Frida Kahlo patří k nejslavnějším výtvarným umělkyním světa. Její osobitý styl se vlastně nedá úplně jasně přiřadit k žádné škole. Ač inspirovaná kolegy a předchůdci, Frida malovala syrově, opravdově a po svém. Tématem jí bylo její politické přesvědčení, ale také celoživotní zdravotní problémy, potraty či osudová a vášnivá láska k životnímu partnerovi Diegu Riverovi.
Fridina realita
Frida Kahlo proslula svým hustým obočím, silnými, živými obrazy, osobitým projevem, levicovým politickým aktivismem i barevnými sukněmi a bohatými květinovými účesy vzdávajícími hold jejímu mestickému původu (mestic je příslušník rasy, která vznikla zkřížením genů Evropanů a původních domorodých obyvatel bývalých španělských kolonií). Je známá jako feministická ikona i legendární umělkyně. Inspirací téměř pro všechno jí byl její vlastní život, který rozhodně nebyl jednoduchý.
Dcera maďarsko-židovského otce a španělsko-mexicko-indiánské matky si prošla dětskou obrnou a v osmnácti ji potkala nehoda při bouračce autobusu, během níž jí tělem projela železná tyč. Dívka měla zlomenou páteř, klíční kosti, žebra, pánev, ramena a poraněné nohy. Po tragédii strávila více než rok na lůžku. I když se zotavila a mohla znovu chodit, celoživotně se jí v pravidelných intervalech vracely silné bolesti. Za svůj život podstoupila více než 30 operací, její tělo se ale z následků zranění nikdy zcela nezotavilo, což ji trápilo ve všech oblastech – především v otázce mateřství, neboť Frida prodělala několik potratů.
Všechno to trápení jí ovšem poskytlo štěstí v neštěstí v podobě silných, autentických a syrových námětů. Ačkoliv její dílo můžeme nejlépe zařadit k surrealistům, ona sama se za jednoho z nich nepovažovala. „Nemaluji sny, maluji svou realitu,“ říkala vždycky. A byla to pravda. Malbě se naučila sama pravidelným „tréninkem“ právě během doby strávené na lůžku. Mentorem, oporou a nakonec celoživotním průvodcem jí byl o 20 let starší malíř Diego Rivera.
Frida a Diego
Když bylo Fridě 20, zamilovala se do muralisty Diega Rivery. Nejprve je pojilo nadšení pro komunismus, stali se přáteli a soudruhy. Jejich vztah ale velmi rychle přerostl v lásku, zejména Frida našla v o generaci starším kolegovi osudového muže, ale jistě i ona pro něj byla neodolatelnou. Jejich vztah byl vášnivý a bouřlivý. Vzali se v roce 1929. Rivera už byl dvakrát rozvedený a byl známým proutníkem. Živelná Frida ale také nebyla žádným svatouškem, byla bisexuální, a co do počtu mimomanželských aférek si tak s Diegem neměli co vyčítat. Mezi nejslavnější milence Fridy Kahlo patřili francouzská zpěvačka Josephine Baker a bolševický revolucionář Lev Trockij, který se do Mexika uchýlil v exilu a nakonec tam byl také zavražděn.
Když se brali, o jejich svatbě psal mexický i zahraniční tisk a jako páru se jim intenzivně věnoval mnoho let. Diego a Frida, tak jim novináři říkali. Kahlo to bohužel vtisklo nálepku „manželka Diega Rivery“, což jí mírně škodilo v její umělecké kariéře a snad i proto se opravdového a celosvětového docenění a obdivu dočkala až po smrti. Když se ti dva brali, Fridina matka byla silně proti a nebála se to novomanželům říct. „Je to, jako kdyby si slon bral holubičku!“ lamentovali nakonec oba dívčini rodiče. Křehká a mladá Frida vedle vysokého a obézního Rivery skutečně působila poněkud... kontrastně.
Pojila je ale divoká bohémská povaha a především hluboká láska a porozumění. Spoustu času, po který byli manželé, strávili téměř odloučeně, měli dokonce speciální dům, který se skládal ze dvou samostatných jednotek a pojil jej úzký most. Nějaký čas společně žili v USA, nakonec jejich sňatek ale stejně skončil. Milovat se však nepřestali. Frida posléze pobývala v Evropě a „svému“ Diegovi psala nádherné milostné dopisy, které před časem vyšly knižně a měly se objevit i v nedávno natočeném dokumentárním filmu Frida – viva la vida, který má odhalovat nové detaily z Fridina soukromí.
Pouhý rok po rozvodu, v roce 1940, se ti dva opět vzali. Nastěhovali se do rodného domu Kahlo, který si předělali k obrazu svému – natřeli jej divokými barvami a vešel ve známost jako Modrý dům. Tam manželé strávili všechna zbývající společná léta, která byla zejména ke konci vpravdě tragická. Fridě museli v roce 1953 amputovat nohu, což umělkyně těžce nesla. Dokonce pomýšlela na sebevraždu a podle jejích vlastních slov to neudělala pouze kvůli Diegovi. Stala se nicméně závislou na morfiu a alkoholu. Zemřela roku 1954, bylo jí 47 let. Už předem rázně vzkázala pozůstalým, že si přeje být zpopelněna, protože se v životě naležela už dost. Její blízcí jí to přání slíbili, a dokonce to mělo i jednu specialitu. Během kremace v peci proběhla miniaturní exploze, která Fridino pochroumané a zkřivené tělo narovnala. „Doufám, že konec je radostný – a doufám, že se nikdy nevrátím - Frida,“ tak zní poslední zápis v deníku velké malířky a velké ženy, jejíhož ducha nezlomilo nic a na niž bychom neměli nikdy zapomenout.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
