Jak je to pro člověka náročné, stát se astronautem? A jak tvrdý výcvik zvládá žena? Navíc žena, která před cestou do neznáma doma nechává rodinu s malým dítětem? Na tyto i další otázky se snaží odpvoědět nový francouzský film Proxima s Evou Green v hlavní roli.
Proxima
Existuje mnoho lidí, kteří si myslí, že ženy nedokážou to co muži. Pak taky existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že žena má být především matka a jakmile se jí jednou stane, měla by tomu podřídit vše ostatní ve svém životě. Přesně takoví lidé by si měli zajít na sci-fi Proxima.
Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima" podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Perfekcionistka Sarah se snaží v práci podávat stoprocentní a soustředěný výkon, s blížícím se odloučením je to však čím dál složitější. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou.
Sci-fi francouzské režisérky Alice Winocour (Maryland, Kuchyň) navazuje na trend psychologických dramat zasazených do prostředí dobývání vesmíru. V atraktivním a aktuálním prostředí kosmu (nebo těch, co s kosmem nějakým způsobem pracují) funguje i zdánlivě obyčejný osobní příběh jednoho konkrétního člověka zajímavě. Vesmírná dálava je v našich očích stále nekonečná a neprobádaná, a tím ne nepodobná smrti (a tomu, co je či není po ní). Prostor, v němž pluje naše planeta, je pro nás děsivý i fascinující zároveň, a z toho sílu čerpá i zdánlivě banální historka.
Kdyby se postava Evy Green v Proximě potýkala s balancováním mezi péčí o rodinu a prací v reklamní agentuře, nikoho by to asi moc nezajímalo, protože v reklamní agentuře by nečelila výzvě, během níž si sáhne na dno fyzických i psychických možností, na niž se může s vypětím všech sil reálně připravit jen minimálně a na jejímž konci možná čeká smrt.
Na druhou stranu, rozměr, kdy žena kloubí profesní i rodinný život a čelí velké konkurenci ve světě spíše mužském, to je něco, co je nám blízké, díky čemuž je nám bližší i prostředí vesmíru. Zkrátka - tahle kombinace se filmařům osvědčila jako funkční, což dokázal už Interstellar, skvěle s tím pracoval První muž, už ne tak skvěle Ad Astra a nyní i Proxima, která k tomu přidává feministický element.
Podle prvních ohlasů je silnou stránkou Proximy to, že ukazuje život astronautů realisticky, se vší dřinou, která k tomu patří. Slabou stránkou má být ovšem příběh a scénář, což je trochu horší. Na druhou stranu, Eva Green je vždycky skvělá. Jestli to dohromady dává alespoň trochu slušný film, to můžete v českých kinech zjišťovat od 30. července.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
