Marek byl příkladem lidí, kteří se cítili být bytostně spjatí s Prahou a Čechami vůbec a zároveň byli hrdí na to, že jsou Rakušané. Dokonce Edvard Beneš o něm řekl, že mluví česky lépe než on sám. Byl patriotem, nikoliv nacionalistou. Narodil se 25. ledna 1881 v Praze, gymnázium vystudoval v Kolíně, kde také žil. Maturoval s vyznamenáním, jedinou chvalitebnou měl z klasické řečtiny. Poté pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě a na univerzitě ve Vídni, kde studoval práva, po studiích začal pracovat v rámci obchodní komory v Brně, kde se stal tajemníkem. Pohyboval se mezi úředníky i podnikateli, což jej nejspíš předurčilo pro jeho budoucí povolání.

3347ba280c94ba538a35d35d3c98ac4d.jpg

Ferdinad Marek (Foto: Bibliografie dějin Českých zemí - Historický ústav AV ČR)

Po první světové válce je v roce 1922 jmenován velvyslancem (předává Masarykovi pověřovací listiny). V roce 1926 dostává Řád Bílého lva, byl jeden z nejmladších, kteří toto vyznamenání obdrželi, a v úřadu setrval pouhé 4 roky. Navíc bylo praxí, že toto vyznamenání dostávali velvyslanci na odchodnou, jako jakési vyjádření díků. Důvodem, proč byl oceněn tak brzy, je jeho nepochybná zásluha na vtazích nově vzniklé republiky a Rakouska. Je nutno si připomenout, že v novém státě Československo panovala v té době protirakouská nálada. Díky Markovi, i přes zmíněné skutečnosti, byly vztahy s Rakouskem nadstandardní. Československá diplomacie byla v té době v prekérní situaci, žádný z okolních států nestál o nového souseda, paradoxně jsme měli nejlepší vztahy s Rakouskem, od kterého jsme se odtrhli.

V roce 1938 nastala další etapa jeho života. Marek nikdy nebyl nacista, vždyť jeho manželka byla Židovka z jižní Moravy. Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem je z postu velvyslance odvolán. Ze vzpomínek jeho ženy je patrno, že charaktery jeho spolupracovníků byly ohebné. Brzy se z jeho tajemníka stal nacista, musel chránit svou ženu, tak ji pro jistotu poslal do Švýcarska. Dostal se kvůli tomu do hledáčku gestapa, které si jej pravidelně zvalo na výslechy. Byl poslán do penze, ale neplacené, takže se ocitl bez příjmu. Nacisté nevěděli, co s ním, chtěli využít jeho schopností a známostí, ale nepodařilo se jim jej přesvědčit, aby opustil Prahu – měli s ním jiné plány. Jeho největším problémem nyní byla finanční situace. Nakonec mu pomohl kancléř Přemysl Šámal získat místo ve správních radách. Konec války jej zastihl v Praze a už v květnu 1945 obnovuje rakouské velvyslanectví. Stane se však cosi divného, je zatčen ruskou jednotkou Směrš. Tato kontrarozvědka na našem území unášela Rusy a sovětské občany, kteří do Československa emigrovali. Marek ruské kořeny neměl a ani nebyl nacistou. Jeho dcera žádá vysvětlení, ministr Fierlinger sám neví, co si myslet. Myslí si dokonce, že byl unesen SSmanny oblečenými do sovětských uniforem. Moskva zarytě mlčí a tvrdí, že nikdo s podobným jménem se v Sovětském svazu nenachází. Až v roce 1991 se rodina dozvídá o jeho osudu. Byl nemocný a pobyt v sovětském vězení mu ještě přitížil, v květnu 1947 zde umírá.

ZDROJE:

wikipedie, rozhlas.cz