Zatím se to povedlo jen jednomu člověku na světě: dvakrát po sobě vyhrát festival na ukončení bikové sezony Marosana End Of Season v prostoru bývalého uhelného dolu v Žacléři. Tím člověkem je Michal Maroši, který tuto akci pořádá už šestnáct let a který byl nejrychlejší v obou finálových jízdách Mazda Dual Slalomu.    

Mohlo by to skončit touhle krátkou zprávou. Co taky víc říct? Snad, že v Budvar Slopestylu šly triky nejlíp Tomáši Zejdovi alias Leaderovi. Leader umí, což letos dokázal šestým místem na slopestylu na Crankworx v kanadském Whistleru. Nikam dál se to už dotáhnout nedá. A to už je opravdu všechno z letošní Marosany? Asi. Ale přemýšlel vůbec někdo o tom, kolik dá práce tohle všechno uspořádat? Co je k tomu všechno potřeba?

 

1. Charisma

Poprvé Michal pořádal Marosanu před šestnácti lety. Tehdy mu bylo dvacet let. Nejdřív to byla jenom párty, ale pak se přidal i závod. A tak se zrodil základ legendy. Nejdřív se zasportovalo, a pak se na baru všichni náležitě rozloučili se sezonou, aby si řekli čau - uvidíme se zas na jaře. A přiznejte si, kdo dokáže šestnáct let vydržet u jedné věci? Nebo spíš, kdo za sebou dokáže tak dlouho táhnout takové množství nadšenců? Michal Maroši. A ještě k tomu pak dojede jako první.    

2. Pevné svaly

Protože samo se to neudělá. Aby se za jeden víkend daly uspořádat závody v Mazda Dual Slalomu a Budvar Slopestylu, znamená to udělat spoustu práce. Na svahu se musí vykosit tráva, vyrobit klopené zatáčky a skoky, postavit branky, vytáhout na vrchol startovní bránu a zprovoznit ji. Dole mezitím brigádníci makají na překážkách. Celá plocha se musí zplanýrovat, vyčistit, vysušit, odbahnit a pak se začne stavět. Pracuje se se dřevem, s tunou hřebíků, s kladivy, ručními i motorovými pilami a dalšími nástroji.    

3. Dobrá parta

Celé dvacetičlenné partě dá dvanáct dní práce, než všechno nachystá. Kromě tratí se v obří důlní garáži musel deseticentimetrový nános prachu, aby se zde udělal jeden z nejstylovějších barů, jaké si umíte představit. Ve chvíli, kdy sem dorazili první diváci, tu už tryskaly dva druhy Budvaru a na grilu se chystaly dokonalé burgery. Pro všechny návštěvníky se muselo zajistit ubytování, všichni se museli zaregistrovat. To a tisíce dalších drobností by se neobešlo bez týmu, který táhne za jeden provaz.      

4. Podpora shora

Všichni víme, že bez sponzorů by to nešlo. Ledaže by Michal zvedl startovné na desetinásobek. „Takže díky všem zúčastněným,” říká legendární biker. Obzvlášť je pak vděčný řediteli žacléřského areálu, který pro Marosanu poskytl tuto jedinečnou závodní arénu již potřetí v řadě.    

5. Závodníci

Pořád se nadává, jak všichni jenom sedí u televize, mačkají Playstation a neslezou z Facebooku. Na Marosaně se můžete utvrdit v tom, že to zdaleka není tak zlé. Do Mazda Dual Slalomu se přihlásilo celkem 111 lidí! Do souboje o vítěze Budvar Slopestylu nastoupilo přes dvacet borců, ale není divu, že jejich počet nedosáhl množství slalomářů. Slopestyle měl parametry světových soutěží a upřímně - kdo z vás má na to skočit z pět metrů vysokého úvodního dropu? Ale i přítomnost dobré tisícovky diváků svědčí o tom, že bikeři nejsou žádní lenoši.    

6. Žízeň

A ta je naštěstí bikerům vlastní. Během akce se vypilo pětadvacet obřích sudů Budvaru, několik desítek lahví Jägermeisteru a nepočítaně plat Red Bullů. Sobotní Jagermeister Afterparty s vystoupením Status Praesents trvala do čtyř do rána, a pak se ještě přesunula do žacléřského nonstopu. Další důkaz, že bikeři mají opravdu výdrž.    

7. Štěstí

Štěstí na sponzory. Na to, že nejhorším zraněním bylo jedno vykloubené rameno. Štěstí, že to lidi pořád ještě baví. A také velké štěstí na počasí, protože zatímco v celé republice ještě v pátek lilo, v Žacléři už svahy osychaly. A v sobotu dorazilo pravé babí léto se sluncem. Co víc by si člověk ještě mohl přát? Aby to Michalovi a celé partě kolem vydrželo i příští rok. Proslýchá se něco o změně lokality. Ale kdo ví? Všechno se ještě uvidí.   A takhle nějak to pak vypadá: