V minulých dnech prezident Zeman pronesl dva výroky, které jsou ve své protikladnosti zcela nelogické. Prohlásil, že 17.11. 1989 neproběhla na Národní třídě krvavá řež. Zároveň na setkání středoevropských prezidentů na Právnické fakultě UK řekl, že před pětadvaceti lety z Národní zbaběle neutekl, ale hrdinně zůstal se studenty v neprodyšném uzavření policisty. Je to pan Miloš, nebo jen někdo jemu velmi podobný? (Foto: Profimedia.cz)   Historická pravda je taková, že dva tisíce lidí bylo v uzavřeném kotli komunistickou policií a „rudými barety“ zmasakrováno. Miloš Zeman tam byl podle vlastních slov s nimi. Tvrdí, že nešlo o krvavou řež. Jednoduchou logikou z toho vyplývá, že pokud tam opravdu byl, viděl realitu absolutně jinak než stovky demonstrantů, svědků a pozdějších členů vyšetřovacích komisí. Divné, ne? Jako režisér a scénárista televizních dokumentů si myslím, že je pro historii důležité zaznamenat, jakou že realitu tehdy Miloš Zeman na Národní třídě viděl – pokud tam ovšem byl. Požádal jsem proto jeho tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka, aby od prezidenta zjistil detaily jeho vzpomínek na „nekrvavé ukončení demonstrace“ a zeptal se ho, s kým tam tehdy byl. Rozpor mezi prožíváním naprosté většiny účastníků tehdejšího „ukončení demonstrace“ a postřehy stávajícího prezidenta je třeba vyjasnit. Lže se dnes, stejně jako se lhalo před pětadvaceti lety. (Foto: Profimedia.cz)   V té době byl Miloš Zeman relativně známou osobností jak díky svému prognostickému článku pro Technický týdeník, tak i vizuálně díky vystoupení v Hospodářském zápisníku tehdejší Československé televize. Prostřednictvím tohoto článku chci tedy účastníky demonstrace 17. 11. 1989 na Národní třídě poprosit, aby si vzpomněli, jestli mezi nimi byl i ten statečný muž. Viděl jste ho tam někdo? Pamatujete se na něj? Je totiž zajímavé, že si na své hrdinné angažmá vzpomíná Miloš Zeman až teď – v průběhu předcházejících pětadvaceti let toho při každoroční připomínce 17. listopadu nikdy mediálně nevyužil, ba se o tom ani slůvkem nezmínil.