Českoslovenští obyvatelé proti invazi protestovali veřejnými demonstracemi a dalšími nenásilnými taktikami, s hranatými železnými maringotkami se však soupeří těžce. Liberální reformy prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka byly zrušeny a jeho nástupcem se stal Gustáv Husák. Tím začalo období normalizace.
Varování z Moskvy
Sovětský vůdce Leonid Brežněv varoval Dubčeka, aby své reformy zastavil. Dubček povzbuzen silnou popularitou napříč společností však zastřené hrozby odmítal. V červenci se pak československý první tajemník odmítl zúčastnit speciální schůzky mocností Varšavské smlouvy.
2. srpna ovšem souhlasil se schůzkou s Brežněvem ve slovenském městě Čierny. Následujícího dne se pak v Bratislavě sešli zástupci evropských komunistických stran a bylo vydáno komuniké, naznačující, že vnější tlak na Československo bude zmírněn výměnou za přísnější kontrolu tisku.
Vše se ale změnilo v noci na 20. srpna, kdy téměř 200 tisíc sovětských, východoněmeckých, polských, maďarských a bulharských vojáků vtrhlo do Československa v největším nasazení vojenské síly v Evropě od konce druhé světové války.
Boj o rozhlas
Ozbrojený odpor proti nečekané invazi byl zanedbatelný. Silná reakce však proběhla ze strany demonstrantů, kteří okamžitě vyšli do ulic a ve snaze zmást útočníky například strhávali nápisy na ulicích.
V Praze byly hlavním cílem jednotek Varšavské smlouvy zejména televizní a rozhlasové stanice. Jedním z největších symbolů odporu československých obyvatel se pak stal boj o rozhlas, když se tamější novináři odmítli vzdát a situace vyvrcholila 17 zabitými lidmi. Jiné rozhlasové stanice se dostaly do ilegality a úspěšně vysílaly několik dní, dokud nebyla objevena jejich umístění.
Dubček a další vládní představitelé byli zadrženi a převezeni do Moskvy. V ulicích mezitím pokračovaly rozsáhlé demonstrace, přičemž více než 100 demonstrantů bylo vojsky Varšavské smlouvy zastřeleno. Mnoho cizích národů, včetně Číny, Jugoslávie a Rumunska, invazi odsoudilo, a to i přesto, že se rovněž jednalo o komunistické státy.
Žádná mezinárodní akce však v souvislosti s napadeným Československem podniknuta nebyla. Značná část československé intelektuální elity v reakci hromadně uprchla na Západ. 27. srpna se Dubček vrátil do Prahy a v emotivním projevu oznámil, že souhlasí s omezením svých reforem.
Nové Československo
K vládě se dostali zarytí komunisté a Dubček byl postupně dotlačen okolnostmi k tomu, aby začal „propouštět“ své reformní a „pokrokové“ spolupracovníky. Po vypuknutí protisovětských nepokojů v dubnu roku 1969 byl odvolán z funkce prvního tajemníka a nahrazen Gustávem Husákem. Realistou, jenž byl ochoten se Sověty spolupracovat.
Dubček byl později z KSČ vyloučen a stal se lesním inspektorem se sídlem v Bratislavě. Období tvrdého komunismu trvalo v Československu dalších dvacet let. Až v roce 1989, kdy se v celé východní Evropě zhroutily komunistické vlády, se i Praha stala opět dějištěm demonstrací za demokratické reformy. V prosinci roku 1989 vláda Gustáva Husáka přistoupila na multipartismus.
Husák posléze rezignoval a Dubček se po dvou dekádách vrátil do politiky jako předseda nového parlamentu, jenž následně zvolil dramatika a disidenta Václava Havla novým prezidentem nového Československa.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
