním, dodnes není tak úplně jasné.
Masakru v Beslanu předcházela celá řada událostí. Už v květnu spáchali teroristé atentát na prezidenta Čečenské republiky Achmada Kadyrova a předsedu parlamentu Husejna Isajeva, při němž oba státníci zahynuli. To byl ale jen nejvýraznější z celé série útoků zahrnujících sebevražedné atentátníky v letadlech i zastávkách MHD ve větších městech. Zodpovědnost za všechny útoky posléze vždy převzal právě Basajev. Šamil Basajev byl velké „zvíře“, viceprezident mezinárodně separatistické vlády v Čečensku a polní velitel islámské guerilly bojující za nezávislost své země. Takže zkrátka titulovaný super-terorista.
Plán obsadit školu plnou dětí a zasáhnout tak opravdu početnou skupinu civilistů, ergo dostat intenzivní mediální pozornost, se zrodil právě v jeho hlavě. Separatisté útok v Beslanu logicky naplánovali na první školní den. 1. září 2004 dorazily dvě skupiny ozbrojenců ve dvou ukradených policejních dodávkách, což v rodičích doprovázejících potomky ani v kantorech nevzbudilo podezření. Jedna skupina zřejmě dorazila dřív a školu infiltrovala. Pak dovnitř vtrhla druhá parta a výstražnou střelbou do stropu všechny upozornila na to, že tohle je přepadení. Dobová média mluvila o tom, že tam teroristé zajali asi 400 lidí, o rok později se ale ukázalo, že šlo reálně až o 1 100 zajatců. Basajevovi bojovníci všechny nahnali do školní jídelny.
„Máte žízeň? Tak pijte moč!“
Tam oznámili vyděšeným civilistům, že odteď budou komunikovat jen rusky (v Beslanu se běžně mluví lokální osetštinou). Zabavili jim mobilní telefony a donutili je všechny si kleknout. Že se nejedná jen o neškodnou demonstraci teroristé dokázali vzápětí – jeden z otců dětí, Ruslan Betrozov, se postavil, aby uklidnil vyděšený dorost a zároveň jim z ruštiny překládal pokyny útočníků. Okamžitě za to koupil kulku do hlavy. Jiný muž odmítl klečet, načež byl postřelen a krátce poté vykrvácel. Teroristům bylo všechno jedno – na místě zastřelili i pár svých proto, že se jim nezdálo brát jako rukojmí děti.
Naštěstí se už ve zmatku během přesunu davu do jídelny podařilo zhruba 50 lidem uniknout. Ti pak uvědomili místní policii i média. Kolem školy se do pár hodin shromáždilo asi 5 000 lidí – příbuzní a známí zajatých, speciální zásahové jednotky, vyjednavač, armáda i novináři. Začaly tři dny hrůzy, která měly mít krvavé vyústění.
První vyjednávání po telefonu byla neúspěšná. Teroristé odmítli zásoby potravin, vody a léků pro rukojmí a odmítli také to, aby byla odstraněna mrtvá těla. Od prvního dne nedostaly ani děti, natož dospělí, vodu, nic. Z jídelny byli rukojmí ještě jednou přesunuti, a to do školní tělocvičny. Ta je pojmula lépe, přesto tam ale bylo víc než tisíc zajatců namačkáno. Bylo nesnesitelné vedro, nebyl tam vzduch. Řada lidí se dobrovolně svlékla do naha.
Po zásahu prezidenta sousedního Ingušska Ruslana Auševa, jenž šel s teroristy vyjednávat přímo do budovy, se ven dostalo 11 matek s novorozenci a několika dalšími hodně malými dětmi. Aušev dostal od separatistů kazetu, na které byla vidět přeplněná tělocvična s Šamilem Basajevem, který tak posílal ruské vládě žádost o uznání nezávislosti Čečenska. Ruské úřady, a to je jim (spolu s nepřipraveností na to, že takový útok přijde) vyčítáno dodnes, na to nijak nezareagovaly. Později to zkoušely dokonce tajit a tvrdily, že kazeta byla prázdná. Až druhý den útoku Vladimír Putin vydal vágní prohlášení, že prioritou je záchrana životů ve škole uvězněných lidí.
Ti byli po dvou dnech bez vody a jídla na pokraji zhroucení a stejně tak teroristé. Žíznivé děti na sebe navzájem močily a snažily se pak moč vycucnout, protože to jim řekli jejich věznitelé – když máte žízeň, pijte moč. Zoufalá dítka trhala listy květin na oknech a jedla je. Ozbrojenci, rovněž vystresování, beze spánku a pravděpodobně už i bez drog, začali být přecitlivělí na nářek a pláč a hrozili matkám, že pokud své děti neutiší, zastřelí je.
Třetí den se obě strany konfliktu dohodly, že k budově školy Ministerstvo zvláštních situací přistaví auto se zdravotníky, které pomůže raněným a odveze mrtvé. Pak se ale ozvala exploze a hned po ní další. Tělocvična se začala sunout k zemi. Krovy se zhroutily, začlo hořet a hned v prvních minutách tak v sutinách zahynulo na 160 lidí. Začala panika. Překvapení byli nejen členové speciánlích jednotek, ale zjevně i sami teorirsté, kteří začali pálit hlava nehlava. Policisté a vojáci umírali, protože se vrhali mezi kulky ozbrojenců a děti. Ale ani ti nejmenší neušli, teroristé je stříleli při útěku, do zad.
Nikdo nechápal, co se stalo. Jsou tři verze, jak k explozím došlo; je dost dobře možné, že nálože omylem aktivovali nešikovní teroristé. Byli tam sebevražední atentátníci ověšení dynamitem a s nervy na pochodu. Někteří muži stáli jako hlídky na pedálech bomb pro případ, že by bylo třeba je rychle odpálit a možná některý z nich nohu z pedálu sundal. Oficiální vyšetřovací komise uvádí jako příčinu výbuchu explozi bomby v tělocvičně, nastraženou a záměrně odpálenou Čečenci. Existuje však nahrávka, která oficiální verzi popírá a za příčinu výbuchu považuje střelu dvou minometných granátů odpálenou na střechu školy ruskými bezpečnostními složkami.
Část rukojmích se zachránila, celkem jich ale 334 v důsledku explozí v beslanské školo našlo smrt. Z toho bylo 164 dětí. Dalších 783 lidí bylo středně až těžce zraněných a asi dvě stovky lidí zůstalo nezvěstných, část nalezených ostatků se nedala identifikovat. To znamenalo další peklo, protože nemocnice v Beslanu nebyla na takový nával raněných absolutně připravená. Přeživší teroristé se dali na útěk a ruské jednotky je začaly okamžitě pronásledovat. 6. a 7. září vyhlásil Putin státní smutek. O 10 dní později se k útoku přihlásil Basajev a právě tehdy vyšlo najevo to, že Rusové zatajili existenci kazety s jeho vzkazem. Ten, bylo-li by mu vyhověno, možná mohl mrtvé děti, rodiče a učitele zachránit. Ale jen možná. S teroristy se přece nevyjednává, a už vůbec se jim neustupuje. Sám Basajev zrůdný čin přežil o necelé dva roky. Zemřel v červenci 2006 při výbuchu automobilu plného trhavin a munice. Mohla to být nehoda při nakládání nebezpečného obsahu vozidla, pravděpodobně to ale byla akce tajných služeb.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
