6.  Mighty Sounds 2010

Mighty Sounds 2010 (www.punk.cz) Pokud by bravíčkovské „tenkrát poprvé" bylo o šestém ročníku Mighty Sounds, asi by již nezbyl prostor pro dotazy zoufalých třináctiletých slečen, které se obávají, že mohou po orálním sexu otěhotnět. Poprvé v Táboře, poprvé kapela, která splňovala definici headlinera a první pokuta od hygieny. Co však rozhodně nebylo poprvé, byl solidní chcanec, který odstartoval právě setem hlavní hvězdy – španělských Ska-P a skončil až druhý den po poledni. Logické nasrání se míchalo s extází, že drenáže letiště fungují, jak by řekl náš grafik a guru Marcel „úplně perfektně", a krom toho, že bedňáci i stage manažeři běhají vztekle po pódiu s mopem jak Lemmy za mlada, se tu a tam objeví jen nějaká loužička či trochu bahýnka a na „Muddy Sounds" z Olší se konečně mohlo navždy zapomenout. Ska-P, kteří rok a půl předtím téměř vyprodali holešovickou velkou sportovní halu a tři dny před oním koncertem nevytáhli nos z klubu Cross, dostáli svému jménu ultimátních pařičů. Když pak odjížděl poslední transport někdy v 5 ráno do hotelu, asi polovina kapely nebyla k nalezení a tour manažerka ohlásila: „It's their problem. No worries. They might actually remember the code for the tourbus lock, they might as well sleep somewhere... wherever." Nakonec se ukázalo, že kód ke dveřím autobusu si kluci nepamatovali, takže asi tři z nich se v nadcházející den odpoledne vyhrabali zpod stage, kde si provizorně ustlali a vyrazili zpět směr Madrid. Paradoxně i z důvodu, že Ska-P urvali slušnou část rozpočtu, považuji tento ročník za dramaturgicky nejslabší (a to se nechci dotknout x skvělých kapel, co na něm hrály), ale co se návštěvnosti týče, byl nejvydařenější. Téměř dvanáctitisícový rekord se dodnes nepodařilo překonat.  

7. Mighty Sounds 2011

Zaříkávač deště Zoli z Pennywise na MS 2011 (www.mightysounds.cz) Naopak rok 2011 se - co se programu týče - povedl perfektně. Ze začátku to vypadalo nevalně a nedařilo se urvat nějaké větší zajímavé jméno. Někdy až na přelomu dubna a května však najednou potvrdili Pennywise, Anti-Flag, Anthony B, Israel Vibration a the Skatalites a do té doby šedý line-up nabral otočku o 180 stupňů. Přes velká očekávání, že se nám konečně povedla vyrovnaná dramaturgie, na kterou můžeme být patřičně hrdí, bohužel do Čech dorazily efekty „islandské" krize a všechny festivaly tak utrpěly více či méně pokles návštěvnosti. V případě Mighty Sounds to nebylo tak dramatické, ale oproti předešlému ročníku to byl propad o více než 3000, což je na konečném finančním výsledku celkem dosti znát. Tento ročník zase odstartoval jakousi sérii „přežíváme, ale nevyděláváme", kterou doufejme zlomí blížící se 10. výročí. Náš celoroční tým se začal rozšiřovat. Nejdříve o PRistku Markétu, později o produkčního asistenta Vojtu a časem o dalšího markeťáka Vítka. Do Tábora také přišel Mighty Sounds v novém hávu, ušitém od geniálního, podivínského a zároveň božského grafika Marcela Musila, který nás bohužel letos v dubnu navždy opustil. Závěru festivalu tenkrát taktéž ohrozila solidní vichřice a bouřka, která naštěstí nakonec nebyla taková, jak meteorologové strašili, tudíž vzduchem nelétali žádné těžší předměty. V největším náporu bylo nutno sundat zadní výkryt hlavní scény, aby ji vítr neshodil, což samozřejmě znamenalo hektolitry vody bičující pódium. Pennywise krom toho, že nechali solidně vydělat několika táborským non-stopům a strip barům, nechtěli čekat, až se déšť přežene, obalili svou techniku igelitem a spustili set, při kterém bubeníkovi stříkala voda od činelů na několik metrů. Nikdo nezašel na popravu elektrickým proudem, takže se Franta a jeho tým ubrali bourat a uklízet, a myšlenky se začaly pomalu, ale jistě ubírat k roku 2012.  

8. Mighty Sounds 2012

Frank Turner & the Sleeping Souls na zahajovacím ceremoniálu Olympijských her v Londýně (www.talkphotography.co.uk) Tento ročník zase postihl syndrom „turné končí 3 dny před Mighty Sounds, popř. začíná 3 dny po." Konečně zdraví a zdárně odmaštění floutci z Rancid se jali po letech koncertovat v i rámci „mainlandu" (termín, kterým Američané a Britové referují o Evropě bez „ostrovů"), ale osud byl nakonec nepřející a kapela začala svou šnůru těsně po našem termínu. Malou záplatou byl samostatný koncert spolupořádaný s Robertem Vlčkem (Conspiracy Concerts) ve velkém sále Lucerny, který proběhl týden po skončení Mighty Sounds. Osmý festival nevynikal vyloženě známými jmény, ale zase se povedl na úrovni menších legendárních kapel jako Poison Idea, D.R.I., the Adolescents, Discharge či the Meteors. Největším překvapeními však byli staří hardcoroví harcovníci Biohazard. Krom toho, že i bez původního zpěváka/basáka, který se rozhodl naplno věnovat své porno kariéře, nepůsobili vůbec vyčpělým dojmem a předvedli parádní set, byli snad nejvděčnější kapelou, co u nás kdy hrála. Celý den se procházeli mezi lidmi v areálu, stáli v prvních řadách na koncertech svých „oldschool" kolegů, a pak nám ještě zaslali emo email, v němž děkovali a tvrdili, že to byl nejlepší festival, na kterém za poslední roky hráli. Třešničkou festivalu bylo vystoupení anglického folkaře Franka Turnera, kterého sice v ČR znalo asi 20 lidí, ale několik dnů po skončení Mighty Sounds hrál na zahajovacím ceremoniálu Olympijských her, který sledovalo až 100 tisíc lidí na místě a milióny u televizních přijímačů. Frank si nestěžoval, ani když mu na pódium napochodoval napadrť ožralý frontman britských Crazy Arm a poté, co s ním odzpíval největší hit, jej Frank pouze pokáral, že by se do příště mohl naučit slova. Osmý zářez na pažbě. Jak zpívá kníže porno-folku Záviš „to to uteklo..."  

9. Mighty Sounds 2013

Cyco Miko ze Suicidal Tendencies na MS 2013 (www.mightysounds.cz) Naopak loňský rok se dramaturgicky povedl hezky. Ne, že by to zase nebyly nervy a že bychom nenaháněli vytoužené kapely na poslední chvíli. Ano, celkem rychle jsme potvrdili the Subways, ale ty se pohybovali někde na hraně klasické dramaturgie festivalu a taktéž měli Čechy projeté křížem krážem. Aniž by to bylo v plánu, Mighty Sounds číslo 9 byl posun k trochu tvrdší muzice. Ať již to byli Skindred, Comback Kid nebo Your Demise. Na piedestal vystoupili obzvlášť skate-corový klasici Suicidal Tendencies, které jsme rok předtím neprozřetelně odmítli, a nakonec se ukázalo, že Cyco Miko a spol. rozhodně nepatří do starého železa. Nabouchaný set zakončili klasickou pařenicí s padesátkou fanoušků přímo na pódiu. Zároveň se v nás konečně zakořenil pocit, že Mighty Sounds po organizační stránce vychytává opravdu už jen mouchy a ne stegosaury a tyranosaury jako v předchozích letech. Náš hlavní technický produkční Don Světlana Švadleone poprvé v historii již za chodu festivalu na chvíli odložil vysílačku a s piňakoládou v ruce se vyvalil v bazénku a kochal se promazanými mechanismy svého nejstaršího dítěte. Vtipnou historkou ze zákulisí byl pokus o uloupení designové plachty s lebkou ze stánku Maximu zpěvákem Skindred Benjim. Nakonec dostal na únorovém pražském koncertě náhradu, kterou si hrdě vyzdobil svou zahradu. Novinkou festivalu byla narychlo spíchnutá akustická a rock'n'rollová Lucky Hazzard stage, kam si to přes původní odmítnutí sami od sebe napochodovali Justin Sane a Chris no. 2 z Anti-Flag. Svým unplugged vystoupením, které následovalo asi hodinu po jejich hlavním setu, zmasakrovali maličký stan. Lidi procházející kolem, kteří v šoku vykřikovali „ty vole, tady na tý mini stagy hrajou zase Anti-Flag!", ve mně vyvolávali, jak to říkají v té reklamě na Mastercard, „pocit k nezaplacení". Přesně tyhle situace dělají z Mighty Sounds to, čím je. Akce, kde i po sedmitýdenním turné napochoduje hvězda, která už má po práci, polechtat španělky pro pár šťastlivců. Justin Sane & Chris 2. z Anti- Flag akusticky na Lucky Hazzard Stage  

10. Mighty Sounds 2014

Tenhle výčet proběhlých ročníků MS je chronologický, protože seřadit festivaly od nejlepšího k nejhoršímu je opravdu nemožné. V první řadě, pokud vám roste akce pod rukama, každý rok přinese něco nového, něco lepšího, něco nečekaného, něco speciálního. Je to jako s drogami nebo s tetováním. Jednou začnete a už musíte. Víc a víc. Vylepšovat a vylepšovat. Některé kapely rostly společně s námi. Irié Révoltés hráli na prvním ročníku jako neznámá německá kapela se smradlavou dodávkou za příspěvek na benzín. Letos vystoupí popáté po tom, co úspěšně objeli snad všechny největší festivaly v ČR a ve své domovině vyprodávají haly pro 2000 diváků. Bohužel společně s námi rostla i sazba DPH (z 5% až na nynějších 15%) a taktéž pokuty za porušování hlukových norem, které 356 dní v roce porušuje i slovutný bouřlivák a anarchista – šumící les. Pořádání festivalu je o nervy, o zdraví a často i o pořádný kontokorent. Ale pokud člověk začínal pouze a pouze jako nadšenec, což je valná většina festivalových pořadatelů u nás, rychle se z toho stane posedlost nebo určitý druh poslání. Jakási nutnost stát si za svojí ideou, jak by měla vypadat nejlepší party v roce, a doufat, že se najdou tisíce lidí, kteří jí budou sdílet. V případě Mighty Sounds to tak funguje. Ano, když se člověk podívá na festival v plném proudu, satisfakce za celoroční práci nabírá až extatické rozměry. Při bourání a uklízení přijde sice trochu prázdno, ale ruku v ruce s ním i úleva, že tohle monstrum neobživne dřív než za dalších 12 měsíců. Letošek je výjimečný, protože kulaté výročí je v rámci životnosti festivalů velmi úctyhodný věk. Asi za všechno to neštěstí a průsery, které jsme museli řešit, karma zapracovala a na jubilejní ročník nám seslala jméno, které si již mnoho let přejí naši návštěvníci nejvíce, a to celtic-punkové Dropkick Murphys. Celý podzim jsme odškrtávali jednoho potenciálního headlinera za druhým, až zbyli pouze Dropkick Murphys, Vánoce, trocha modlení a potvrzující email. Nakonec se za vydatné podpory Roberta Vlčka podařilo ulovit ještě řadu interpretů, kteří se nám vyhýbali jak hipster holicímu strojku: Nekromantix, GBH, Anti-Nowhere League, Everlast atd. Troufám si říci, že jsme připravili 10. ročník více než důstojně, že produkce, zvuk, scény, světla, servis atd. budou zase znatelně lepší a program se povedl takový, že i úžeji zaměřený posluchač si najde desítky kapel, které bude chtít vidět. Krom toho, jaké je lepší místo, kde sledovat největší zápasy mistrovství světa ve fotbale, než na obří LEDce uprostřed jedné velké párty? Já dávám za celý tým obě ruce i genitálie do ohně! Mighty people (www.mightysounds.cz)   Závěrem bych chtěl dodat, že letošní ročník bude věnován Marcelu Musilovi, který se s námi závěru dekády nedožil. Marcel má největší podíl na tom, že náš festival nevypadá jako matějská pouť a jeho kompaktní, jedinečný design vytváří spolu s věrným publikem nereprodukovatelnou atmosféru. Bylo nám ctí Marceli! Anakin Skywalker, Marcel Musil, Master Yoda, Obi-Wan Kenobi "Better to reign in Hell, then serve in Heav'n" - John Milton   První díl článku najdete ZDE. Více informací o Mighty, které jsou už příští týden ZDE