Útok ruské armády na Ukrajinu stále trvá a Vladimir Putin jej stále vede s úmyslem „demilitarizovat a denacifikovat“ suverénní ukrajinský stát, „ochránit“ ruské obyvatelstvo na cizím území a ubránit Rusko před hrozbou Západu. Celá situace se až absurdně podobá událostem v počátku druhé světové války, kdy se Sovětský svaz uchýlil k napadení jak Polska, tak Finska. Napadení Finska se mimo jiné často označuje jako zimní válka, přestože šlo o jednostrannou agresi. Sovětský diktátor Josif Stalin tehdy doopravdy odkryl své karty a postavil sám sebe v mezinárodních očích vedle Adolfa Hitlera, jenž druhou světovou válku v Evropě rozpoutal. Na sovětské geopolitické kroky z počátku druhé světové války se z dnešní perspektivy často zapomíná, a to vzhledem k obrovskému počtu obětí ruského obyvatelstva a ke skutečnosti, že Sovětský svaz byl na konci války jednou z vítězných mocností.
Následující třídílná série se pokusí objasnit analogii mezi sovětskou a ruskou agresí k okolním státům, v jejímž rámci rovněž poukáže na aspekty, které obě historické etapy spojují. Díl II. – Napadení Polska a eskalace sovětsko-finských vztahů
„Ochrana“ obyvatelstva v Polsku
Je dobré připomenout, že Polsko mělo jak s nacistickým Německem, tak se Sovětským svazem pakt o neútočení – oba tyto pakty byly ovšem během měsíce září 1939 jednostranně porušeny, Německem i Sovětským svazem. Není ke škodě také poznamenat, že území připojená k Sovětskému svazu v letech 1939 až 1940 (severní Bukovina, jižní Besarábie, Herca) jsou v současnosti součástí Ukrajiny.
A jak vlastně tehdy Stalin odůvodnil zapojení Rudé armády do invaze do Polska? Tvrdil, že jde o ochranu ruského, běloruského a ukrajinského obyvatelstva před rychle postupujícími německými silami – je ovšem prokázáno, že útok byl předem domluven a tam, kde to bylo možné, spolu obě strany spolupracovaly. Že by snad toto objasnění připomínalo jinou událost? Správně. Když Vladimir Putin anektoval Krym, tvrdil, že se jedná pouze o ochranu ruského obyvatelstva, které na daném území trpí.
Co následovalo poté, je už dobře známo – zmínit lze například Katyňský masakr, během kterého jednotky NKVD na Stalinův příkaz v roce 1940 zavraždily přibližně 22 tisíc Poláků. Polská nevraživost směrem k Sovětskému svazu a následně i Rusku je zřetelná i dnes.
Finsko jako hrozba pro Sovětský svaz
Finská zkušenost se Sovětským svazem je dosti podobná té polské. Ačkoli se o zimní válce referuje jako o vojenském střetnutí a „válce“ mezi Finskem a Sovětským svazem, fakticky šlo o neohlášené napadení suverénního státu Sovětským svazem – znovu lze poukázat na analogii se současným rusko-ukrajinským konfliktem. Sovětská ofenziva začala znenadání a bez vyhlášení války 30. listopadu roku 1939.
Komické je zejména Stalinovo vysvětlení, že je Finsko obrovskou hrozbou pro Sovětský svaz, neboť by klidně mohlo těžkým dělostřelectvem během mžiku zlikvidovat celý Leningrad. Problém byl v tom, že Finsko žádným těžkým dělostřelectvem nedisponovalo a Josif Stalin se tedy zaštiťoval jen uměle vytvořenou představou o potenciálním finském nebezpečí. Jen pro upřesnění – Finsko mělo tehdy necelé čtyři miliony obyvatel, zatímco Sovětský svaz přes sto milionů.
Nevýhodné podmínky pod výhružkou války
Mezi Finskem a Sovětským svazem byl navíc 21. ledna roku 1932 uzavřen pakt o neútočení, jenž byl znovu potvrzen v roce 1934, a to na následujících deset let. Ve stejném roce se navíc Sovětský svaz připojil ke Společnosti národů, ze které byl ovšem roku 1939 vyloučen, právě v souvislosti s napadením Finska.
Těsně před ofenzivou pochopitelně došlo k určitému vyjednávání a nabídkám ze strany SSSR – Sovětský svaz po Finsku požadoval ostrovy ve Finském zálivu, území na Rybářském poloostrově, posun hranic a rovněž právo na volný přesun jednotek po finském území, zřízení vojenské základny Rudé armády v Hanko a právo vojensky využívat přístav Petsamo. Finsko se také muselo zavázat k vojenskému podpoření SSSR v případě útoku kohokoliv.
Za to všechno nabídl Sovětský svaz Finsku území severně od Ladožského jezera, které nejen že bylo velice chudé, navíc však bylo zpustošené Rudou armádou, která ve Východní Karélii potlačovala povstání. Finsko sice na část nevýhodných nabídek přistoupilo, Sověti se ovšem i přesto uchýlili k výhružkám válkou a k rozsáhlým přesunům jednotek k finským hranicím.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
