Útok ruské armády na Ukrajinu stále trvá a Vladimir Putin jej stále vede s úmyslem „demilitarizovat a denacifikovat“ suverénní ukrajinský stát, „ochránit“ ruské obyvatelstvo na cizím území a ubránit Rusko před hrozbou Západu. Celá situace se až absurdně podobá událostem v počátku druhé světové války, kdy se Sovětský svaz uchýlil k napadení jak Polska, tak Finska. Napadení Finska se mimo jiné často označuje jako zimní válka, přestože šlo o jednostrannou agresi. Sovětský diktátor Josif Stalin tehdy doopravdy odkryl své karty a postavil sám sebe v mezinárodních očích vedle Adolfa Hitlera, jenž druhou světovou válku v Evropě rozpoutal. Na sovětské geopolitické kroky z počátku druhé světové války se z dnešní perspektivy často zapomíná, a to vzhledem k obrovskému počtu obětí ruského obyvatelstva a ke skutečnosti, že byl Sovětský svaz na konci války jednou z vítězných mocností.
Následující třídílná série se pokusí objasnit analogii mezi sovětskou a ruskou agresí k okolním státům, v jejímž rámci rovněž poukáže na aspekty, které obě historické etapy spojují. Díl III. – Mainilský incident a napadení Finska
Mainilský incident
Záminkou k samotné invazi se nakonec stal tzv. Mainilský incident, jenž byl zinscenován 26. listopadu 1939, přibližně dva měsíce od sovětského napadení Polska. Ne náhodou se Mainilský incident podobá německému přepadení vysílačky v Gliwicích – v obou případech jde totiž o operace pod falešnou vlajkou.
Během Mainilského incidentu sovětské dělostřelectvo fingovaně napadlo svou vlastní příhraniční vesnici Mainila. Rudá armáda tehdy tvrdila, že za útokem stojí Finsko, které tak přivodilo ztráty sovětským jednotkám. Finsko se od obvinění distancovalo a obvinilo SSSR. Nejbližší finské dělostřelecké baterie byly navíc od hranic stáhnuty, a to přesně z toho důvodu, aby nedocházelo k podobným obviněním.
Sovětská propaganda ovšem nepřestávala informovat o smyšlených útocích finské armády. Následovalo vypovězení smlouvy o neútočení ze sovětské strany. Poté, co byla odtajněna vojenská dokumentace se potvrdilo, že v době incidentu k žádným ztrátám v dané oblasti nedošlo. Tím bylo definitivně prokázáno, že byl útok fingován. Čtyři dny po Mainilském incidentu zahájil Sovětský svaz ofenzívu po celé délce sovětsko-finských hranic, čímž započal konflikt nazývaný jako „zimní válka“.
Napadení Finska
Stalo se tak 30. listopadu v 06:50, navíc bez vyhlášení války. Rudá armáda začala s masovým ostřelováním finského pohraničí a nálety na finská města, v 8:00 pak následovala invaze pozemních jednotek. Již 1. prosince se podařilo Sovětskému svazu ve Finsku zřídit loutkovou vládu Finské demokratické republiky. Tato republika fungovala až do března roku 1940, kdy byla transformována na Karelo-finskou sovětskou socialistickou republiku.
Dopady na evropskou geopolitickou situaci byly obrovské. Sovětský svaz byl 14. prosince 1939 vyloučen ze Společnosti národů, a přestože se pokusil svých požadavků ve Finsku dosáhnout bleskovou válkou, podobně jako Německo v Polsku, vzhledem k neefektivitě Rudé armády se o tyto aspekty musel postarat během složitých jednání ministr zahraničí Molotov. SSSR dokázal prosadit pouze své „minimální“ požadavky – Finsko postoupilo Sovětskému svazu 11 % svého předválečného území, včetně například Rybářského poloostrova.
Analogie chování Josifa Stalina a Vladimira Putina
Mimo jiné se Adolf Hitler kvůli nepřesvědčivému výkonu Rudé armády v této válce přesvědčil o tom, že v budoucnu, bude-li to třeba, Sovětský svaz snadno porazí, což tak zpočátku – krátce po zahájení operace Barbarossa – skutečně vypadalo. Bylo by krátkozraké domnívat se, že analogie mezi vojenským jednáním putinovského Ruska a stalinovského SSSR je pouze náhodná. Uměle vyvolaná představa o nutné „ochraně“ zuboženého obyvatelstva na cizím území, denacifikace, demilitarizace – to všechno jsou důvody, kterými východní hegemon obhajuje svou touhu po moci a potřebu se neustále rozpínat.
Stejně jako Adolf Hitler pod falešnou vlajkou vyvolal konflikt s Polskem, vyvolal Stalin pod falešnou vlajkou konflikt s Finskem. Stejně jako se vydal Stalin „chránit“ obyvatelstvo na území Polska, vydal se „chránit“ obyvatelstvo na území Ukrajiny také Putin. A stejně jako Stalin označil Finsko za hrozbu, aby jej následně mohl napadnout, označil Putin za hrozbu Ukrajinu, jakožto potenciálního člena EU, NATO a souputníka Západu, aby do ní mohl následně vpadnout se svými vojsky. Historie se opakuje, dokážeme se z ní však poučit?
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
