Zemním plynem je v ČR plně či částečně vytápěno zhruba 1,6 milionu bytů. Rozšířenějším druhem energie k vytápění je již pouze teplo. V bytech rodinných domů pak plyn dominuje dokonce i nad teplem. Teplo se však vyrábí převážně opět z neobnovitelných zdrojů, jako je plyn a uhlí. Z plynu a z uhlí se vyrábí také podstatná část elektřiny, která s obnovitelnými zdroji energie a tuhými palivy představuje třetí až pátý nejrozšířenější druh energie k vytápění bytů v ČR.

Útlum jak přímého vytápění plynem, tak nepřímého, skrze teplo a elektřinu z plynu získané, i jen právě v bytové, tedy rezidenční části budov, by tedy vedl k citelnému poklesu celkové poptávky České republiky po plynu. Většina dodavatelů energií v ČR by tak odešla z trhu, zejména by se to týkalo těch menších, kteří nepředstavují dodavatele poslední instance.

Vzhledem k tomu, že v současnosti prudce rostou náklady vytápění domácnostem dokonce i při plném zapojení plynových zdrojů, je obtížně představitelné, že se kompletní útlum využívání plynu a dalších fosilních paliv podaří realizovat pouze v necelých dalších dvaceti letech, aniž by přitom došlo k mohutnému nárůstu ceny vytápění, který by uvrhl do energetické chudoby miliony lidí v ČR.

Dnes představený plán Evropské komise tak nereflektuje současnou socio-ekonomickou situaci podstatné části tuzemských domácností, které si tak rychlý ústup od fosilních zdrojů nemohou finančně dovolit, aniž by se výrazně propadla jejich životní úroveň.

Propad životní úrovně milionů tuzemských domácností by takřka jistě vedl k zásadním sociálním otřesům a politické radikalizaci nemalé části obyvatelstva, vedoucí potenciálně k nástupu extrémních politických sil a dezintegračních nálad. Evropská komise tudíž hazarduje, neboť svojí příliš úpornou snahou o dosažení environmentální udržitelnosti může Unii připravit o společenskou soudržnost, a tedy o udržitelnost sociální.

mohlo by vás zajímat

Nová čísla k hypotékám klamou, ve skutečnosti zájem o ně prudce ochlazuje. Nemovitosti ale ani tak nezlevní

Velmi pravděpodobně tak v nadcházející době pod tlakem řady členských států a probíhající energetické krize EU dojde k zásadnímu přehodnocení zelené agendy ve směru jejího zmírnění, neboť ve stávající podobě by patrně vyvolala nejen rozsáhlé sociální otřesy napříč EU, ale také by vedla k dramatickému nárůstu již nyní závratného veřejného zadlužení a osudovému podvázání konkurenceschopnosti ekonomiky EU v celosvětovém měřítku.