4. Nejlínější plemena

Možná rádi lenošíte nebo jste tělesně indisponovaní pro dlouhé procházky. Krom trpasličích plemen, která se během několika málo vašich kroků dokážou poměrně obstojně vyřádit, jsou tu i některá plemena větší, jež vás na procházku horentně tahat opravdu nebudou.

Další z něžných obrů, zmíněný novofundlanďan, se musí do aktivity opravdu nutit. Jsou tak líní, že někdy mohou dokonce odmítat se vůbec pohnout, což může být u více než 50 kg těžkého macka docela problém. Někdy je těžké uvěřit, že byl vyšlechtěn jako záchranářský pes. Pokud tedy hledáte pohybově nenáročného psa, je pro vás ten pravý. Tedy spíše pro vaši zahradu než pro vaši garsonku.

Nízcí, zavalití a trochu prohnutí, pokrytí nepřiměřeně mohutnou vrstvou kůže, baseti pověst lenochů už dávno mají. Probrat se dají jen za přítomnosti jiných psů a menších tvorů, jinak se rádi rozvalují. Není divu, tahat se s takovým břemenem! A pozor, tihle osobití mazlíci jsou také velmi dobrosrdeční.

Další z psíků s poněkud znevýhodňující tělesnou stavbou. Když ho spatříte chroptícího, kterak se valí za pánem na procházce, dokážete jeho potřebu věčně polehávat, nebo jen tak stát a pokukovat, docela pochopit. Vyšlechtěn byl přitom pro zápasy s medvědy a býky – no chápete to?

5. Dlouhověká plemena

Chcete se svým mazlíkem zažít co nejvíce krásných let? Čtěte dál.

Jeden by si pomyslel, že se tohle „přešlechtěné“, miniaturní plemeno nemůže dožít mnoha let, že musí být neduživé. Opak je pravdou. Není neobvyklé, že se čivava dožije i dvaceti let, v čemž jí mohou konkurovat snad jen australští honáčtí psi nebo voříšci. Problémem může však být jejich přehnané obranářství a agresivita, kterou i přes jejich velikost není radno podcenit. Takovýhle prcek sice nikomu neublíží, ale může být dost na obtíž, a navíc někdo může dost snadno ublížit jemu. Takže pevnou ruku!

Australský honácký pes je u nás ještě docela málo rozšířený, díky jeho mnohostranně dobrým vlastnostem se to však nejspíš brzy změní. Je totiž inteligentní, talentovaný, samostatný, skromný, houževnatý a pracovitý snad víc než pověstně workoholická border kolie. Dobře hlídá, ale není agresivní. K tomu ještě přičtěme, že skoro neštěká a běžně se dožívá věku kolem šestnácti let. Mnohdy i dvaceti. Snad jedinou nevýhodou je jeho silná vazba na pána, takže si dobře rozmyslete, zda to s ním myslíte vážně!

Yorkšírský teriér – tento uňafaný, hyperaktivní prcek je lidmi buď milovaný, nebo téměř nenáviděný. Teriéří složka jeho povahy je opravdu mocná, takže jeho pobíhání, poskakování a štěkání, v kombinaci s lidským nedostatkem respektu k rase tak maličké, může být vyhroceno v opravdový despekt. Svou rodinu má nicméně rád a hodí se i k dětem. Navíc vás zřejmě jen tak neopustí, dožívá se totiž běžně i šestnácti let. Náročných i krásných šestnácti let.

PS: Co si budeme povídat - nejlepší jsou stejně voříšci!

A proč je dobré pořídit si psa i pro vlastní osobní rozvoj? To se dočtete TADY!

A ZDE si můžete přečíst, proč jsou pro nás pejsci jako droga!