Jugoslávie
Navzdory pokusům zachovat neutralitu na počátku druhé světové války Jugoslávie nakonec podlehla a koncem roku 1940 podepsala s Německem takzvanou „smlouvu o přátelství“, aby se v březnu následujícího roku připojila k trojstrannému paktu Osy.
Davy Jugoslávců proti tomuto spojenectví protestovaly, což vyvrcholilo pádem regentů, kteří se od vzniku Jugoslávie na konci první světové války pokoušeli udržet křehkou konfederaci etnických skupin a regionů pohromadě.
Král Petr
Srbská armáda dosadila krátce poté k moci knížete Petra. Nový král odmítl spojenectví s Německem a Němci se mu pomstili masivním bombardováním Bělehradu, při němž zahynulo asi 17 tisíc lidí.
Jugoslávský odpor se zhroutil, a tak byl král Petr nucen odjet do Londýna, kde zřídil exilovou vládu. Hitler poté začal rozdělovat Jugoslávii na takzvané loutkové státy, rozdělené především podle etnického klíče – v naději, že se mu podaří získat loajalitu některých z nich, například Chorvatů, a to příslibem poválečného nezávislého státu.
Mnoho Chorvatů totiž ve skutečnosti bojovalo po boku Němců proti Sovětskému svazu. Příležitost pak dostaly i okolní státy a spojenci nacistického Německa – Maďarsko, Bulharsko i Itálie si z Jugoslávie kousek ukously, zatímco srbští odpůrci byli masakrováni.
Nařízení Wilhelma Keitela
V dubnu roku 1941 zahájily německé a italské jednotky útok na Jugoslávii, což dospělo k vytvoření a masivnímu rozvoji jugoslávských odbojových hnutí. V Kragujevci byla situace zpočátku klidná, s postupem času však tamější odbojové hnutí rostlo v počtech i na síle.
Odbojářům se brzy podařilo ovládnout rozsáhlé území na západě Srbska a vytvořit takzvanou Užickou republiku, osvobozené území. Hitler reagoval přímočarým nařízením – potlačit povstání za každou cenu. Wilhelm Keitel vydal současně nařízení, dle kterého mělo být za každého německého vojáka popraveno 100 osob, za každého zraněného pak polovina.
Zdroj: History, Wikipedia