Jedná se o jednu z nejefektivnějších statických protitankových překážek, která získala popularitu zejména během druhé světové války. Tzv. „český ježek“ neboli rozsocháč je dílem majora Františka Kašíka, českého vojáka, jenž tuto úspěšnou koncepci protitankové překážky navrhl pro Ředitelství opevňovacích prací, kam byl roku 1935 povolán. Český ježek byl posléze v bojích druhé světové války používán většinou armád obou bojujících stran, včetně německých i sovětských vojsk.
František Kašík
Protitankový ježek byl stejně jako ostnatý drát jednou z nejvýznamnějších překážek pro pozemní vojenské síly v minulém století, zejména pak v průběhu druhé světové války, kdy byly obě tyto koncepce nejhojněji využívány. Není však příliš známou skutečností, že za rozsocháčem, tzv. českým ježkem, stojí český voják František Kašík.
František Kašík se narodil v roce 1888 v Polné nedaleko Německého Brodu na Českomoravské vysočině. Krátce studoval na Českém vysokém učení technickém a krátce poté, co Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, byl odveden k povinné vojenské službě a zařazen k dělostřeleckému pluku nasazenému v pevnosti Přemysl v Haliči na východní válečné frontě.
Ruské zajetí
Po dobytí pevnosti v březnu 1915 se dostal do ruského zajetí. Posléze se účastnil bojů jako československý legionář v Rusku a zapojil se do ruské občanské války a tzv. sibiřské anabáze. Poté, co se vrátil do nově vzniklého Československa a oženil se s Eliškou roz. Klusáčkovou z Polné, vstoupil do nově vytvořené Československé armády.
Roku 1935 pak byl již v pozici majora povolán na Ředitelství opevňovacích prací. ŘOP bylo pověřeno budováním rozsáhlého opevňovacího systému podél hranice s nacistickým Německem a některými dalšími sousedními zeměmi, a to především prostřednictvím budování rozsáhlé sítě betonových bunkrů a dalších vojenských objektů.
„Český ježek“
Sám Kašík se stal autorem několika ženijních opevňovacích systémů, z nichž nejvýznamnější a nejpoužívanější byl již zmíněný rozsocháč, tedy protitankový ježek. Jednalo se o statickou ocelovou protitankovou překážku, která vznikla de facto jako zdokonalení koncepce zátarasu zvaného „španělský jezdec“.
Revoluční byl rozsocháč zejména ve své efektivitě a jednoduchosti – svou funkci si totiž zachovává i při „převrácení“, např. velmi blízkou explozí. Odolával i dlouhodobému působení pěchotních zbraní. Ve spojení s ostnatým drátem poskytoval obranu i před výpady útočící pěchoty, které však po přiblížení poskytl částečné krytí před palbou obránců.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
