Senioři - návštěvníci digitálního světa

V podstatě každý z nás má rodiče nebo prarodiče, který je aktivní na internetu. Třiašedesát procent seniorů na síti komunikuje pomocí mailu nebo chatu a celých pětadevadesát procent využívá internet k vyhledávání. Zároveň jsou ale starší generace zranitelnější, když přijde na rizika digitální bezpečnosti. Není na tom nic zvláštního, většinou vyrostli a dospěli bez internetu, nikdy ho nepoužívali k práci a dostali se k němu až v pokročilém věku, takže jim nikdo stokrát neomílal zásady bezpečnosti tak jako nám.

Obecně jsou senioři třikrát až šestkrát méně imunní k podvodným zprávám. A tím myslíme jak e-maily od nigerijských princů, kteří chtějí jen malou zálohu, než vám pošlou dva miliony dolarů ve zlatě, tak nejrůznější fake news a hoaxy. Hoaxy, jež je mohou ovlivňovat politicky a sociálně, ale třeba i nutit ke koupi nějaké předražené hovadiny. Šmejdi totiž nepodnikají jen výlety na Kokořín, ale jsou aktivní i v digitální komunikaci.

Naučte své blízké v pokročilém věku pár triků, jak se před podobnými útoky bránit. Vysvětlete jim, že je třeba si porovnat podpis v mailu s e-mailovou adresou, že je dobře nejdřív přejet kurzorem myši nad linkem, aby věděli, kam vede, a že každou zprávu, která po nich vyžaduje peníze nebo přístupové údaje, je lepší prostě ignorovat.

mohlo by vás zajímat

Projekt moderní vesnice: „Gigová Lhota“

A když jsme u přístupových údajů, navrhněte s nimi sice silné, ale snadno zapamatovatelné heslo. Existuje spousta v podstatě nerozluštitelných klíčů. Kampaň #vbezpeci od Huawei třeba radí vzít nějakou okřídlenou větu, vybrat z ní počáteční písmena a ty sem tam proměnit za podobně vypadající číslice nebo nestandardní znaky. A zcela upřímně, ani nám aktivním uživatelům internetu, kteří s ním pracujeme každý den osm hodin, neuškodí si připomenout, že není dobré mít na všech účtech stejné heslo, že?

Je to sice trochu depresivní, ale musíme naše rodiče a prarodiče naučit, že v prostředí internetu každá zpráva i informace představuje potenciální riziko. Jako to děláme u svých dětí. A když je řeč o dětech…

Děti - domácí ve světě internetu

S dětmi je situace trochu komplikovanější, protože internet je často jejich domácí hřiště. Navíc musíme my rozhodnout o tom, kdy se jejich domácím hřištěm stane. Není pochyb o tom, že dnešní děti s internetem vyrůstají od malička; téměř dvanáct procent dětí do pěti let vlastní tablet. A mezi sedmým a devátým rokem života dostávají děti svůj vlastní smartphone, nad kterým většina rodičů nemá dohled. A nejen to. Pouhých šest procent rodičů řeší kontrolu toho, co jejich ratolest na netu dělá, pomocí softwaru.

Samozřejmě nemá smysl, aby vám někdo říkal, kdy a jak máte své děti pouštět na internet. Každá rodina je jiná a každé dítě je jiné. Existují ale určitá doproučení, která je fajn znát a minimálně je důležité se nad těmito věcmi zamyslet a zvážit je. Kdy dovolit svým dětem založit si profil na sociálních sítích, kdy jim k nim dát heslo a nechat je brouzdat internetem bez dozoru, a do jakého věku nechat aktivní bezpečnostní aplikace.

mohlo by vás zajímat

Moderní obec: Jak funguje Internet of Things z pohledu správce města

Hlavním faktorem je tady důvěra. Osmdesát procent rodičů varuje své děti před komunikací s cizími lidmi na síti, ale musíte jim taky dát najevo, že když budou mít problém, ať půjde o kyberšikanu, vydírání nebo najdou na internetu něco, co je prostě jen znepokojí, mohou vám to říct.

Jak říká Pavel Košek: „Digitální rodičovství je každodenní dřina, to si musíte odpracovat.“ Doporučuje bavit se o tom s jinými rodiči, případně se podívat po nějakém bohulibém projektu, který vám s tím může pomoci. Zkuste si vygooglit #vbezpeci, na němž spolupracuje Huawei. Najdete tam i rychlé návody a tipy, jak pomoci zorientovat se na síti dětem i seniorům.