„Evropu dobudeme dělohami našich žen,“ tak zní snad nejznámější věta Muammara Kaddáfího, jenž se narodil 7. června roku 1942 do rodiny kočovného beduínského zemědělce nedaleko města Syrta. Už jako student se Kaddáfí řadil mezi odpůrce monarchie a toužil po převratu a nastolení vojenské vlády. A tento sen se mu splnil.
Mladý vůdce přičichl k moci
Prvního září 1969 došlo k sesazení krále Idrise I. a vlády nad Libyí se ujal plukovník Kaddáfí se svou rodinou. V té době mu bylo pouhých 27. Otec šesti synů a dcery Ajši, které se přezdívá „Claudia Schiffer severní Afriky“, si velmi rychle zvykl na novou roli vůdce.
Sám sebe pasoval do role „krále afrických králů“, „předáka arabských prezidentů“ a „vůdce vůdců islámských států“. Řídil jednu z nejbohatších zemí, v níž však miliony lidí živořily.
Libyjci žili velmi nuzný život. Všechny peníze země šly na podporu zahraničních aktivit a světového terorismu. Samotný Kaddáfí se staral o západní část země a tu část, kde byla ropná pole.
Vlídný přístup jen na oko
Změny, které byly za vlády Kaddáfího nastoleny, se na první pohled zdají jako velmi pokrokářské a mírumilovné. Zdravotní péče byla pro občany Libye zcela bezplatná, stála však za starou belu a kdo mohl, jel se léčit do zahraničí.
Dále nemuseli Libyjci platit žádné účty za elektřinu. To zní sice báječně, ale ne pro hladovějící lid. A takhle bychom mohli pokračovat dál. Nelze přehlížet fakt, že se Kaddáfí na svém národu dopustil mnoha vražd a genocid.
„Kamarád“ Sarkozy
Kaddáfí za svou dlouholetou vládu cestoval do řady zemí, dokonce přijel i do tehdejšího Československa, kde byl pohoštěn chlebem a solí. Bývalý prezident Gustáv Husák ho v Praze dokonce vyznamenal Řádem bílého lva s řetězem.
Za zmínku stojí i jeho návštěva Paříže v prosinci 2007. Během pětidenního pobytu kempoval na zahradě hotelu Marigny. Z jeho luxusně vybaveného beduínského stanu vedl dokonce červený koberec.
Důvodem vůdcovy návštěvy byl obchod s tehdejším francouzským prezidentem Nikolasem Sarkozym. Kaddáfí uzavřel se šéfem Elysejského paláce kontrakt za více než 10 miliard eur. Francie měla Libyi prodat helikoptéry, aircrafty, bitevní lodě a nukleární reaktory. Nic z toho však nikdy nebylo občanům Libye doručeno.
Je ironií osudu, že právě zmiňované helikoptéry a aircrafty byly o více než tři roky později využity ke zničení Kaddáfího režimu.
Východ proti západu
Rok 2011 byl pro řadu arabských států přelomový. Po revoluci v Tunisu, Jemenu a Egyptě se i Libyjci rozhodli k ukončení krutého režimu. Toužili po svobodě a novém vedení. První demonstrace namířená proti Kaddáfímu se odehrála 15. února ve městě Benghází. Tehdy vůdce v televizním projevu prohlásil, že rebelům nehodlá ustoupit. „Nevzdám se. To radši zemřu jako mučedník.“
V zemi se rozpoutala několikaměsíční bitva východ proti západu nebo chcete-li povstalci versus příznivci Muammara, během které zemřelo na 160 tisíc lidí.
Po dobytí jeho sídla v Tripolisu už Kaddáfí nevěděl kudy kam a rozhodl se spolu se svými syny k útěku. Libyjský diktátor byl nalezen ve čtvrtek 20. října 2011 po dobytí Syrty.
Konec jedné éry
Podle informací televize Al-Džazíra byl vůdce dopaden v koloně asi 100 aut, která prchala do Misuráty, a stala se údajně terčem bombardování sil NATO. Postřelený Kaddáfí se před rozzuřenými rebely pokusil ukrýt ve stoce, ale byl zajat.
Nejprve se mluvilo o tom, že vůdce zahynul právě při přestřelce, později se však ukázalo, že se do rukou rebelů dostal živý. Povstalci neměli s Kaddáfím žádné slitování.
Z lynčování nenáviděného muže bylo pořízeno několik amatérských fotografií a videí, které jsou jen pro silné povahy. Dezorientovaný, zraněný vládce čelí nadávkám, kopancům a úderům. Nakonec je vláčen ulicemi města. Kromě Kaddáfího zemřel v Syrtě i jeho syn Mutasim.
Způsob, jakým libyjský vládce zemřel, otřásl nejen Organizací na ochranu lidských práv Amnesty International, ale i OSN, podle kterých se povstalci dopustili válečného zločinu.
Vůdcovo tělo bylo pohřbeno na neznámém místě v poušti dle islámských zvyklostí. Ani dvanáct let od smrti krutého vládce není v zemi klid. Bude trvat několik generací, než se situace v Libyi ustálí.
Závěrem se sluší poděkovat naší kolegyni Tereze Yasmině Abazid z redakce Extra.cz, která pro vás i nás tento materiál o legendárním libyjském vůdci připravila.