Československé opevnění
Rozsocháče byly zprvu ve velkém rozsahu použity v ČSR při budování československého opevnění v oblasti Sudet, průmyslově vyráběný typ byl armádou vybrán na základě četných zkoušek. Po Mnichovské dohodě a obsazení Československa všechny existující rozsocháče zabral Wehrmacht.
Ukořistěné rozsocháče byly použity pro německé opevnění a ve velkém počtu se začaly vyrábět nové kusy. Němci je použili například k zabezpečení Atlantického valu a na pláži Omaha. Hojně využívány byly rozsocháče během druhé světové války i v Sovětském svazu, kde byly vyráběny z veškerého dostupného masivního kovového materiálu, například z kolejnic – někdy dokonce i ze dřeva.
Efektivní a jednoduchá konstrukce
Při bojích v ulicích měst bylo jejich použití nadmíru efektivní, jediný rozsocháč dokázal zablokovat celou ulici. V pozdější fázi historie minulého století byl rozsocháč použit i na hranicích Německé demokratické republiky a v mezipásmu Berlínské zdi, přičemž existovala i provedení železobetonová.
Co se týče konstrukce, jde o tři rovnoramenné úhelníky spojené do trojramenného kříže tvořícího osy osmistěnu. Úhelníky byly spojeny pomocí styčníkových plechů šrouby a nýty, ale existovaly i verze svařované. První dva úhelníky byly spojeny do kříže a třetí napříč byl na silný styčníkový plech našroubován metrickými šrouby. Důvodem byla snazší přeprava takto rozložené překážky.
Na koncích všech ramen byly navařeny silnostěnné patky proti zaboření do půdy a také zářez, do kterého se mohl uchytit ostnatý drát. Pokud byl podkladem beton, jednotlivé prvky k němu mohly být ukotveny přes otvory v patkách. Hmotnost celé původní konstrukce byla zpravidla necelých 200 kilogramů.
Rozsocháč hojně využívali nacisté
Mimo to Kašík navrhl také speciální heslový zámek pro poklopy kabelových komor a další zařízení. Zdaleka nejslavnějším byl ale „český ježek“, který se pro svou jednoduchost, zároveň mimořádnou účinnost a bojovou odolnost stal široce rozšířenou koncepcí. Koncept převzaly téměř všechny armády světa.
Po obsazení druhé republiky armádou nacistického Německa a vzniku protektorátu opustil František Kašík armádu a jako vlastenec se zapojil do organizace Obrana národa, jež sdružovala zejména někdejší vojáky československé armády v odbojové činnosti proti německým okupantům. V té době jej údajně velice tížilo vědomí, že jím navržený rozsocháč byl během vypuknutí druhé světové války hojně využíván německou armádou.
Po osvobození Československa roku 1945 se vrátil do Československé armády, v dubnu 1947 byl pak přeložen do zálohy a krátce poté armádu opustil. Posléze se podílel na práci v památkové péči, podílel se na opravách Pražského hradu a přilehlého Jeleního příkopu v 50. letech či na výstavbě Laterny magiky v Praze. Roku 1962 odešel František Kašík do penze a 18. září roku 1969 zemřel, patrně v Praze.
Zdroj: Wikipedia, Zoom