V neděli je tomu 55 let od 20. srpna 1968. Okamžik, který se nesmazatelně a nechvalně zapsal do československé historie. V noci na 20. srpna totiž vtrhlo do Československa přibližně 200 tisíc vojáků a 5 tisíc tanků Varšavské smlouvy, aby potlačili probíhající „pražské jaro“, tedy krátké období liberalizace v tehdejším silně komunistickém a totalitním státě.
Komunismus v Československu
Prosovětští komunisté převzali kontrolu nad československou demokratickou vládou v roce 1948. Od té doby se kromě komunistických ideálů (beztřídní společnost, vzestup proletariátu atp.) země řídila i po vzoru stalinského Ruska.
Stalinismus byl primární a jedinou přípustnou ideologií až do roku 1964. Do té doby splňovalo Československo všechny základní rysy totalitního státu – uzavření hranic, ztráta identity a ovládání mas, masivní ideologická propaganda, teror, tresty smrti, absence názorových protiproudů, přepisování dějin, vláda jedné strany, monopol na kulturu, prostředky masové komunikace a média.
Pražské jaro
Od roku 1964 však začal povstávat postupný trend liberalizace. Mírná ekonomická reforma však mnoha Čechoslovákům nestačila, a tak začali od roku 1966 studenti a intelektuálové agitovat za změny ve školství a ukončení cenzury.
V lednu 1968 pak vystřídal Antonína Novotného ve funkci prvního tajemníka Alexander Dubček, jenž byl jednomyslně zvolen ústředním výborem. Aby si svou mocenskou základnu Alexander Dubček zajistil, apeloval na veřejnost, aby vyjádřila podporu jeho navrhovaným reformám.
Odezva byla ohromující a komunistické vedení převzali tzv. čeští a slovenští reformátoři. V dubnu nová garnitura představila svůj „Akční program“, jenž sliboval demokratické volby, větší autonomii Slovenska, svobodu slova a náboženského vyznání, zrušení cenzury, konec omezení cestování a velké průmyslové i zemědělské reformy.
Socialismus s lidskou tváří
Dubček tehdy slavně prohlásil, že nabízí „socialismus s lidskou tváří“. Československá veřejnost tehdy přivítala reformy radostně a dlouhodobá stagnující československá národní kultura začala vzkvétat. Právě toto období se posléze začalo nazývat „pražské jaro“.
Koncem června pak byl zveřejněn lidový manifest s názvem „Dva tisíce slov“, vyzývající k ještě rychlejšímu pokroku směrem k plnohodnotné demokracii. Sovětský svaz a jeho satelitní státy, kterými bylo např. Polsko nebo východní Německo, byly velice znepokojeny situací v Československu, která byla zřejmě bezprostředním kolapsem onoho stalinského komunismu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
