Dycky Litvínov
Hlinka se narodil v lednu 1950 v Mostě, ale jeho rodina se nejdřív přestěhovala do vsi vedle Litvínova. A když bylo Ivanovi deset, přestěhovali se rovnou do Litvínova. A tam taky začala jeho hokejová kariéra. Po ledě drandil už od šesti let a v šestnácti vstoupil do československé hokejové ligy. Ve dvaceti už byl kapitánem litvínovského týmu a ten samý rok hrál poprvé za československou reprezentaci.
S repre mimochodem urval tři tituly mistrů světa a byl s ní na dvou olympiádách. Na té první v japonském Sapporu se podařilo chlapcům vybojovat bronz, ale o čtyři roky později v Rakousku už získali stříbro. V roce 1977 se Hlinka stal kapitánem hokejové reprezentace a o rok později získal Zlatou hokejku. Což zní jako ironická cena, ale není. Celkově v repre odehrál 256 zápasů a dal 132 gólů. V domácí lize se účastnil 544 zápasů a dal 347 gólů.
V osmdesátém prvním se mu podařilo legálně opustit Československo. Hrál chvíli v NHL, chvíli ve Švýcarsku, ale nakonec se vrátil zpátky domů. Do Litvínova, kde v roce 1987 ukončil aktivní kariéru. Jako Šéf.
Nicméně!
Šéf v obleku
Začal působit ve světě hokeje jako trenér a to bez ohledu na to, jestli je to dobře, nebo špatně. Možná to je pozice, díky které je dnes nejznámější. Nejdřív pár let koučoval Litvínov a potom nějakou dobu křičel na bruslící Němce. Ale už v roce 1991 se stal trenérem československé hokejové reprezentace. Vyhrál s ní bronz na mistrovství světa i na olympiádě. Dokonce se mu podařilo urvat další bronz o rok později i s nově vzniklou českou hokejovou repre.
Pak ale přišlo období sucha a dva šampionáty se nevyhrálo nic. Hlinka tedy odešel na skok do Itálie a za jeho nepřítomnosti se reprezentace propadla na sedmé místo světového žebříčku. V roce ‘97 už byl ale Šéf zpátky, došel si s týmem pro bronz na mistrovství světa ve Finsku a o rok později…
O rok později bylo potřeba přepsat dějiny. Alespoň nám je Robert Záruba nesmrtelně vtiskl do ušních bubínků poté, co jsme ve finále Zimních olympijských her v Naganu vyklepli Rusáky 1:0. I proto dostal v roce 1998 od Václava Havla medaili Za zásluhy.
Začátkem roku 2000 opustil repre, chvilku sloužil v NHL, potom dělal dva roky manažera české reprezentace a v roce 2002 se dostal do Síně slávy Mezinárodní federace ledního hokeje. V roce 2004 podepsal smlouvu pro další dva roky koučování. Jenže ještě před začátkem sezóny si vyrazil Hlinka na golf za Karlovými Vary a v nepřehledné zatáčce se čelně srazil s avií, která dostala smyk. Nehodu nepřežil. Zemřel v pouhých padesáti čtyřech letech.
Dnes nese Hlinkovo jméno hokejový stadion v jeho domácím Litvínově. Každý, kdo rozumí hokeji, vám řekne, že toho srpnového dopoledne ve Varech zemřela velká část českého hokeje. Bezesporu vyrostou další velikáni, ale žádný z nich nikdy nebude takový… Šéf.