5. února roku 1941 pokáral Adolf Hitler svého spojence z Osy Benita Mussoliniho za ústup jeho vojsk před britským postupem v Libyi, čímž ještě zdůraznil slabé italské postavení po boku nacistického Německa. Po italském diktátorovi požadoval, aby svým silám zavelel k řádnému odporu.
Libye
Od roku 1912 Itálie okupovala Libyi z čistě ekonomických „expanzních“ pohnutek. V roce 1935 začal Mussolini posílat do Libye desítky tisíc Italů, většinou zemědělců a dalších venkovských dělníků, aby tak zároveň částečně zmírnil obavy z přelidnění Itálie.
V době vypuknutí druhé světové války se tedy Itálie těšila dlouhodobé přítomnosti v severní Africe a Mussolini začal snít o rozšíření této přítomnosti, a to vždy s ohledem na stejné teritorium, které stará „římská říše“ počítala mezi svá dobytá území.
Britové
V severní Africe se nacházela také britská vojska, která disponovala na základě smlouvy z roku 1936 posádkou v Egyptě, aby chránila Suezský průplav a základny královského námořnictva v Alexandrii a Port Saidu. Hitler nabídl Mussolinimu pomoc již na počátku jeho severoafrické expanze a vyslání německých jednotek, které by pomohly odrazit britský protiútok.
Mussolini byl však v minulosti odmítnut v podobné situaci, když on sám nabídl italskou pomoc během bitvy o Británii. Nyní trval na tom, že v rámci národní hrdosti bude muset Itálie vytvořit středomořskou sféru vlivu sama – nebo riskovat, že se stane jen „slabším“ partnerem Německa.
„Bojujte tvrději!“
Navzdory expanzi do některých částí východní Afriky a Egypta se však ukázalo, že Mussoliniho síly se Britům dlouhodobě nevyrovnají. Britské jednotky zatlačily Italy na západ a při útoku u Beda Fomm způsobily silám Osy mimořádné ztráty. Když Británie hrozila, že Italy zcela vytlačí z Libye a pronikne do Tuniska, Mussolini spolkl svou hrdost a požádal Hitlera o pomoc.
Hitler neochotně souhlasil – znamenalo by to totiž první přímé německo-britské střetnutí ve Středomoří – ale pouze v případě, že Mussolini zastaví ústup Italů a udrží Brity mimo Tripolis, hlavní město Libye. Hitler tak svému italskému kolegovi nakázal jediné: „Bojujte tvrději!“
Italové byli však přemoženi; během tří měsíců bylo zraněno nebo zabito 20 000 mužů a 130 000 jich padlo do zajetí. Teprve příchod německého generála Erwina Rommela pomohl posílit italský odpor proti dalšímu britskému postupu. I s německou pomocí byla ale Itálie schopna bránit své severoafrické území jen do začátku roku 1943.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
