Byla poprava Che Guevary vraždou, jak se často můžete doslechnout z úst levičáků? Je to nesmyslná otázka. Byl snad vraždou atentát na Heydrichovi? A kdyby někdo zastřelil Hitlera, Lenina, Stalina nebo Husáka, byla by to vražda? Z hlediska vyšší spravedlnosti přece seržant Terán zastřelením Guevary jen pomstil smrt a utrpení desetitisíců lidí.
Che byl nejen architektem zrůdného Castrova totalitního režimu, ale jako jeden z nejvyšších velitelů rudých gard se osobně podílel na hromadných popravách odpůrců kubánské revoluce. Podle CIA nese přímou odpovědnost za smrt více než šesti set lidí, které prý s oblibou osobně střílel do týla.
„Preventivní medicína“
V roce 1962 kromě toho Guevara málem rozpoutal celosvětovou jadernou válku. Pomohl totiž sovětským poradcům na Ostrově svobody s instalací jaderných zbraní a po vypuknutí kubánské krize prosazoval jejich okamžité odpálení na Spojené státy. Když Rusové ustoupili a rakety z Kuby odvezli, neskrýval prý Che zklamání z jejich „nedůslednosti“.
Diktátor Fidel Castro krátce po Cheho popravě řekl: „Ti, kdo si myslí, že zabili i jeho ideje, se mýlí. Naopak - kubánské děti teď budou chtít být jako Che.“ Pánbů s námi a zlé pryč, Fideli. Souhlasím spíš s agentem CIA Walterem Rostowem, který v dopise prezidentu Johnsonovi označil odstranění Che Guevary přiléhavě za „preventivní medicínu“. To je přesné!
Historie nezná „kdyby“, ale Terán nejspíš stisknutím kohoutku zabránil obrovskému krveprolití. Co by se asi stalo, kdyby se Guevarův blouznivý sen o marxistické revoluci v celé Jižní Americe uskutečnil? „Chci vytvořit dva, tři... mnoho nových Vietnamů,“ prohlásil prý kdysi. Ale ať už je to jak chce, byl to seržant Terán, kdo šesti ranami z karabiny M-2 stvořil legendu o hrdinovi. Dnes by bylo Guevarovi 87 let. A není nic trapnějšího než zestárlý revolucionář.
Ruce ve formalínu
Mrtvému revolucionáři uřízli vojáci obě ruce a naložili je do formalínu pro případ, že by chtěla Kuba popřít Cheho totožnost. Jeho tělo skončilo na třicet let v hromadném hrobě spolu s mrtvolami dalších partyzánů. V říjnu 1997 byla kostra „národního hrdiny“ dopravena zvláštním letadlem na Kubu. Dnes je uložena v mauzoleu ve městě Santa Clara, kam Guevara kdysi vstoupil v čele revolučních gard.
Jeho konzervované ruce nejprve dva roky ukrýval levicový bolivijský ministr vnitra Antonio Arguedas, od něhož pak byly v roce 1969 propašovány na Kubu složitou cestou přes Moskvu v diplomatickém zavazadle pracovníka maďarského velvyslanectví.
Guevarova posmrtná sláva zaplavila svět ve dvou vlnách v rozmezí třiceti let. Ihned po své smrti se stal symbolem revolty mládí. Koncem 60. let byl idolem radikálních levicových studentů, které oslovily jeho fanatické a zcestné sny o všeobecné světové revoluci a o boji proti kapitalismu. Guevarovy portréty tehdy zdobily zdi amerických univerzitních campusů a shlížely z vlajek na hořící barikády v centru Paříže.
V 70. a 80. letech se na jihoamerického vizionáře zapomnělo. Z mrtvých vstal Che až v roce 1997 poté, co byly v Bolívii objeveny jeho ostatky. Postmoderní svět, v němž už není pro žádné velké ideologie místo, si jej však přetvořil k obrazu svému.
Móda proměnila antiimperialistického tygra ve vyprázdněnou a bezzubou reklamní pop-ikonu. Recyklovaný obraz levicového fanatika se objevil v mnoha kapitalistických reklamních kampaních. Historie ukázala, že je to jediný rozumný způsob, jak se snílky o lepším světě naložit.
Zájezd po stopách teroristy
Odpolitizovaný, sterilizovaný, trivializovaný a tisíckrát recyklovaný Che se tak paradoxně stal součástí toho, proti čemu kdysi bojoval – kapitalismu. Objevil se na tričkách, odznacích, samolepkách a stínidlech na lampy. Americká skupina Rave Against the Machine použila jeho portrét na obal desky Bombtrack (1993), firma Fischer s ním spojila model lyží s názvem Revoluce. Švýcarský výrobce Swatch vrhl na trh hodinky nesoucí Guevarův portrét.
V Leninově kavárně v Helsinkách si můžete objednat kávu Che s kubánským rumem. Naservírují vám ji hořící, což má prý symbolizovat revolucionářovo planoucí srdce. Jeden britský pivovar si vybral Cheho tvář pro reklamu na pivo se sloganem „Zakázáno v USA. To musí být dobré!“
V Parkerově velkofilmu Evita (1996) vystoupil v roli Che Guevary po boku zpěvačky Madonny slavný Antonio Banderas. Revolucionářův život posloužil jako námět k osmi celovečerním filmům a Che se mihl i v kresleném seriálu o Simpsonovic rodince. S americkými cestovními kancelářemi můžete podniknout „Guevaratour“ - putování bolivijskými horami po stopách Cheho partyzánů. Za návštěvu někdejšího Guevarovu ve Vallegrande se dnes platí vstupné.
„Západní svět prázdného soutěžení, cynismu a povrchního konzumu v něm prostě našel iluzi humanistického hrdiny, který se nebál položit život v boji za lepší svět,“ vysvětluje „guevarománii“ brazilský psycholog Orlando Borrego. „Stejně jako James Dean zemřel i Che za své ideály romanticky mladý. A navíc - vždyť on v tom svém baretu a s vousy vypadá skoro jako Ježíš.“
Třikrát horší než Hitler
A nám nezbývá, než se znovu zeptat – když se to smí s Guevarou, proč se to nesmí s Hitlerem? Nacistický režim stál podle historiků život asi 25 milionů lidí. Komunistický režim, který Che pomáhal budovat, ale celosvětově zavraždil asi 75 milionů lidí – tedy třikrát víc. I proto je tak podivná tahle fotka z nedávné Obamovy návštěvy Kuby. Nechal by se snad americký prezident vyfotit pod Hitlerovým portrétem nebo pod obrovitou svastikou?
Až zase potkáte nějakého mladého levicového pitomce v tričku s Guevarou, připomeňte mu, že má na tričku teroristu a vraha. A na to tričko mu opovržlivě plivněte.
Anketa
Oblékli byste si tričko s Guevarou?