Hvězdy
Spatření a observace hvězd na noční obloze je fascinující v mnohem širším kontextu, než by se na první pohled mohlo zdát. Vezměme si jako příklad galaxii v Andromedě, která je viditelná pouhým okem. Ta je vzdálena asi 2,5 miliónu světelných let od Země, což znamená, že světlo, které tato galaxie a její hvězdy vyzařují, cestuje k zemi po dobu dvou a půl milionů let.
Co si lze pod touto informací představit? Jednoduše to, že je člověk schopen velice snadno pohlédnout 2,5 milionů let do minulosti. Světlo, která k nám právě teď dopadá z galaxie v Andromedě, bylo totiž touto galaxií vyzářeno právě 2,5 milionů let zpět.
Světlo
Představit si něco podobného z naší perspektivy je obtížné, proto často pomáhá zaměnit výchozí bod zmiňovaného světla. Pokud by v galaxii v Andromedě žila mimozemská civilizace a my bychom jejich směrem ze Země začali právě teď posílat světelný signál (dostatečně silným světlem), mimozemská civilizace by si tohoto světla všimla až za 2,5 milionů let a to z prostého důvodu – světlo cestuje prostorem omezenou rychlostí (rychlostí světla), která je sice nepředstavitelně obrovská, přesto je omezená.
Některé hvězdy jsou ovšem od Země vzdáleny i několik miliard světelných let. Vzhledem k omezené životnosti hvězd je tedy reálné, že některé hvězdy, které stále spatřujeme na noční obloze, už ve skutečnosti dávno zanikly.
V souvislosti s obrovskou vzdáleností si tedy lze představit, že světlo, které u takto vzdálených hvězd spatřujeme, bylo vyprodukováno někdy v „pubertě“ těchto hvězd, ačkoli jsou tyto hvězdy mnohdy už dávno po smrti.
Pohled do minulosti
Jak daleko do minulosti tedy člověk vlastně může vidět? Mohl by se podívat až ke vzniku samotného vesmíru? Odpovědí na druhou otázku je ano. Člověk opravdu může pohlédnout například až 13,8 miliardy let zpět do minulosti, což je již velice blízko velkému třesku.
To znamená, že můžeme spatřit světlo, které začalo svoji cestu dříve, než začaly existovat galaxie. Toto světlo je nejstarodávnějším světlem ve vesmíru a říká se mu reliktní záření či kosmické mikrovlnné pozadí. Jedná se zároveň o jeden z důkazů teorie velkého třesku.
Zdroj: Brian Cox, Wikipedia, Forbes, Wired