Britové odcházejí, Portugalci zůstávájí
I když si většina lidí spojí koloniální vládu v Indie především s britskou nadvládou, jedna země měla svou kolonii na tomto subkontinentu ještě dříve – Portugalsko. První Portugalci připluli do Indického oceánu již v 16. století, ale na rozdíl od Britů, kteří v průběhu let obsadili naprostou většinu země, si Portugalsko drželo spíše menší pobřežní oblasti. Takzvaná Portugalská Indie se pak ve 20. století skládala jen z několika menších držav, z nichž nejvýznamnější se nazývala Goa. Právě tato nevelká kolonie se v prosinci 1961 stala místem vojenského střetu mezi Portugalskem a Indií.
Zatímco se celý svět po druhé světové válce shodl na nutnosti dekolonizace, Portugalci se jako jedni z malá tvrdohlavě odmítali vzdát zbytku svého impéria. Autoritativní režim premiéra António de Oliveira Salazara zvaný Estado Novo, který v zemi panoval v letech 1933 až 1974 totiž přímo úpěnlivě trval na zachování portugalského panství, a to i v době, kdy byla již naprostá většina Afriky dávno dekolonizována. Ekonomicky náročné koloniální války, které si vyžádaly až 40 % státního rozpočtu, nakonec vedly v roce 1974 k pádu celého režimu. Nicméně, v době, kdy Indie získala samostatnost, Portugalsko prosazovalo teorii, že se nejedná o kolonie, nýbrž o integrální součásti Portugalského státu postavené na roveň evropské části země.
Za dva dny bylo po všem
Když se proto nově vzniklá Indie pokoušela domluvit s Portugalskem podmínky předání Goa do indických rukou, byla okamžitě odmítnuta a jakékoliv další jednání bylo zastaveno. Indická vláda proto začala vyvíjet nátlak na portugalské kolonie a pomalu znepříjemňovala život Portugalcům žijícím zde – například zavedením víz v roce 1954, čímž bylo Goa prakticky izolováno od světa. V tom samém roce se pak skupinka 3 až 5 tisíc Indů pokusila překročit hranice Goa, ale setkali se s ostrým odporem portugalských policistů, kteří zabili na 30 neozbrojených civilistů. Vztahy mezi oběma zeměmi se tak nadále zhoršovaly a pomalu začalo být oběma stranám jasné, že dřív nebo později dojde k vojenskému konfliktu.
Portugalská situace byla značně zoufalá – místní vojenské jednotky o 4000 mužů nemohly v žádném případě ubránit malou oblast před celou indickou armádou, která navíc zabraňovala jakémukoliv útoku zvnějšku. Sám Salazar pak vydal pokyn, aby bylo Goa bráněno až do posledního muže, zcela ignorujíc fakt, že neexistovala žádná možnost, že by Portugalci mohli indickou invazi odrazit. 18. prosince 1961 překročila indická vojska hranice Goa a navzdory Salazarovu sebevražednému rozkazu, který ještě zahrnoval totální destrukci čehokoliv, co by mohlo padnout do indických rukou, již druhý den se portugalská vojska, vědoma naprosto bezvýchodné situace vzdala. Kdo nestihl utéct, ten byl vystaven brutálnímu zacházení indických vojáků, kteří zajaté Portugalce následně držely v nelidských podmínkách až do jejich vyjednaného propuštění.
Salazar nikdy anexi Goa neuznal a teprve v roce 1974 po pádu režimu došlo k obnovení portugalsko-indických vztahů a uznání indické vlády v této bývalé kolonii.