Radek Kovanda 20.12.2015, 10:50

20. My Little Pony (1988)

Kovaní fanoušci (nebo asi spíše fanynky) plastových poníků budou možná krapet zklamáni/y, až vzápětí zjistí, že My Little Pony nebyl prvním plastovým koníkem, kterého kdy nějaké děti schraňovaly ve své krabici s hračkami. Už sedm let před tím byl na americkém trhu k dostání My Pretty Pony (tedy ne poník „malý", nýbrž „pěkný“). Byl poměrně velký (čtvrt metru) a v krabici bylo spolu s ním dodáváno různé ‚fintící‘ příslušenství.

Taky se dalo zatáhnout za provázek a poník vykonával jednoduché pohyby končetinami. Jenže to bylo podle všeho tehdejším holčičkám (i některým chlapečkům, pro které byl Pěkný Poník rovněž původně určen) asi málo. Proto byl o rok později uveden nový střídmější model v menší velikosti, určený již zejména jen malým ženám. Byla opuštěna ‚chlapecká‘ pohyblivá mechanika, zato se přidalo na pastelových barvách a možnostech si svého poníka různě zkrášlovat.

Největší ‚boom‘ pak tahle hračka zaznamenala ve Spojených státech rok před naší Sametovou revolucí. A co se stalo s oním Pěkným poníkem? Nic zvláštního. Když se vyprodaly zásoby z počátku osmdesátých let, s jeho další výrobou se již nepokračovalo. Zato Můj malý poník přežívá dodnes. Viz třeba ZDE.

21. GameBoy (1990)

Chlubí se přídomkem „první kapesní herní konzole prodávaná s komerčním úspěchem“. To s tím komerčním úspěchem je jistě pravda, ale jinak to rozhodně nebyla zdaleka první konzole – vezměte třeba takový Ну, погоди!, který přišel už o pár let předtím v rámci zemí RVHP i k nám, do Československa. Jenže tenkrát v SSSR – odkud pochází tahle hra i její pozdější verze Chobotnice, kdy bylo třeba projít trasu z jednoho rohu obrazovky do druhého, aniž by vás sežralo chapadlo – se ‚západní komerce‘ moc nenosila.

Zajímavé v tomhle ohledu je, že se k tehdejšímu GameBoyi prodávala i cartridge (zásuvný modul) s jinou hrou – Tetris, kterou vymyslel tehdy ještě sovětský programátor Alexej Pažitnov (více o ikonických herních vývojářích najdete ZDE).

22. Super Soaker (1993)

Cestování časem na ultradlouhé vzdálenosti je lákavá představa, ovšem stále jen z říše snů. Poměrně neškodná vodní zbraň, schopná vmžiku dostříknout do vzdálenosti dvou metrů, je očividně skromějším, zato ale reálnějším počinem. V roce 1993 představil inženýr Lonnie Johnson světu tenhle SuperSoaker. Lonnie Johnson nebyl ale ledajaký inženýr – pracoval pro NASA na projektech, jako byly sondy Voyager, Mars Observer nebo Galileo. Během toho přišel na mechanismus téhle vodní zbraně, která představuje nejviditelnější a nejhmatatelnější pracovní úspěch jeho kariéry.

Dodnes se jí v USA prodalo kolem 250 milionů – porovnejte to s tím, kolik má tahle země obyvatel. Logicky se pak od té doby až dodnes rozrostly řady těchto zbraní, a to nejen ve fyzických, ale i virtuálních podobách.

23. Tickle Me Elmo (1996)

Ron Dubren (dnes označován za amerického vynálezce) prý takhle jednou na začátku devadesátých let koukal v parku na děti. Nebyl v tom žádný nemravný kontext – protože když sedíte někde v parku a jsou tam hrající si děti, je celkem nemožné je kvůli jejich pohybovým a hlasovým projevům ignorovat. Každopádně při téhle příležitosti – zřejmě jak se děti vzájemně škádlily – Rona napadlo, že by nebylo od věci vyrobit plyšáka, který by se smál, když ho polechtáte.

S kamarádem tedy sestrojil plyšovou opici s elektronickým čipem v břiše a se zvukovým zařízením v ústech, která tyhle jejich představy splňovala. Bohužel, kvůli amatérskému marketingu nezaznamenala jejich nová hračka téměř žádný úspěch. Až teprve v roce 1996, když byl osloven tvůrci legendárního pořadu pro děti Sesame Street, zda by neprodal svůj ‚smíchvyluzující‘ vynález pro jednu z postaviček, se začalo blýskat na komerčněji úspěšnější časy. A to až tak moc, že se nový Elmo, polechtej mě stal nejúspěšnějším hitem vánoční sezóny roku 1996.

Nejen že se tehdy na něj stály fronty, ale vystresovaní rodiče dokonce zkoušeli předbíhat s tím, že ochotně zaplatí víc, než byla oficiálně stanovená cena.

24. Tamagoči (1997)

Tahle interaktivní hračka vznikla v Japonsku v roce 1997, ačkoli první podobné koncepty (například Stone Pet zmíněný v prvním dílu) byly na světě již dávno předtím. Jednoduchý nápad spojený s kapesní konzolí zaznamenal rychlý úspěch – dodnes se téhle hračky prodalo po celém světě přes 70 milionů. Nejvíce ovšem jen v prvním roce, pak prodeje postupně klesaly, jak se začaly objevovat podobné hry – u nichž dříve či později děti i vy zjistíte, že jsou jen nesmyslným žroutem času bez nějakého dlouhodobě smysluplnějšího vývoje.

Hrát si s virtuálním zvířátkem můžete i dnes, aniž byste si museli pořizovat zvláštní ‚strojek‘ – existují verze jak pro mobil, tak i pro počítače, např. ZDE.

25. Furby (1998)

V polovině devadesátých let už bylo jasné, že budoucnost patří trhu s tech-toy výrobky. Hasbro proto mimo jiné koupilo v roce 1997 společnost Tiger Electronics, výrobce tehdy populárních elektronických hraček Giga Pets, odvozených od již osvědčeného japonského Tamagočiho. O rok později pak byl představen hračkářský hybrid Furby – mluvící chlupaté animatronické stvoření, které své vlastníky zahrnuje „projevy náklonnosti a lásky“. Prodalo se ho tehdy přes 14 milionů – a ačkoli jeho slovník obsahoval na 200 anglických nebo čistě ‚furbyovských‘ slov a frází, americkým dětem, ale i dospělým prý stačilo prosté „I Love You“, aby se minimálně pro tyhle Vánoce stal jejich nejoblíbenější (a tudíž nejžádanější) hračkou.

Více najdete na furby.cz.