Už jste vymysleli, kam pojedete v létě ? V zásadě máte dvě možnosti: vyspělé země západní euroatlantické civilizace nebo Třetí svět. Tohle dělení je nutně nepřesné a hloupé, protože třeba taková Albánie nebo Rumunsko formálně patří do první skupiny. Pokud jde ale o zážitky, funguje to tam jako ve druhé skupině. Tím líp! Rozdíl mezi oběma typy dovolených můžeme popsat rozdílem mezi výletem na francouzské zámky na Loiře a výpravou do Bangladéše. V prvním případě navštívíte nádherné památky, ve kterých už ale nikdo nebydlí. Budete spát v čistém hotelu, jíst bezpečné jídlo a dopřávat si dobré víno a wi-fi připojení. Za pár měsíců ale nebude vedět, že jste byli ve Francii. Je to tam totiž vlastně úplně stejné jako doma. Zámky na Loiře: hnus! Ve druhém případě uvidíte děsivé slumy a strašlivé přelidnění a nejspíš dostanete úžeh a sračku. Na alkohol zapomeňte (v muslimských zemích je zakázaný) a wi-fi bude stěží v centru Dháky. A k tomu vám bude pořád někdo vnucovat islám, žebrat o bakšiš, na ulici vás tahat za rukáv do obskurních obchůdků, okrádat vás předraženou rikšou... Paráda – na tohle se nezapomíná! Sociolog Max Weber kdysi psal o moderní společnosti jako o nesnesitelném teroru "železné klece racionality". Západní civilizace je podle něj pro mnoho lidí neobyvatelná a stresující právě proto, že v ní lze skoro vše přesně předpovědět a že tam skoro vše bezchybně funguje. Víte, že když si koupíte lístek z Prahy do Brna, vlakem EC 79 Gustav Klimt bude stát 210 Kč, že vlak z Prahy vyjede v 14.42, průvodčí bude mít na sobě modrou uniformu, v jídelním voze si dáte párek a colu a v Brně vystoupíte přesně v 17.19. I masový turistický průmysl (jehož služeb bohužel řada lidí ke své vlastní škodě využívá) je přesně fungujícím strojem. V podrobně rozplánovaných a počítačově řízených itinerářích cestovních kanceláří nemá místo žádná nejistota, náhoda a setkání s čímkoli cizím a neznámým. Max Weber v "železné kleci racionality" Člověk ale přece cestuje právě proto, aby se vystavil nejistotě, náhodě a něčemu neznámému a dosud neprožitému. Cestuje, aby v cizině objevil něco, co v pohodlné domácí zaběhnuté každodennosti najít nemůže. V dokonalé předpověditelnosti západního světa je ukryta nesnesitelná nuda a je proto příjemné z něj občas vypadnout. Zbavit se přesně fungujících jízdních řádů a na chvíli uniknout ze světa, kde je vše čisté, praktické, hygienické a voňavé. Přeskočit do světa špíny a chaosu, kde na první pohled nic nefunguje, na nic se nelze spolehnout a nic nejde předem plánovat a předvídat – v tom spočívá cestovatelská svoboda. Chceme to, co nečekáme. Zážitky z Bangladéše, Rumunska nebo Brazílie budou prostě vždy nesrovnatelně silnější a stálejší, než zážitky z Itálie, Norska nebo USA. Na dovolené hledejte jiné, ne stejné. Německé katedrály, britská muzea a rakouské hory si nechte na důchod. Neutečou vám, protože v bohatých zemích se nic moc nemění. Indie, Čína nebo Balkán ale prodělávají ďábelsky rychlou metamorfózu. Slumy v Dháce: nádhera! V roce 1987 jsem poprvé navštívil vesnici Bradešti v rumunských horách Trascau. Tehdy tam vedla prašná cesta, svítilo se petrolejkami a v místní hospodě se chlastala samohonka, zajídaná domácím špekem. Nádhera! Dneska už do Bradešti vede asfaltka, ve škole mají internet a v hospodě pět druhů plechovkového piva a brambůrky smažené kdesi v továrně pod horami. Přišel čas vyrazit někam dál. Někam, kde ještě zůstal zachován osvobozující bordel, špína, chaos a nejistota. Pospěšte si – ta krásná místa mimo Weberovu "železnou klec" valem mizí! Více o místech, kam byste se měli vypravit dřív, než je zaplaví turisté, se dočtete ZDE.